CORONER - Grin

100%

Kdybych měl přesně definovat, co do mého života přinesl Crazy Diamond a podílení se na jeho tvorbě a obsahu, tak je to možnost vlastní sebereflexe a pohledu do dávné hudební minulosti, ze které jsem za poslední cca rok schopen zpátky na denní světlo vytáhnout nahrávky, jež jsem dávno považoval za mrtvé a ke kterým jsem se většinou už jen nerad hlásil. Víc než kdy jindy se teď prodírám alby, které jsem měl tu čest poznávat zhruba mezi patnáctým a dvacátým rokem života a ke svému vlastnímu údivu u mnohých zjišťuji, že mě dokážou stále oslovit a přivodit pro posluchače onen známý pocit hudební slasti, blaženosti a naplnění. Pochopitelně je to jen malé procento toho, s čím vším jsem se tehdy setkával a jelikož recenzentova pouť nabrala postupně směr zcela jiný, než jaký byl volen v nezkušeném a vzdorovitém mládí, to co pro mne stále zůstalo prvotní, je kvalitní píseň s dobrou melodií. Dá tedy rozum, že volba logicky padá směrem k BLIND GUARDIAN a ne ke KREATOR, či skrze tvorbu KINGA DIAMONDA, ale rozhodně ne k ASPHYX či EXUMER. :-)

Jednou z těch, pro mne dnes stále zcela přijatelných skupin jsou švýcarští CORONER, jejichž desky „Mental Vortex“ a „Grin“ řadím vůbec k tomu nejlepšímu, co na začátku let devadesátých v tvrdě rockové, přesněji řečeno přímo metalové hudbě vzniklo. Obě dvě mě provázely dospíváním a obě jsem si s velkou chutí připomínal celkem často. Na rozdíl od svých vrstevníků jsem k prvotní produkci této kapely nikdy netíhl. Úvodní dvojice nahrávek „R.I.P.“ a „Punishment For Decadence“ skýtá spíše obvyklou porci thrash metalu, zaobalenou sice do techničtější podoby, ale nějaké sofistikovanější růžky se začínají objevovat až prostřednictvím trojky „No More Color“. Velký (komerční) hudební třesk pak zaznamenává především čtvrtá deska, daleko více heavy laděná nahrávka „Mental Vortex“ a obrovský stylový posun poté poslední, naprosto vizionářské dílo „Grin“.

Nahrávka „Grin“ je pro CORONER tím, co je pro KREATOR „Renewal“, pro HELLOWEEN „Chameleon“, pro METAL CHURCH „Hanging In The Balance“, či pro ANNIHILATOR „Set The World On Fire“. Jde o desku orientující se zcela mimo běžný hudební rámec, do té doby vytýčeného stylového azimutu CORONER. Nové moderní vlivy tu dýchají, pulzují a cloumají deskou všemi možnými směry a zcela volnomyšlenkářsky ji ženou do teritoriálních vod neprozkoumané hudební oblasti. Ta procházka cizokrajnými lokalitami voní novotou i zvědavostí zároveň.

Už úvodní intro „Dream Path“, proložené zvuky bubínků a perkusí jak odněkud z dalekého pralesa Amazonie, našeptává, že tady si originalita podá ruce s mimořádně nápaditým skladatelským přístupem. A je to tu, druhá píseň „The Lethargic Age“ přiváží nový, těžkotonážní styl kapely, znějící jak zvuky soukolí a práce strojů z nějaké obrovské továrny. Strojově přesné tempo a střídmé kytarové záseky z čista jasna na chvíli prozáří sluneční paprsky melodických kytar. Ron recituje svým klasickým, robotickým stylem a Tommyho parádní rockové sólo je ozdobou písně. „Internal Conflicts“ zní ještě odvážněji. Moderní industriální pazvuky ozdobí začátek skladby i její střed, aby ji hybná kytarová linka a precizní bicí přechody tlačily jako obrovský válec kupředu. Do skladby je implantována slušivá disharmonická pasáž a pořádně zkreslené vokály. „Caveat (To The Coming)“ patří k nejkrásnějším chvílím na disku. Perlivá akustika, dětský smích a dobrosrdečná veselost jsou pouze předzvěstí chvil příštích. Tajemná aura prostupuje celým kusem a melodické linky se na sebe lepí jako plásty s medem. 

Další bombou je pátá „Serpent Moves“ s nahranými sekvencemi válečných pilotů v značně hypnotickém blahodárném oparu. Hypnoticky působí i další věc „Status: Still Thinking“, jedna ze tří nejvelkolepějších hymen desky. Vetterliho melodické smysly jsou neopakovatelné. Píseň v sobě objímá jak metalovou tvrdost, tak rockový feeling s důrazem na magičnost a epičnost okamžiku. Po krátkém intru nahraném opět někde v daleké buši „Theme For Silence“, tu máme zřejmě největší skvost desky, píseň „Paralized, Mesmerized“. I pro ni platí faktory výše zmíněné, předně pak znovu vysoce originální vklad kytaristy Tommyho. Osobním favoritem desky je píseň titulní „Grin (Nails Hurt)“ a to hlavně díky brilantní zrychlovací pasáži přicházející po druhé sloce. Tady kapela v čele s bubeníkem nasadí do pořádně ďábelského tempa a celý ten vír má schopnost vás rychle vtáhnout do svého středu. Finálním kusem je pak hyper moderní skladba „Host“, s halucinogenními zvuky, esoterickou vložkou i podprahovým účinkem podobného charakteru.

Ron Broder (baskytara, zpěv), Tommy Vetterli (kytara) a Marky Edelmann (bicí) vytesali v samém závěru své pestré kariéry tu nejkrásnější a nejsošnější skulpturu, jakou jen mohli. Deska „Grin“ je symbolem obrovské touhy kapely, lačnící představit světu své novátorské myšlenky, zcela jiné hudební pojetí, i „novou“ hudbu zároveň.

20.11.2020	Diskuse (37)	Horyna marekdt@seznam.cz