CRUEL - V dosahu paprsků zvěrokruhu (rozhovor)

Středočeskou prog-metalovou kapelu CRUEL netlačí čas. Vždyť pauza mezi prvním albem "Equilibrium" a aktuální dvojkou "Entelecheia" se nakonec vyvrbila na devět let. Z materiálu je znovu poznat pečlivá příprava i perfekcionalismus, vlastnosti s nimi dlouhodobě spjaté. Nic nebylo ponecháno náhodě, instrumentace je řádně šlechtěná a deska je navíc v textové složce protkána volným konceptem. Na tvrzení, že jde v tuzemsku o přední představitele žánru, není nic nepatřičného. Na otázky ohledně alba, vzniklého znovu pouze ve vlastní režii, tak odpovídali zpěvák Zbyněk Pošmura (dál jen ZBK) a hlavní textař, kytarista a klávesák Marek Neckář (MRK).

Novinka vyšla devět let od prvního alba, což je dlouhá doba. Jak na sobě poznáte, že už přišel čas něco začít skládat a nahrávat? Jaká kritéria to časové dlouhé rozpětí mezi hudebními výtvory nejčastěji řídí?

ZBK: Nemá to žádný sofistikovaný důvod. Prostě až se nahromadí materiál, tak se vydá. Ale hromadí se pomalu (smích).

MRK: Bohužel to u nás není o říkání si, kdy přesně co vydáme. Spíš, kdy už to ten a ten člen konečně donahrává a my se posuneme dál.

Patříte ke kapelám, pro které je studiový perfekcionalismus, řeknu to umírněně, mezi těmi důležitějšími věcmi při vzniku alba. Jak zpětně tedy hodnotíte práce na novince (ve srovnání třeba s prvotinou), jste s albem stále spokojeni? Kde vznikalo a jak dlouho?

MRK: Jedeme v módu domácího nahrávání. Teď nemyslím jen demáče při předprodukci, ale v domácích podmínkách pracujeme i na finálním výsledku. A s tím samozřejmě souvisí i možnost nahrát všechno podle svých představ. Má to samozřejmě i tu odvrácenou stránku, a sice, že se to s tím zdobením může přehnat. Osobně bych teď v některých skladbách ubral na aranžích, ale to jsou jen kdyby, a na ty se nehraje…

Koncept nahrávky putuje po znameních zvěrokruhu a každému jednomu připisuje určité charakteristické, vesměs negativní, vlastnosti a způsoby projevu, jde bezesporu o zajímavý nápad, jak vznikl? Hodnotíte cíl jako složitý?

MRK: Současnou dobu vůbec nezajímají alba jako taková, natož nějaké koncepty. Ale já mám pořád pocit, že se to k téhle muzice hodí a pokaždé jsem rád, když nahrávka drží pohromadě nejen hudebně, ale má i nějakou tu červenou nitku konceptu. Ostatním v kapele je to však v lepším případě jedno, takže zvěrokruh byl takový nápad, jak si zachovat poměrně velkou volnost a přesto do toho ten koncept protlačit.

Předpokládám bude i druhý díl (znameních na albu bylo představeno zatím šest), který naváže a představí i druhou polovinu. Existují už nějaké další skladby? Pokud ano, rovněž předpokládám, že budou s prog-metalovým stylem „Entelecheia“ ve všech směrech souviset. Máte už představu, kdy přibude albu pokračování?

ZBK: Bavíme se o tom, co bychom udělali příště jinak, ale tvůrčí skupina se nemění, takže já osobně neočekávám nějaké výrazné změny. Na nějakém novém materiálu se už pracuje.

MRK: Mám představu, že druhý díl bude hudebně trochu „jednodušší“, co se četnosti motivů týče. Přece jenom i my si uvědomujeme, že „Entelecheia“ je místy hodně na krev a posluchače může přesytit nápady. Takže já osobně bych byl rád, aby druhý díl působil vzdušněji. Ale jak to ve skutečnosti dopadne, to samozřejmě netuším (smích). Zatím máme jednu novou skladbu a pár dalších rozpracovaných, ale čas realizace skutečně neznáme. Závazné termíny nám moc nejdou (smích).

