CLUTCH - Sunrise On Slaughter Beach

60%

Američtí stoneři CLUTCH jsou možná zhudebněním přirozenosti a stability, ale chybí jim jistý prvek, který může jejich songy představit širší posluchačské obci. Tím prvkem je nadžánrová chytlavost. Parta z Marylandu platí za stálici, ovšem nikdy nepatřila mezi dobyvatele hitparád a prodejních žebříčků. Navzdory tomu CLUTCH většinou dokázali přijít s kvalitní a vyrovnanou kolekcí, dobře reprezentující jejich žánr i jméno kapely samotné. 

Řekněme si to na rovinu, ono v současné době těch špičkových a originálních stoner-rockových kapel zas až tolik není a to mám pocit, že tenhle styl dnes slaví velký boom. Nicméně, je třeba hledat perly v záplavě průměrnosti. Stoner-rock ve fázi módy tisíců totožně znějících a oblíkaných kapelek je vlastně taky docela odporná záležitost, nemyslíte? Ať se děje, co se děje, věřím, že CLUTCH budou stát vždy mimo tohle dění. A jsme znovu u té přirozenosti a dlouhodobě budované značky. Poctivá cesta z nich sálá na všechny strany. On vlastně i jejich frontman Neil Fallon vypadá spíš jako řidič dálničního tahače než jako bůhvíjaký rockový idol. Prostě chlápek odvedle.

Člověk by skoro po třech dekádách fungování předpokládal, že jim začne po hudební stránce docházet dech, ale oni naopak stále přicházejí s vyrovnanou kvalitou dalších a dalších nahrávek. Tohle se rozhodně nedaří každému ani v rámci mnohem známějších značek. Již v roce 2013 se nadechli k velmi zdařilé etapě své existence deskou „Earth Rocker“, na kterou každé tři roky obstojným způsobem navazují kolekcí nových hymen. Ta letošní má název „Sunrise On Slaughter Beach“ a představuje čtveřici v naprosto typickém rozpoložení posledních let – jako zkušené rockové těleso, operující bez berliček v podobě nápadné image, udržovaného PR či nucených mediálních aktivit. Zkrátka CLUTCH nahráli další desku a ta je znovu dobrá.

Dravé a nekomplikované riffy od kytaristy Tima Salta ženou ani ne moc rychlé skladby s chytlavým potenciálem stále vpřed. Výsledek nikdy nesklouzne k podbízivosti. Sytý hlas Neila Fallona má stále živelné kouzlo a platí i letos za výrazné poznávací znamení jejich tvorby. O zemitých a energických skladbách jako „Mountain Of Bone“ či „Nosferatu Madre“ opravdu nikdo nemůže zapochybovat, ty novinku drží. Jde zkrátka o typické dusárny, na jaké jsou fanoušci této kapely z Germantownu prostě léta zvyklí. 

Druhá polovina nahrávky sice nenabídne až tak koncentrovanou sílu a působí rafinovaněji, ale i tak může být pro leckoho povznášející poslouchat všechny ty méně natlakované vály, počínaje zvláštní psychedelickou epopejí „Skeletons On Mars“, kde dojde na takřka ornamentální zdobnost, konče u závěrečné rozmáchlé pošmournosti „Jackhammer Our Names“, kterou jakoby jim půjčil Nick Cave. Možná jsme letos nedostali jednu z těch nejsilnějších desek CLUTCH, ale stále máme co do činění s velmi dobrou prací, která působí vcelku různorodě a bez problému do jejich diskografie zapadne. Chválím komiksový obal.

27.09.2022	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz