CRIMSON GLORY - Crimson Glory

80%

V osmdesátých letech doba heavymetalové hudbě opatřené fantasy stylizací velice přála, a tak z ní dodnes zůstalo nejen mnoho legendárních, nezapomenutelných a trvanlivých alb a kapel, ale i celá řada méně nápadných skvostů, které neměly to štěstí stát se nesmrtelnými. Mezi ty, okolo kterých našlapuji polehoučku a pln úcty, bezesporu řadím i floridské CRIMSON GLORY, kapelu proslulou nejen stříbrnými maskami, výstižně podtrhujícími záhadnost celého projektu, ale také nadpozemským vokálem chlapíka zvoucího se Midnight a skvělým muzikantským mistrovstvím všech členů, kterým po dobu jejich několikaleté nezapomenutelné pouti udával směr především kytarista a hlavní skladatel Jon Drenning.  

Už bezejmenné debutové album od těchto nedoceněných vypravěčů nadpozemských ság se jeví být naprosto úžasnou deskou. Byť jméno kapely osciluje ponejvíce ve zmínkách týkajících se až druhé řadovky „Transcendence“. Kapela, vzhlížející k fantasy, mystice, ale také historickým látkám či dávné mytologii, byla ve své počáteční fázi řazena do ranku melodického heavy metalu a využívala své hudby spíše skrze chytlavé a jasně definované písně. Vypjatý hystriónsky zabarvený pěvecký projev Midnighta jasně definoval vážný charakter souboru upisujícího se Roadrunner Records. Ačkoliv stran perfekcionalismu mnozí slyší blízkost této kapely s rankem progresivního metalu, ta nikdy neudivovala čímsi nesnadno rozšifrovatelným, naopak, pohodová poslouchatelnost a melodika byla pro CRIMSON GLORY tehdy zákonem. 

Debutová deska zjevně nabídla přímočařejší a po skladatelské stránce ne až tak vyspělé písně jako tomu bylo u o dva roky mladší dvojky, nicméně už v roce 1986 bylo možné vypozorovat skutečně neobyčejný skladatelský a hráčský potenciál floridské jednotky. Ráz debutu je také o něco optimističtější než v případě hlouběji uchopeného alba „Transcendence“, kde se pod lavinou tvořivosti heavy metal stává čistou esencí umění. S chytlavými a nanejvýš vznosnými melodiemi a texty ve stylu sword and sorcery, např. hymny „Dragon Lady“ či  „Valhalla“, dokázali floridští uhranout. Naproti tomu „Queen of the Masquerade“ vykazovala jasné parametry prvních mistrovských děl kapely DIO či alb BLACK SABBATH nazpívaných zkraje osmdesátých let právě malým dervišem Ronniem Jamesem. Ačkoliv o něco podobného CRIMSON GLORY vehementně stáli, ohlas srovnatelný s tehdy ve velkém prorazivšími QUEENSRŸCHE se k nim prakticky nikdy nedostavil. 

Nezanedbatelnou složkou zvuku této kapely byla pocitovost či procítěnost celkového projevu skladeb, zde umocňovaná vynikajícím hlasem Midnighta, který se už na začátku stal jednou ze dvou nejdůležitějších složek sestavy. Tou druhou bylo samosebou kytarové duo Jon Drenning a Ben Jackson. Kytarová práce od nich sice na debutu nebyla tak dokonale promyšlená jako o dva roky později, ale už zde si bylo možné všimnout vysoké úrovně. Hrozivé riffy a vyhrávky kroužily kolem mystických textových témat, zatímco vášnivé a co se týče výrazu i rozsahu velmi silné vokály dodaly písním atmosféru. Co debut „Crimson Glory“ trochu sráželo a bránilo mu v rozletu, byla poněkud obyčejnější produkce, ačkoliv se zvuková stránka díla vlastně povedla a celek působil hodně motivovaně a organicky. Produkce totiž nebyla schopna písně posunout správným směrem a vtisknout jim charismatičtější formu.

Na desce se nachází rychlá a neklidná letka „Mayday“ s nebesko-pekelnými kytarovými úseky a nejvyšším hlasovým rozsahem metalového zpěváka, jaký mohl být v dané době k slyšení, snad s výjimkou Kinga Diamonda. Najdeme zde dvě luxusní balady - „Heart Of Steel“ a „Lost Reflection“. Ty působí dostatečně srdceryvně a hrají na emotivní strunu, byť ze smutného příběhu lásky se po letech v metalovém terénu stalo vlastně dosti protivné klišé. Dokladem velmi obstojné skladatelské stránky i faktu, že zde občas nasládlý patos exploduje v šílenství, může být třeba skvělá epika „Azrael“, kde akustický úvod buduje zlověstnou atmosféru a s koňácky cválavými riffy posléze song chytá rozmáchlou hmotu i potřebné tempo, aby intenzita vokálních linek znamenala souhru s celým tím nebeským přeletem. Neméně pozoruhodná je však i píseň „Angels Of War“ s podmanivou atmosférou a silně melodickým refrénem. 

15.02.2023	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz