CRAZY LIXX - Street Lethal

60%

Když se svou pátou deskou „Ruff Justice“ vystřelili švédští CRAZY LIXX kvalitativně kamsi vzhůru, kde po stránce nápadů i autenticity do té doby za více než dekádu existence nebyli, mluvil jsem o nich velmi pochvalně, že se konečně nějaké současné kapele podařilo bez ztráty vlastního feelu rekonstruovat vrcholný stadiónový hair-metal z přelomu osmdesátých a devadesátých let a přenést jej ničím nezmutovaný do aktuální doby plné fúzí. CRAZY LIXX opravdu jakoby tímto albem vzdali hold milníkům od takových kapel jako BON JOVI, SKID ROW, WILDSIDE, TYKKETO, WARRANT nebo FIREHOUSE, abych tedy vyjmenoval pouze ty, kterým byly hymny těchto Švédů asi nejpodobnější.

Jenže i s hair-metalovým žánrem to není zrovna jednoduché, protože využívání do nekonečna obdobných schémat, s cílem dodržení nepsaných stylových pravidel, vlastně potlačuje u zúčastněných hudebníků kreativitu, a tak ve výsledku postupem času záleží pouze na svěžesti či chytlavosti skladeb samotných, takových, jaké dokáží protlačit opakující se schematičnost nepsaných pravidel stylu. Vyvarovat se prvoplánové podbízivosti či dokonce kýči není zrovna jednoduché, zvlášť pak u stylu, který programově vábí chytlavostí. I seveřané CRAZY LIXX se svou další, snad ještě líbivější deskou „Forever Wild“ z roku 2019 v podstatě nedosáhli oné průbojnosti o dva roky staršího alba. Vše sice působilo hodně okázale, ale rtuti tam už bylo obsaženo o něco méně. Letošní novinka opět slibovala porci hymnických zpěvných čísel, kde prim hrají chorálové refrény, melodika, kytarová odlehčenost a rovněž nekomplikovaná přímočarost struktury skladeb samotných. Vítejte tedy znovu ve světě, který v přítomném čase reálně neexistuje, ve světě CRAZY LIXX na jejich hair-metalové párty holdující módě pozdních osmdesátých let!

S novinkou „Street Lethal“ se děje přesně to, co jsem čekal, rtuti už je v ní obsaženo znovu o trochu méně a nejnápadnější zůstává baldachýnová závěj z jakoby líbivých refrénů, jenž si můžou všichni fanoušci švédské pětice společně zazpívat. Nicméně songy postrádají trvanlivost a velmi rychle se oposlouchají, takže mě nezbývá než to zhodnotit pouze slovy: díky stačilo. Možná je problém trochu ve mně, ale jelikož jsem se podobným stylovým odvětvím kdysi hodně dávno zabýval do hloubky mnoho a mnoho let, současní CRAZY LIXX mi pět let po své nejlepší desce už nemohou nabídnout mnoho podnětného. Tedy krom opáček dobře známého. Emoce tam s jejich aktuální tvorbou prostě nemám.

Nové skladby jsou od základu prostě melodické, tak jak se na stadiónový pop-metálek sluší a patří, rovněž jsou vznosně nadýchané a dobře poslouchatelné, ale nepatří mezi ty, nad kterými bych se byl schopen opakovaně radovat. Lídr od mikrofonu Danny Rexon je bezesporu výborným pěvcem a skladatelem, jehož projev nepostrádá autenticitu úspěšných předobrazů, které on sám s kumštem uctívá. Magnetismus však novému materiálu ani tento borec vdechnout nedokáže. Kapele před pěti lety určitě pomohla i změna na postu obou kytaristů, kdy duo Chrisse Olsson a Jens Lundgren začalo obstojně úřadovat.

Nejzdařilejší skladbou se mě zde jeví pompézní svižná titulní hymna „Street Lethal“, která vládne potřebným drivem vrcholných WHITESNAKE, vlastní bombastický refrén a nabídne i drásavé kytarové pasáže včetně povinných sól. V závěsu za ní mám zdařilý úvodní flák „Rise Above“, jenž si v srdci udržuje patřičný dynamit, úsečnou riff-jízdu coby typický singlík „Anthem For America“, optimisticky skandovanou párty věc „One Fire – One Goal“ a dost možná ještě pohodovou AOR okázalost „Reach Out“, i když s tou si nejsem až tak jistej. Na opačném pólu oblíbenosti jsou u mne hnusně patetické kusy jako „The Power“ nebo napůl pomaláč a napůl kýč jak bič „In the Middle Of Nothing“. 

Nahrát v současné době v oblasti hair metalu dechberoucí desku se mě jeví jako úkol prakticky neuskutečnitelný, neboť vše už zde v tomto odvětví bylo. Ony zatvrzelé rámce, kterými je tento styl definován, rozhodně nejdou s proudem kreativity, spíše naopak, dospěl jsem totiž do stavu, kdy tenhle styl, jakkoliv se v jeho blízkosti pohybují stále sakra nadaní hudebníci a instrumentalisté, už z podstaty necítím jako nutný k poslouchání. Prostě už to celé na mě roky moc nefunguje.

09.12.2021	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz