CRAZY DIAMOND a léto ve znamení koncertů

Vlastně už je dobrou tradicí, že začátek léta u nás patří koncertům řady velkých rockových kapel, aby postupem parných dní všechno plynule přešlo spíše na festivaly. Zmíním zde tedy pouze akce (ať už nedávno proběhlé, nebo ty, na které teprve dojde), které mne nějakým způsobem alespoň trochu zaujaly. V červnu do Prahy zavítali KISS, aby svou show již poněkolikáté stvrdili, že co se týče zejména živého hraní, mají stále na své straně hromadu vitality, ale rovněž i nezanedbatelnou fanouškovskou základnu, která je zde přijde podpořit úplně za všech okolností.

O pár týdnů později přicestovali stále spokojeně vypadající Texasané ZZ TOP do Pardubic a těšili se rovněž nadstandardně vysoké návštěvnosti, kterou leckterý optimista ani náznakem nepředpokládal. Holt legendy stále táhnou a vzhledem k tomu, na jaké úrovni koncertně fungují, je to věc naprosto logická a spravedlivá. Generace hard rockových kapel začínajících své dráhy v sedmdesátých letech je natolik silná a svébytná, že ani po čtyřiceti letech nenalézá v míře ovlivnění žádné další přemožitele, díky kterým by se na ní poněkud zapomínalo. Naopak, těší se (nejen u nás) pozornosti zcela výsadní.

V polovině léta nás čeká koncert IRON MAIDEN, kteří přijedou se svým historickým programem „Maiden England“, tedy sadou skladeb odpovídající jednomu z jejich doposud nejvýznačnějších období a sice turné, které před čtvrtstoletím propagovalo jejich albový milník „7th. Son Of A 7th. Son“. Nezbývá než se těšit na tento vrchol koncertně mimořádně plodné a úspěšné letní sezóny.

Propásl jsem vystoupení kalifornských QUEENS OF THE STONE AGE, což budiž přičteno zejména faktu, že jejich set byl součástí největšího českého festivalového klání Rock For People (nejsem festivalový typ), kam se mi kvůli této jediné akvizici opravdu zas až tolik nechtělo a nezměnila to ani jejich nová vynikající deska „…Like Clockwork“, která se jako již tradičně velmi povedla a v mnohém překvapila. Každopádně Josh Homme má výrazně nakročeno, udělat ze svých Královen kapelu, jejíž význam bude po letech zmiňován v jedné rovině s některými výše zmíněnými legendami.

S novou deskou „Ready to Die“ (recenze brzy) si to k nám v červnu tak trochu po tajnu přihasil nezdolný punkový dědek IGGY POP, který měl spolu se svými kumpány z THE STOOGES tendence zbořit zimní stadión ve Frýdku-Místku. Znovu jsem (v tomto případě díky vzdálenosti a celkové pracovní vytíženosti) chyběl, ovšem reference na vystoupení vyznívají ve prospěch věkovitého rockového leguána zcela jasně.

V srpnu přichází na řadu festival Brutal Assault, letos s obzvláště vypečenou soupiskou, plnou opravdu velkých jmen, takže je otázkou, na co se těšit nejvíce. Z mého pohledu platí za jeden z největších taháků britští patologové CARCASS, kteří souběžně se svým vystoupením vydávají svou zbrusu novou nahrávku - „Surgical Steel“. První po sedmnácti letech. Soudě podle několika slyšených vzorků, se zdá být kapela ve velmi dobrém rozpoložení a snaží se navázat na odkaz svých dávných milníků. Osobně (jako již v Josefově tradičně) se zájmem vyhlížím americké thrashové veterány, zde famózní trojka ANTHRAX, OVERKILL, TESTAMENT, což je sestava hodná euforického vztyčení praporce nad cihlovými hradbami. Skandinávští OPETH rovněž patří ke kapelám, které si kroužkuji tlustým červeným (pardon vlastně žlutým) fixem, neboť jsem s jejich koncertem ještě neměl tu čest. Jejich krajané IN FLAMES jsou bezesporu jedním z největších lákadel festivalu, získávajícího si mimo jiné stále větší renomé v zahraničí a dost možná jeho absolutní headliner, osobně je mám však o něco níže než všechny předešlé spolky, neboť u nás koncertují poměrně často a již jsem je nejednou viděl.

Druhá polovina roku zatím odhalila několik zajímavých akcí, z nichž určitě nebudu chybět na koncertě QUEENSRŸCHE (těch bez Geoffa Tatea) v pražském Music Retro Hall. Jejich nové album je fantastické, a tak není důvod pochybovat o pravosti této sestavy, kterou samozřejmě čekají soudní tahanice s jejich bývalým lídrem ( a donedávna rovněž nejvýraznějším členem kapely). Jak už jsem psal v recenzi, jeho album se naopak příliš (pokud pominu několik ojedinělých songů) nepovedlo, a tak mne (jako fanouška) opravdu zajímá, jak se celá situace vyvrbí. V případě vítězství Tatea, budu samozřejmě dál sledovat obě znepřátelené strany.

Na podzim vychází nové (dosud nepojmenované) album britským legendám MOTÖRHEAD. Nemá cenu tady trapně papouškovat osvědčená klišé, jaký je Lemmy Kilmister super chlápek, tvrďák a rocker každým coulem. Prostě přijde z další sadou rock´n´rollových vypalovaček, které se buď povedou víc a nebo míň. Přitroublé kecy typu – „Lemmymu se nízké známky prostě dávat nesmějí“ považuji za vrchol mimoňství, ale na album se samo sebou těším.

Hodně si slibuji rovněž od bezejmenné novinky norských SATYRICON, o které sami autoři již nějaký ten týden hovoří jako o nahrávce, co je v rámci jejich kariéry převratná. Uvidíme s čím tedy po pěti letech přijdou Satyr s Frostem, každopádně Fenrizovi uznalé komentáře tohoto díla vyznívají velmi nadějně.

V těchto dnech se vytasil se svým sólovým debutem „Walk Through Exists Only“ bývalý frontman PANTERY PHIL ANSELMO. Abych se přiznal, zatím jsem z jeho materiálu neslyšel ani skladbu, ale podle předběžných prohlášení očekávám drtivou agresivní jízdu, kde se autor bude natolik vztekat, že patrně znovu zapomene (tak jako je tomu tradicí od poloviny devadesátých let), že tvrdé metalové skladby by mohly mít také nějaký nápad. Z toho vyplývá - jsem v tomto případě předem trochu skeptický (věc čistě subjektivní). A to je v dnešním výhledu opravdu úplně všechno.

10.07.2013	Diskuse (0)	Stray