Zajímavostí zůstává, že jste kapelou, kde textařem je kytarista/klávesák (MRK), jaké je tedy v tomto případě pro zpěváka (ZBK) interpretovat myšlenky a nápady někoho jiného? Na textech je docela znát, že je psal někdo, kdo má rovněž zkušenosti se zpěvem (MRK nazpíval albovou prvotinu „Equilibrium“), hodně se zde nachází např. slova zakončená na dlouhé „á“, přijde mě, že se už před nahráváním zpěvu hodně přemýšlelo nad jeho co nejschůdnějším provedením, co ostatně můžete říct na téma CRUEL a zpěv či zpěvy?

ZBK: Text je pro mě zásadní součástí skladby. A to až tak, že jsem si zakázal psát texty. Mizernej text může skladbu definitivně pohřbít a sám jsem takto pár skladeb kdysi „vylepšil“. Vždycky když zvažuju vstoupit do nějaké kapely nebo projektu, tak textař je to první, na co se ptám. Texty CRUEL mně vyhovují, i když díky jejich abstraktnosti a obsáhlosti je docela těžké se je naučit. Pár textařů jsem za svojí hudební kariéru potkal a Marek pro mě patří k absolutní špičce. Uvědomuju si to zejména v jiných projektech, kde dobrej textař zoufale chybí.

Vaše hudba je dělaná pro lidi, kteří považují poslech za věc, při které nelze praktikovat nic jiného. Nedovedu si třeba představit, že bych si při poslechu vaší nové desky odběhl do garáže seštelovat jízdní kolo, šel do kuchyně umýt nádobí nebo dokonce četl časopis, člověk musí sedět na prdeli a chtít to celé vnímat, jinak z nahrávky nebude mít nic. U přímočařejší hudby se ty ostatní věci dělat dají a ještě je člověk schopen se během té jiné činnosti zastavit, ve chvíli když přijde silný moment. Něco podobného tady většinou nenastane, není to škoda?

ZBK: Já si myslím, že to tak není. Hudba je úžasná věc, skvělá kulisa pro cokoli. Každej si pouští k práci to, co mu nejvíc vyhovuje. Běžně si k práci pouštím PAIN OF SALVATION, PERIPHERY, ANIMALS AS LEADERS, LEPROUS apod. a nemám pocit, že by mi to způsobovalo nějaké problémy. Samozřejmě je to dost subjektivní, taky záleží na situaci a povaze práce...

Chci říct, nedáváte lidem příliš místa na vydechnutí a proto se tam ty vrcholy objevují těžko. Album je narvané výtečnou instrumentací, je zvukově s rozmyslem provedené. Nenapadlo vás někdy trochu to pročistit, to chtění komplikovanosti trochu zvolnit? Nechci nic zpochybňovat, ptám se proto, že na mne deska působí jako stoprocentně ta hudba, kterou jste chtěli nahrát. Na druhou stranu je zřejmé, že si to neděláte snadné.

ZBK: Snadné si to určitě neděláme, ale to asi od nás a kapel v podobném stylu nikdo neočekává. Na zvolnění a zjednodušení máme jiný projekty. Když vzniká skladba zkoušíme různé postupy. Často se nahrají věci, které se nakonec nepoužijí. V konečné fázi toho hodně vyřadíme.

MRK: Předchozí album bylo myslím posluchačsky přívětivější, tady jsme si zase zkusili absolutně se neomezovat. Možná to souvisí i s délkou příprav, že pak má člověk snahu ukázat toho co nejvíc. Uvidíme, co z nás vyleze příště, třeba to bude něco úplně jednoduchého a rovného (smích).

Chápu, že když někdo dává, v případě stavby songů, mezi jednodušší a blbé rovnítko, pak je coby muzikant nucen, jistým nutně vznikajícím přetlakem perfekce, nepolevovat. Je to láska k progresivnímu rocku a metalu, nebo přísnost k sobě samým a také potřeba barvitého vyjádření, co ovlivňuje výsledek skladatelských prací?

ZBK: Na to se musíme zeptat hlavně pánů skladatelů. Osobně si nemyslím, že jednodušší rovná se blbé. Jednodušší je spíš těžší, protože se výrazně zužuje prostor pro nějaké vyjádření. No a my asi máme raději větší prostor s vícero možnostmi. Baví mě dělat styl, kde je „vše povoleno“.

MRK: My si nic nezakazujeme, ani nemáme žádná pravidla, co je a co není blbé. Spíš to musí projít celou kapelou, což je pět lidí s vlastními představami, a tak prochází asi spíš „náročnější“ nápady.

