CORROSION OF CONFORMITY - No Cross No Crown

60%

Stalo se nedávno ještě nepravděpodobné, Pepper Keenan se totiž po mnoha letech vrátil do řad CORROSION OF CONFORMITY a nahrál s nimi desátou řadovou desku „No Cross No Crown“. Frontman s kapelou spjatý v dobách jejich největších úspěchů – jmenovitě alb jako „Deliverance“ (1994) nebo „Wiseblood“ (1996), jak známo palubu Jižanů opustil již před více než deseti lety, aby v mezidobí působil třeba u Anselmových DOWN. Nyní se k radosti mnohých vrací a trojice Woody Weatherman (kytara), Mike Dean (baskytara) a Reed Mullin (bicí) má zase uprostřed pódia řádnou posilu. I když jak se to vezme.

Jamesem Hetfieldem opěvovaná a vesměs neotesaná tlupa CORROSION OF CONFORMITY již dávno patří mezi veterány americké scény spjaté s hardcore komunitou osmdesátých let, aby se záhy jejich styl začal vyvíjet a v prodejně nejúspěšnějších devadesátkách do svého zvuku absorboval mnoho metalových nebo stoner-rockových vlivů postavených na hutných riffech, pomalejších tempech, uvážlivější výstavbě skladeb, ale také neprvoplánové melodice. A právě do těchto časů se kapela se svou novinkou snaží opětovně dostat, byť je zjevné, že v korytu řeky Mississippi proteklo již mnoho vody, a i fanouškovská základna se zjevně zeštíhlila. C.O.C. si zkrátka hrají pořád to své a nevymýšlejí hlouposti, bohužel však ani nadstandardně dobré songy.

Můj názor je ten, že novinka „No Cross No Crown“ představuje kapelu v dobrém rozpoložení, jakkoliv nebude patřit k ozdobám diskografie. To tvrdím navzdory zřejmé absenci vyloženě průserových momentů, ale i těch výjimečných. Vlastně se dá o albu mluvit jako o sadě skladeb hrajících na jistotu, podobnou desku by totiž dnes mohla nahrát absolutně bezejmenná oblastní kapela, spadající mezi stovky uchazečů o smlouvu u nějaké zajeté stáje, propagující klubovou metalovou hudbu. Rutině zmáknutá sludge/stoner-metalová sada má všechny parametry žánrové stability a skladatelské ujasněnosti. Nicméně ani o kus něčeho navíc.

Zkrátka a dobře, není to vůbec tak, že bych si album pustil, kdykoliv bych dostal chuť na CORROSION OF CONFORMITY, protože charismatičtější práce nahráli Američané už v dávné minulosti a tahle věc akorát připomíná, že jsou stále aktivní, nicméně bez potřebné skladatelské šťávy. Vlastně mne tohle album, kde upoutá výrazněji snad jen rozmáchlá zasmušilost „Nothing Left To Say“, docela neuspokojilo (úmyslně se vyhýbám slovu „zklamalo“, protože nějaká výrazná očekávání od téhle kapely opravdu nemám).  Před dvanácti lety, v časech „In The Arms Of God“ (posledního Keenanem nazpívaného alba), bylo podstatně lépe, o nepřekonatelné jízdě „Blind“, která v roce 1992 poprvé odhalila hudbu CORROSION OF CONFORMITY také širokému metalovému světu, ani nemluvě.

24.01.2018	Diskuse (10)	Stray janpibal@crazydiamond.cz