CULT OF LUNA, BRUTUS, A.A.WILLIAMS - Praha, Palác Akropolis, 7.prosince 2019

Pražská zastávka aktuálního turné mých oblíbenců CULT OF LUNA vyšla na sobotu a navíc do příjemného prostředí Paláce Akropolis, takže od začátku nebylo co řešit. Datum v kalendáři jsem měl tučným písmem označený už měsíce dopředu, a když nadešel den D, vyrazil jsem načas, abych stíhal i předkapely. Prvním předskokanem byla ten večer zpěvačka A.A.Williams, jejíž pomalý, zádumčivý přednes působil jako vhodné intro k hlavní hvězdě. Skladby by se daly označit jako temný gospel nebo indie rock a plusem vystoupení určitě bylo, že nešlo jen o one (wo)man show, ale o kapelu. Zpěvačku, která hrála ještě na kytaru a občas brnkla na klávesy, doplňovala docela razantní rytmická sekce. Tklivý a smutný, občas ale i vypjatý zpěv tak dostal větší sílu a vystoupení se tu cca půlhodinku dalo poslouchat vcelku bez problémů.

Druhým vystupujícím byli belgičtí BRUTUS, kteří bohužel až tak bezproblémový nebyli. Nevyhraněná, těžko zařaditelná muzika by se dala označit trochu jako garážový rock, trochu punk a trochu jako alternativní cosi. Někomu možná napoví, že frontmankou byla opět žena a tentokrát šlo o zpívající bubenici. Nástroj však obsluhovala sympaticky razantně a se stejnou vervou se opírala i do pronikavého zpěvu, takže z její strany bylo vše v pořádku. Co však ji (a celé kapele) chybělo, byla výrazná kytara, která by produkci udala nějaký smysluplný směr. Kytarista samozřejmě na pódiu byl, bohužel však jeho nástroj zněl dost neurčitě. Spíš než riffy vytvářel flažoletovou mlhu, která působila dojmem, že hraje jen jakýsi podkres a nebo spíš druhou kytaru, bohužel ale nikdo nehrál tu první. Když se náhodou nějaký riff v hudbě objevil, tak to rázem začalo šlapat dobře, nicméně o nějaké originalitě nebo zajímavosti nemohla být v případě BRUTUS řeč a tematicky se k hlavní kapele také zrovna nehodili.

Očekávaný švédský orchestr nastoupil přesně ve 20:20, jak bylo avizováno, a po krátkém intru spustil dle očekávání pilotní singl z posledního alba, razantní „The Silent Man“. První co (krom hudby) udeřilo do očí, byl zajímavý vizuál na zadní stěně. Šlo o jakési zvlněné a různě přes sebe poskládané, třepotající se bílé plátno, které tím jak bylo odspodu osvětlené, vytvářelo zajímavý efekt. Jednoduché ale účinné. Při první věci si možná ještě trochu sedal zvuk (v úvodu se mi zdál až moc potichu), od druhé „Finland“ už bylo vše správně. Výborná skladba, bez které si koncert švédských asi ani nelze představit, vyzněla v Akropoli výborně, přičemž hlavně její prostřední pasáž opět zaujala. Následně se kapela opět vrátila k novince, a sice s „Nightwalkers“. Nové skladby vyzněly naživo více heavy, takže ty tiché, klidné pasáže nepůsobily tolik křehce, jako tomu je na desce.

Kapela ten večer vystupovala dokonce v počtu sedm hlav (tři kytary, basa, dva bubeníci a klávesista), takže po zvukové stránce to celé bylo mohutné. Mohutné, ale vůbec ne přeřvané nebo nečitelné. Zvukaři musím v tomto složit poklonu, protože zkrotit masu, aby byla burácející a zároveň čitelná. Pohlídat, aby vyzněly všechny aspekty hudby Švédů, nemusí být jednoduché a v sobotní večer vše klaplo. Povedla se i světla, kdy kapela byla na pódiu nasvícená tak, že byly vidět jen siluety členů, což ke CULT OF LUNA už dlouho tak nějak automaticky patří. Na pódiu se občas rozlila i hustá mlha, která umocňovala tíživé a temné nálady skladeb. Zkrátka po všech stránkách profesionální show, která nebyla přeplácaná efekty, ale měla svůj jasně daný umělecký ráz.