Můžeme se teď pozastavit nad jednotlivými skladbami. Na úvod byla zvolena „Vlci bez hladu“, což je poměrně natlakovaná skladba, ideální na úvod, co můžete říct o jejím vzniku a zařazení? Jak ji třeba hodnotíte ve srovnání s následnou „Všechno plyne (Panta Rhei)“?

MRK: Už jsme slyšeli i názory, že „Vlci bez hladu“ jsou nejmíň stravitelnou písničkou na celém CD. Mně přijdou docela čitelní a s „hitovým“ refrénem, určitě se ale nejhůř míchali, už jen proto, že to byla vůbec první hotová věc a podle ní se nastavoval zbytek. „Všechno plyne“ je „přímočařejší“, s jasným vrcholem uprostřed s parafrází ústřední melodie „Velkého blondýna s černou botou“.

Na klip byla vybrána „Tanečník na spáleništích“, což je dle mého song, který se z konceptu prog-metalu vyjímá a reprezentuje pro mne to nejsvobodomyslnější, co na desce je. Jako by byla skladba inspirovaná hlavně prvky vycházejícími z jiné než metalové sféry (někde vzadu slyším třeba UŽ JSME DOMA), exotické rytmy, nespoutanost a potlačenou schématičnost, jak se jeví vám coby autorům?

MRK: Byla inspirována balkánskou dechovkou, Bregovič a tak. Původně byla kratší, ale pak se do ní hodil jeden starší motiv, tak nám trochu nabobtnala. Jsou dvě verze, ta elektrická, kterou prezentujeme na „Entelechii“ je paradoxně starší, než ta akustická z „Kruté trávy“. Jinak odráží přesně naši „volnost“… chceme hrát něco takového?… jasně, proč ne (smích).

„Propletenec slov“ to je hora prog-metalu. Jako by zde kapela vzdala hold titánům žánru (netřeba jmenovat -> DREAM THEATER) a vyždímala se zde ze všeho. Posluchač je doslova zavalen tunou ornamentálních vyhrávek a pečlivě vypiplaných postupů, hádám, že tenhle song musí kapela vašeho typu považovat za stěžejní na celé desce? Co o ní můžete říct?

MRK: Tohle je samozřejmě největší „darda“. Kdo vydrží tuhle skladbu, nebo si ji snad dokonce oblíbí, už od nás (co se instrumentace a množství změn týká) vydrží asi všechno… (smích). S tou stěžejností to bude u jednotlivých členů kapely různé, ale já osobně mám třeba raději kratší a přímočařejší věci.

Mírné zvolnění přichází se songem „Temný pasažér“, jak tedy tuhle věc slyšíte? Dle mého jde o jasného adepta na singl, i když nemám pocit, že o podobném rozřazování skladeb kapela typu CRUEL přemýšlí?

MRK: Na nás až zázračně „průzračná“ skladba… Mám rád ty klavírní pasáže, které vymyslel kytarista, a Zbyněk se vyřádil nad vícehlasy, ty jsou skutečně mocné, ale tady myslím ku prospěchu věci.

Pak přijde „Noir“, ten se mně jeví jako nejméně nápadná věc na albu, i když už je to asi mou poslechovou zataveností, a v posledním kuse „Zlá hudba“ dokonce slyším i barvitější práci s vokály a nějakou hostující zpěvačku, tak tedy můžete ještě něco říct na téma posledních dvou položek?

MRK: Také považuji „Noir“ za nejslabší věc, i když zřejmě z trochu jiného důvodu. Podle mě má pěkný ústřední riff (takové moc nepoužíváme) a povedenou prostřední klidnou pasáž, jen jsme všude jinde drobet ustřelili s množstvím zpěvu. V téhle věci se zpívá snad pořád a člověk toho může mít brzo dost. Tam to chtělo víc zapojit cenzorské nůžky. „Zlou hudbu“ beru jako nejdramatičtější věc, na konec první části mi přišla optimální, už jen kvůli tomu, že na ni má navazovat začátek dvojky. A experiment s operním zpěvem si chtěl autor zkusit už dávno, takže jsme si prožili super zkušenost s Mirkou Časarovou, která nám intenzitou svého hlasu málem zbourala studio (smích).

07.12.2017	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz