CRADLE OF FILTH, BUTCHER BABIES, BLACK SATELLITE - Praha, Lucerna Music Bar, 18. listopadu 2024

Motto: Možná jste tam měli zajít také.

Pondělí není ideálním dnem pro pořádání koncertů. Pro kapelu s aktuálním potenciálem 500 až 3000 návštěvníků (soukromý odhad) byl tudíž Lucerna Music Bar logickou volbou. Příjemně naplněný prostor v centru Prahy musel nakonec uspokojit i hlavní hvězdy večera, a pokud ne, nedaly to na sobě poznat. Jejich vystoupení bylo totiž stoprocentní, proto mu nechybělo ani ono lidské a sdílené, a proto také musel být ten večer spokojen každý, kdo na ně zamířil. Ve svém reportu se pokusím blíže osvětlit, proč mezi ně počítám i sebe, ačkoliv jsem se na místo dostavil s pocitem mírné skepse.

První koncert instituce zvané CRADLE OF FILTH jsem viděl před x lety ve Zlíně, zhruba po nástupu Marthuse. Pod neutuchající palbou bicích jsem tenkrát předčasně odešel. Některé reporty pak zmiňovaly špatný zvuk i na jiných koncertech. Nač si tedy kazit dojem z kapely, která evidentně umí a jejíž desky mám dost rád. Přeci jen však uplynulo moře času, tak se snad změnil i dvorní zvukař. Případně se vše nějak přetrpí. Navíc mě zajímali i němečtí deathcoristé MENTAL CRUELTY. Sázka na mladší krev předskokanů moc nezabrala, alespoň ne v Praze. Publikum bylo v průměru o něco starší, než jsem čekal. Není divu, kultovní alba se v kdysi ještě čistě britské „Kolébce“ zrodila už před pár desítkami let. Důležité ovšem je, že headliner je schopný i po tolika letech natáčet výborná metalová alba. Bylo tedy jasné, že setlist bude průřezový a nabušený. Sestavit by se dala řada dalších a efekt by byl obdobný. Dani a spol. se prostě mohou opřít o jednu z nejvyrovnanějších metalových diskografií.

Když jsem se dozvěděl, že MENTAL CRUELTY nevystoupí, zažil jsem první a zároveň poslední zklamání večera. Další předkapely mě zajímaly podstatně méně. Show odstartovaly newyorští BLACK SATELLITE, kteří starý kontinent zatím spíše oťukávají. Formálně dvojice, koncertně čtveřice solidních muzikantů předvedla něco, co bych alternativou moc nenazýval. Jejich nu-metalové retro mělo blíže k temnějšímu popu. Kdyby byla slyšet kytara, asi bych si jejich vystoupení užil víc, jenže nikde nic, což se alespoň dole u baru už nezměnilo. Škoda. Sound alespoň ničím enormně hlasitým netýral. Nad vším čněl vokál Larissy Vale, která předvedla velmi dobrý výkon.

O moc lépe na tom nebyli ani zkušenější BUTCHER BABIES. Nejde o úplně malé jméno, čemuž odpovídala i úroveň show, jíž dominoval suverénní hlas Heidi Shepherd. Po odchodu své parťačky Carly Harvey zůstala na veškeré vokální povinnosti sama. Hutná, rytmicky nápaditá produkce, bohatá na melodie a odkazující přes pletivo metalových kořenů zejména ke klasikám typu SLIPKNOT a KORN by si mocnější kytarovou hradbu určitě zasloužila. Takhle jsem si vychutnával hlavně výtečnou baskytaru Ricka Bonazzy a samozřejmě i zpěv Heidi. Dotyčná působila suverénním dojmem ve všech polohách, i těch baladických. BUTCHER BABIES měli velmi dobrý ohlas, podotýkám, že zaslouženě. Heidi, podobně jako Larissa, pak ještě stála hodně dlouhou dobu u merche a bavila se s každým fanouškem, který měl zájem. S perfektním zvukem mohli klub rozbít, takhle ho jen dobře připravili na vrchol, který vypukl kolem půl desáté.

CRADLE OF FILTH – na pódium dorazila výtečná parta muzikantů, která začala sázet jednu pecku za druhou. Nenudil jsem se ani chvilku. Co se týče zvuku, ten se pomalu zlepšoval, smrtící kombinace přeřvané baskytary a dusavých kopáků se rozhodně nekonala, jen kytary řezaly znovu o něco méně, než bych snesl, hlavně v riffech a tremolech. Sóla byla slyšet takřka dokonale, stejně tak melodická kytarová unisona. Později jsem vyběhl na balkon, kde vše znělo ještě lépe. Některé skladby prostě zahrát museli, na jednom pólu stojí „The Forest Whispers My Name“, na druhém „Nymphetamine Fix“. Nevadil mi ani jeden z nich, druhý každopádně představoval jeden z nepopiratelných vrcholů. Mým osobním bylo kombo „Malice Through the Looking Glass“ a „Cruelty Brought Thee Orchids“, při jejichž poslechu jsem chtěl křičet: „Ty vole, já mám husí kůži, na pohádkových Cradle a já mám husí kůži.“ Do setu výborně zapadly i věci z novinky.

Domácímu prostředí kraloval Ashok, doufám, že nebyl po koncertě pokárán.:-) Nicméně přišlo mi, že v kapele panuje dobrá atmosféra a že Dani v podstatě kvitoval, když si někdo jiný na chvíli uzmul kus pódia pro sebe. Ostatně, ke spokojenosti měl spoustu důvodů. Lidé dorazili i v plonkový den, hlasově byl opravdu ve formě a hlas mu časem neodcházel, spíš naopak. Dále má k dispozici duo kytarových virtuózů hrajících jako z partesu. Jen pro dokreslení, v jednu chvíli jsem si prostě musel odskočit tam, kam musí čas od času každý. Na inkriminované místo pak doléhaly jen sólové výšky a ty tam po odfiltrování všeho ostatního zněly velmi přesně a čistě.:-) To samé lze říci i o zpěvu Zoe Marie Federoff, která se jeví být vskutku důstojnou posilou. Díky synergii bezvadné složky instrumentální s víc než solidní složkou vokální se přítomní dočkali takřka ideálu. Vážně se začínám těšit na nové album. O Marthusovi nemá smysl se bavit, on skutečně ví, jak se má bubnovat metal. V Lucerna Music Baru z něj ovšem v pondělí vyučovala kompletní sestava, a to až do posledního tónu. Podobně komplexní a věrohodný zážitek jsem nečekal. Chyba, asi jsem měl, vše mu nasvědčovalo. Jediné, co bych si netroufal odhadnout, byl Daniho zpěv.

Začal jsem mottem, skončím poučením: Jakmile dáte CRADLE OF FILTH v nynějším rozpoložení adekvátní prostor a zvuk, mohou natrhnout prdel úplně každému.:-)

Fotografie: FB profil kapely.

23.11.2024	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz