CLOVEN HOOF - Heathen Cross

80%

Britská heavymetalová kapela CLOVEN HOOF byla sice založena na sklonku sedmdesátých let, ale neřekl bych, že by se těšila bůhvíjaké proslulosti či známosti. Zřejmě jde o pracovité srdcaře, kteří nikdy neměli příliš šancí pronikat do první ligy, zhruba takto jsem zauvažoval nad jejich kariérou. Jejich existence se dodnes dělí na dvě kapitoly, oddělené více než dekádou nečinnosti, a to na období osmdesátých let, které je charakterizované třemi řadovými alby, a novou éru započatou v novém miléniu, kde došlo na realizaci dalších sedmi řadových alb.

Obě období nalézají průsečík v osobě baskytaristy Lee Payneho, jenž je zde jediným původním členem a svou kapelu po celou dobu vytrvale táhne. Osobně jsem s nimi nikdy neměl tu čest, ale až kladné ohlasy na jejich letošní novinku mě ponoukly podívat se na šestici z Wolverhamptonu, vydávající dnes svá alba u prověřených High Roller Records, z větší blízkosti. V květnu vydaná novinka „Heathen Cross“ je již jejich desátou řadovou deskou a nese stopy pouze po pravověrné heavymetalové muzice a všem, co k ní asi tak náleží, včetně všech stylových klišé - okultismus, víra, temnota, hrdinství.

Posilou sestavy CLOVEN HOOF se již před rokem stal zpěvák Harry Conklin, dlouholetý to frontman stylově spřízněných JAG PANZER, který zde naskočil ke své první kapitole a nahradil předchozího zpěváka George Calla. Myslím si, že Conklinův hlas má v sobě potřebnou erudovanost a charisma. Dotyčný je totiž prototypem zaníceného heavymetalového vokalisty, který bez větších rozpaků dokáže vnést do skladeb náležitou emoci a umí dostat posluchače do varu. Jeho hlas se vykazuje jak intenzivním ječákem, tak o něco hrubším, níže položeným zpěvem. Je jasné, že Conklina by si ve svých řadách mohla přát nejedna chlapácká heavymetalová formace staré školy. Zvuk CLOVEN HOOF však ovlivňuje také práce kytarové dua Chris Coss a Luke Hatton.

CLOVEN HOOF mají svým projevem blízko jak k Diovským etapám BLACK SABBATH, což je znát na hromovládných fázích, jaké jsou vlastní nepříliš rychlým songům a pochodům typu „Sabbat Stones“, tak k určitým prvkům zvuku IRON MAIDEN, kdy se kytarová zdobnost projevuje na výsledku a Conklin je schopen svým hlasem a vedením všech těch melodií trumfnout třeba zrovna i Blaze Bayleyho, jež je mu svou barvou docela blízko. Největší peckou novinky je jasně „Darkest Before The Dawn“, song s pozoruhodně cválavým tempem, maidenovským kytarovým rejděním a nosným chorálem, nutícím k euforickému prozpěvování. Co by za takovou skladbu dali IRON MAIDEN v časech „The X-Factor“. O tomto albu Železné panny nemluvím vůbec náhodně, neboť „Heathen Cross“ oplývá podobně temnou aurou, má však blíže k pestřejším heavymetalovým pólům, jaké reprezentují kapely jdoucí za JUDAS PRIEST a SAXON.

Jsou zde i indicie, které z CLOVEN HOOF dělají příbuzné třeba německým kapelám jako GRAVE DIGGER, ale asi přesnější bude o této britské a ryze heavy formaci říct, že jede v obdobném kurzu jako jejich krajané SATAN, o čemž zde svědčí již úvodní rychlá vypalovačka „Redeemer“, jasný to reprezentant NWOBHM a staré britské školy. Přiblížení se k stadiónovkám po vzoru ACCEPT sledujeme u střednětempé riffovačky s chytlavým refrénem „Last Man Standing“, velké kouzlo má však i šťavnatá hymna „Vendetta“, stejně jako epičtější vál „Curse Of The Gypsy“. Celkově je album prosté vyloženě slabých míst a jede sebevědomě a na vlně kvalitní instrumentace až do svého rozmáchlého závěru v podobě „The Summoning“. Prostě kvalitní heavymetalové album, jaké možná mohlo klidně vzniknout již v osmdesátých letech, stejně jako i dnes, v časech obliby veškerého metalového retra.

26.06.2024	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz