Co by v budoucnu ještě mohlo občerstvit line-up Brutal Assaultu?

Zrovna mám za sebou svou sedmou účast na festivalu BRUTAL ASSAULT a pátou v řadě. Jsem rád, že jsem se mohl účastnit především posledních pěti ročníků (16.-20.), protože mám dojem, že až v tomto období dramaturgická úroveň akce strmě kulminovala, přestože festival postupně narůstá a nabírá na kvalitě již od svého desátého ročníku (2005). Když jste přítomni na pěti po sobě následujících pokračováních natolik kapelově obsáhlého klání, chtě nechtě si brzy musíte položit otázku, co ještě neokoukaného zbývá vidět? Není toho opravdu moc. I extrémní metalová scéna má své hranice, z čehož brzy vyplyne nutnost stálého opakování osvědčených těles, vybraných z mnoha desítek či vlastně i několika stovek jmen, festivalově zabydlených a koncertně aktivních kapel. Nejsem extremista, proto mne právě nejtvrdší škatulky metalové hudby nikdy nebraly a proto je také v článku nezmíním, naopak patřím k těm, které program této akce oslovil až s otevíráním se přístupnějším odnožím. Kdo ví, zdali bych někdy jel na tuto akci, kdyby k mírnému povolení oněch opratí nedošlo? Smyslem tohohle zamyšlení je nalézt v určitých žánrech tvrdé rockové a metalové hudby ještě nějaká želízka, která by mohla oblíbenou akci v Josefově udržet stejně atraktivní a překvapivou jako doposud, což musí být samozřejmě pro organizátory stále těžší. Už několikrát jsem dospěl k závěru, že jsem z tvrdší hudby na Brutalu viděl (až na pár výjimek) prakticky všechno. Chtělo to však jistou dávku trpělivosti a brzy se mi opravdu podařilo vydolovat soupisku celosvětově známých jmen, která by třeba za rok mohla platit za výrazné prvky občerstvovacího procesu. Zde jsou mé typy.

Americký death metal:  DEICIDE (MORBID ANGEL nikdy neomrzí)

Letos se v hlavním večerním čase blýskli DEATH dta, úspěch slavili rovněž CANNIBAL CORPSE, před rokem se vystoupení povedlo navrátivším smrťákům z OBITUARY a třeba takové SIX FEET UNDER už jsme zde zažili několikrát, stejně tak IMMOLATION. To všechno jsou samozřejmě velké pojmy v rámci americké deathmetalové scény. V podobném vyjmenovávání a opakování bychom mohli pokračovat do nekonečna, protože i MORBID ANGEL, kapela nacházející se momentálně v období velmi krátce po dalším personálním zemětřesní, zde vystupovala více než jednou, byť samozřejmě vždy s Davidem Vincentem u mikrofonu. MASSACRE se vloni znovu rozpadli a to jen několik měsíců potom, co s velkou slávou vypustili comebackovou desku a třeba DEICIDE, těm areál východočeské pevnosti stále nějak uniká. Za sebe si přeji znovu jednoznačně účast MORBID ANGEL se Stevem Tuckerem, a pak samozřejmě ty Bentonovi obávané DEICIDE.

Britský death metal: BOLT THROWER (CARCASS nikdy neomrzí)

Ještě teď mám v paměti skvělé (dva roky staré) druhé vystoupení liverpoolských patologů CARCASS v pevnosti, tedy kapely, které není nikdy dost. Na festivalu často vystupují i NAPALM DEATH, byť může někdo namítat, že nejde o žádný death metal, ale samozřejmě o grindcore, přesto považuji tuhle kapelu stále velmi těsně spjatou právě i s metalovou scénou. Pokud mne paměť neklame, Napalmové na festivalu vystupovali minimálně třikrát (spíš si myslím, že čtyřikrát). Když si vzpomenu na loňskou účast BENEDICTION, opravdu nešlo o nic mimořádného a právě z toho mi vyplývá, že by se mi zde z Ostrovů nejvíce líbili BOLT THROWER, kteří sice již asi deset let neměli potřebu nahrátí další studiové desky, ale v loňském roce v pražském Roxy předvedli skvělý koncert. Jo jasně, BOLT THROWER určitě stále patří k největším tahákům evropské deathmetalové školy.

Göteborg style: DARK TRANQUILLITY (a snad ještě DARKANE)

Ostrý, rychlý a velmi nabroušený švédský melody-death případně thrash/ death vždycky potěší, zvláště pak od kapel, které si za ty roky vypěstovaly vlastní zvuk a směr. Už jsme zde kdysi viděli koncerty IN FLAMES a SOILWORK, co do komerční úspěšnosti a ambicí nejviditelnějších metalových kapel ze Země tří korunek. Letos se nám dostalo skvělých vystoupení od navrátivších se průkopníků AT THE GATES, ale také od neurvalců z THE HAUNTED. Z toho vyplývá, že vyvolenými kapelami, které bych si přál příště vidět, jsou především zádumčiví DARK TRANQUILLITY se skvělým Michaelem Stannem u mikrofonu, ale také nabušení DARKANE, které samozřejmě také řadím k tamní špičce.

Evropský thrash metalový old-school: DESTRUCTION, PROTECTOR, CORONER

V posledních pěti letech jsme v Josefově viděli KREATOR i SODOM dvakrát, ONSLAUGHT jednou, kdysi dávno před devíti lety ve Svojšicích poctili svým vystoupením Brutal Assault DESTRUCTION, v Čechách jinak poměrně často hrající a konkrétně mne stále dost bavící německá stálice. Živě jde opravdu o skvělou záležitost. Pokud bych měl zmínit i jiné klasiky od našich západních sousedů, pak bych si nakonec asi přál vidět a slyšet PROTECTOR, kteří se vloni mimo jiné vytasili s rozhodně ne marnou řadovou deskou, ukuchtěnou po hrozně dlouhé době mlčení a samozřejmě také letos v červenci zahráli na Obscenu. Co čekat od kapel typu ASSASSIN a těch několika dalších (EXUMER, …) netuším. V Plzni na Metalfestu proběhli v červnu TANKARD a nějak jsem neměl pocit, že bych chtěl absolvovat repete. Pokud ještě existuje nějaká koncertně a vlastně celkově vzácná kapela ze staré éry, napadnou mne především Švýcaři CORONER, kteří se nedávno také vykázali nějakou tou koncertní aktivitou.

Americký thrash metal: MEGADETH, DEATH ANGEL, PRONG, SACRED REICH

Z tohoto ranku už jsme zažili skoro všechno, když pominu velké hvězdy jako METALLICA, kteří by potřebovali pro své vystoupení pevnosti minimálně tři, došlo zde na vystoupení těch největších žánrových ryb jako SLAYER, ANTHRAX, EXODUS, VOIVOD, OVERKILL, MACHINE HEAD, ANNIHILATOR, ale také těch menších, avšak takřka stejně důležitých těles kultovního významu jako FORBIDDEN, FLOTSAM AND JETSAM, NUCLEAR ASSAULT nebo z novějších značek pak MUNICIPAL WASTE, TOXIC HOLOCAUST, WARBRINGER či HAVOK. V tomto směru patří škatulka thrash metalu k stabilně zastupovaným a je těžké nalézt cokoliv, co by ještě působilo zajímavě. Mé typy tedy zní takto: poslední dekádu skvěle rozjetí Kaliforňané DEATH ANGEL by jistě mohli platit za oživení, zvlášť když jejich koncerty platí za hodně energické a divoké performace, stále velký boom prožívají Victorovi PRONG, kteří se z období sraček již před lety vyškrábali k snad nejlepším řadovkám a pověstným koncertům, dále pak by si zde velký reunion mohla odbýt legendární formace SACRED REICH (i když netuším jak na tom jsou) a v neposlední řadě by zkouškou ohněm mohli projít také Mustaineovi MEGADETH, kteří by se v roli headlinerů jistě vyjímali a stále do budoucna slibují velké věci.