Když následně přišla na řadu ostřejší „I The Weapon“ z alba „Vertikal“ (2013) pomalu začínalo být jasné, že tento koncert se opravdu povedl, a že jsme svědky strhujícího zážitku. Ani jsem neměl chuť nějak pařit, spíš jsem stál jak přikovaný a s posvátnou úctou nechával proudit energii a naplno vnímal jedinečnost hudby. Je opravdu úžasné, jak kapela dokáže posluchače strhnout, ale udržet i pozornost ve svých více jak desetiminutových kompozicích. Často jde o jednoduché, opakující se motivy, které zvolna připravují půdu pro dramatické finále, které když přijde, nezůstane nikdo netečný. Polovina úspěchu je pak samozřejmě burácející vokál leadera Johannese Perssona, který jestli jede 100% live, tak to je neskutečné.

Zhruba v polovině setu došlo k prvnímu opravdu výraznému zklidnění, a sice v poklidné brnkačce „And With Her Came The Birds“, kde poprvé zazněl melodický vokál druhého kytaristy a kapela nechala posluchačům odpočinout. Do plných se pak následně najíždělo zvolna. Opět novinková „Lights On Hill“ má delší a klidný nájezd, který nejprve přechází v melodickou prostřední část, takže na tvrdší riffy a údery plus řev se čekalo deset minut. Pak se však sedmihlavá saň dala do ničivého pohybu a v podobě výborné „In Awe Of“ předložila, dle mého, nejlepší věc večera, která je vlastně i jedním z nej kusů od CULT OF LUNA vůbec. Zabijácký riff na začátku, následován jakoby do nekonečna gradující prostřední pasáží a konečně strhující finále, to bylo něco. Neskutečně tvrdě až agresivně vyznívající skladba.

Dle dostupných informací z probíhajícího turné jsem věděl, že kapela hraje totožný program, takže jsem se pomalu smiřoval s tím, že nás čekají už jen dvě věci. A sice odpočinková, moje oblíbená balada „Passing Through“, kdy hlavní vokál opět bere druhý kytarista. Jsem rád, že tato věc, ač je pro kapelu netypická, je pravidelně zařazována do playlistu, protože je to jasný hit souboru. No a pak už úplný závěr v podobě „The Fall“, která uzavírá i letošní album. Poté již jen děkovačka, a byť publikum aplaudovalo mohutně, přídavku se nedočkalo. Celkem tedy pouze devět kusů, nicméně při stopáži - co skladba, to deset minut - šlo o hodinu a půl výborné muziky. Možná zamrzela úplná absence položek z alb „Eternal Kingdom“ a „Salvation“ na úkor čtyř věcí z novinky, je ale pochopitelné, že kapela na turné propaguje poslední desku.

CULT OF LUNA se předvedli každopádně v tom nejlepším světle (obrazně řečeno, na pódiu jim totiž do obličeje vidět nebylo:-) ) a ukázali, že svoje hudební vize dokáží realizovat nejen ve studiu, ale se stejnou účinností i na koncertních prknech. Kapela sice s publikem nijak nekomunikovala, žádné „Hello Prague“ anebo „Raise your hands“ se nekonalo a popravdě ani si to v jejich případě moc nedovedu představit, na druhou stranu, ale úplně odměřené, statické vystoupení to také nebylo. Hudebně nás CULT OF LUNA nasytili dokonale. Byl to jedinečný zážitek, který ale stvrdil i fakt, že kapela není úplně metal. Metalová scéna je sice přijala za své, ale i v Akropoli bylo na skladbě publika vidět, že přesah kapely přitahuje i posluchače z jiných končin.

Vyprodáno nebylo, pár lidí by se do sálu ještě určitě natlačilo, každopádně ale (jak hlásil info-kanál Obscure) 95% kapacity sálu bylo prodáno už předem, a za to jsem v případě této alternativní a ryze nekomerční kapely opravdu rád. Je vidět, že kvalitu si lidé najdou a pokud mistři udrží současnou laťku nadále, myslím, že Akropolis příště nebude stačit.

Fotografie z webu Metalopolis pouze ilustrační.

09.12.2019	Diskuse (3)	Sicky