CRAZY DIAMOND a profilové seriály velkých.

Už delší dobu u sebe pozoruji velmi podobná opakování zavedeného cyklu. Bezprostředně po několika dnech, kdy už se člověku nechce nic psát a je doslova na pokraji tvůrčího vyhoření, následují dny zcela opačné, tedy chvíle kdy se naopak dostavuje přetlak, ze kterého později vyústí velké množství článků. Jakoby se skrze překonání určité únavy vždycky dostavovalo období, díky kterému si tyto stránky pořád udržují poměrně stabilní tempo. Tohle je samozřejmě velmi pozitivní zjištění.

Přesně něco takového přišlo právě teď a jsem tomu velmi rád, protože nejhorší by bylo psát něco jenom ze setrvačnosti a s polovinou potřebného zájmu (něco takového se dělo nedávno, konkrétně v době kdy jsem se vyloženě musel nutit do napsání recenze na film „Vlk z Wall Street“ – psát filmy mě slušně řečeno příliš neinteresuje, odhodlával jsem se ještě k recenzím na filmy „Kapitán Philips“, „Rivalové“ a dvojku „Hobita“, ale není to tam, je to prostě bolest). „Film prostě vidíš, tak o čem ještě kecat? Oblíbená hudba v člověku roky pracuje a jeho pohled na ní se může různě obměňovat, to je právě to krásné.“ Všechny podobné věci jsem tedy odložil na neurčito.

Dnes je situace bohudík diametrálně odlišná, protože zrovna rozjíždím seriál o kapele MEGADETH, o kapele, kterou poslouchám už čtvrtstoletí, konkrétně od roku 1989, kdy jsem se k albu „So Far, So Good, So What!“ nachomejtl. Základní pilíře jejich diskografie znám jako své boty, desky „Rust In Peace“ a „Countdown To Extinction“ jsem slyšel minimálně stokrát, takže na tom celém je nejlepší skutečnost, že mě to psát fakt děsně baví. O velkých kapelách bych psal nejradši pořád do kola.:-)

Impuls k tomu mi pochopitelně dodala Mustaineova biografie, která je sice mnohými kritizovaná za tak trochu sebestředný a poměrně jednostranný ráz, ovšem já si naopak myslím, že je úplně v pořádku, protože konečně přináší také pohled na situaci okolo kontroverzního hudebníka z jeho pohledu, nemluvě pak o letitém duelu METALLICA vs. MEGADETH. Je skvělé vyhradit si určitý čas na procházku po diskografii téhle skvělé kapely, a pak vtěsnat do řádek svůj pohled na věc, přičemž jako materiál slouží jak všechna řadová alba, ale i výše zmíněná biografie, popřípadě několik dalších knížek o kapele METALLICA. Seriály jsou disciplínou, která mne prostě baví nejvíc. Co jiného dělat při poslechu hromady letité hudby od svých oblíbených kapel? Má se člověk válet na gauči? Nejlepší je se prostě pokusit o vystavění příběhu prostřednictvím informací, které člověk už roky má, nebo je zrovna nedávno získal a jsou pro něho inspirativní.

Kdysi jsem v časopisu Spark četl názor jednoho redaktora, že si na poslech dlouhé diskografie jedné ze svých oblíbených kapel bere dovolenou, zkrátka je dva až tři dny doma a nasává. Něco takového se mi fakt líbí. Seriály o VELKÝCH zkrátka neberu jako nějakou povinnost, ale jako skvělou zábavu. Prostě chci zde hlavně říct, že budou vždycky nedílnou součástí CRAZY DIAMOND, hlavní hmotou. Už teď se těším na další, kapel co se nabízí je fakt celá řada, osobně se na vrcholku seznamu co bude po MEGADETH následovat nachází jména jako PINK FLOYD, BLACK SABBATH, SLAYER, LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, U2, MUSE, THE CURE, RAMONES nebo třeba ALICE IN CHAINS.

26.01.2014	Diskuse (0)	Stray