Severský black metal: EMPEROR

Z tohoto ranku bylo k vidění v Josefově snad všechno mimo jediné věci, kapely, která je mnohými pasována za nejdůležitější v historii žánru: EMPEROR. Problém asi bude v tom, že to vlastně i po dva roky starém koncertním návratu Ihnsahnovci opravdu nepřehánějí s aktivitami, ale na druhou stranu kdo jiný by mohl dění v pevnosti z oblasti černého kovu oživit? Vždyť zde již několikrát hráli DIMMU BORGIR, MAYHEM, SATYRICON, ENSLAVED, ale i současnými problémy zmítaní IMMORTAL. Nemluvě pak o celé řadě mnohem menších kapel a kapelek či jiných strašidýlek.

Co je a co není mimo žánrový záběr festu?

S občerstvovacím procesem chtě nechtě může dojít také na pootevření vrátek přístupnějším odnožím metalové hudby. Osobně bych zpřístupnění vítal. Zapátral jsem a nalezl čtyři škatulky. Byť jde v jejich případě o mnohem uhlazenější hudbu, než na jakou jsou v areálu zvyklí, stále ještě by jejich zástupci nemuseli platit za bůhvíjak velkou zradu hodnot letité akce, alespoň já bych to tak neviděl, naopak si myslím, že když mohly na Brutale hrát takové kapely jako CLAWFINGER, MINISTRY nebo KYLESA, tak proč by ne právě tyto soubory. Zde jsou tedy škatulky, které by dle mého ještě mohly nabídnout zajímavé věci, včetně uvedení jmen, která považuji za nejzajímavější:

Americký sludge a stoner metal: MASTODON – jednoznačně kapela, na kterou všichni čekají, bezesporu jedna z nejzajímavější amerických metalových záležitostí současnosti, jejíž set by Brutalu opravdu slušel. Z dalších jmen pak samozřejmě CLUTCH, KYLESA nebo pokud ještě fungují BARONESS. Vystoupení RED FANG před dvěma lety se velmi povedlo a bylo přijato s nadšením a tak není důvodu se pohoršovat nad zařazením něčeho podobného.

Skandinávský stoner rock/metal: SPIRITUAL BEGGARS – Amottova druhá kapela je naživo ve skvělé fazóně, před dvěma lety v Norimberku to byl zážitek, nemluvě o tom, že bych nepohrdl ani GRAVEYARD či dalšími štikami tamní scény.

Americký power metal: SANCTUARY, METAL CHURCH, ARMORED SAINT - Zde jde samozřejmě o klasické formace vycházející z hutnějšího pojetí osmdesátých let. SANCTUARY vedení Warrelem Danem nahráli vynikající album a rozhodně si nemyslím, že jsou slabším odvarem NEVERMORE, stejně tak se albově zaskvěli Bushovi ARMORED SAINT. Co dostaneme od METAL CHURCH, ke kterým se po dvaceti letech vrátil Mike Howe, je stále ještě ve hvězdách, každopádně všechny tři kapely jsou klasikou, která je často házena do obecných škatulek speed a thrash. Nikdo po organizátorech nechce, aby otevírali vrata kýčovitým skandinávským melodikům typu SABATON či STRATOVARIUS.

Titáni nu-metalu: SYSTEM OF A DOWN, KORN, DEFTONES, SLIPKNOT - Tady už záleží na zvážení, co ještě lze uvést na podobném festu a co už ne, každopádně všechny čtyři kapely mají velmi silnou fanouškovskou základnu a jejich tvorba se vykazuje originalitou přesahující rámec stylu. Každá z těch kapel si prakticky vypracovala svůj originální směr a já mám za to, že všechny tyto čtyři formace by jistým způsobem nemusely nikomu nějak extra vadit, vždyť to samé si třeba myslím i o FAITH NO MORE, TOOL nebo dokonce ALICE IN CHAINS, ale to už je zjevně na úplně jinou kapitolu.

V tomto zamyšlení zcela chybí zmínka o hudbě vycházející z hardcoru nebo o extrémních stylech jako grindcore, tech-death metal či metalcore a deathcore a to z jednoho prostého důvodu, autor článku se o ně prostě nezajímá a nevěnuje jim pozornost.

26.08.2015	Diskuse (2)	Stray