CULT OF LUNA - The Long Road North

70%

Soudě dle hodnocení alba na nejrůznějších webech, nepochybuji o tom, že se novinka „The Long North Road“ švédských náladotvůrců CULT OF LUNA povedla a že příznivcům kapely skýtá její poslech stejné potěšení, jako tomu bylo u alb předchozích. Nicméně se na hudbu této post-metalové grupy zaměřím z poněkud jiné perspektivy, z perspektivy člověka, který tvorbu CULT OF LUNA sleduje z povzdálí asi šestnáct let a nikdy nepatřil k jejich uctívačům.

S těmito zatvrzelci jsem měl dosud několik aktivních poslechových zkušeností, ty výraznější se týkaly průlomového alba „Somewhere Along The Highway“ z roku 2006, dále pak tři roky starého, předchozího počinu „A Dawn To Fear“ a právě letošní novinky „The Long Road North“. Pokud bych měl zhodnotit opatrnou evoluci jejich výrazových prostředků, mám za to, že se kapela vyvíjí správným směrem, po krůčcích zdokonaluje řemeslnou stránku věci a v jemných nuancích se stává v instrumentální rovině dokonalejší. Každé novější album se mě skoro vždy pozdávalo více než to starší, nicméně ten vývoj zároveň hodnotím jako velmi pozvolný a nenápadný. CULT OF LUNA nestaví na přeplácanosti, ale s vkusem dávkují ve svém zvuku odstíny temných nálad. Tomu odpovídá i doba akcelerace, za jakou je běžný posluchač schopen se do jejich dlouhých a pomalu gradujících songů dostat. Někdo končí u označení monolitické dunění a jde pryč, jinému se zadaří tu hudbu pochopit trochu víc a může postupovat hlouběji. Osobně razím názor, že ten vývoj měl být u nich znatelnější. Vzhledem k tomu, jak kultovní postavení a pozitivní ohlasy si tahle kapela posledních cca šestnáct let získala, není u nich evoluční dráha příliš výrazná.

Po pravdě se nedokážu nadchnout pro něco, kde se vokální složka celou dobu pohybuje jen na velmi malém výrazovém území, tato skutečnost u mne posiluje pocit jednolitosti produkce CULT OF LUNA. A i když jejich postupně gradující a strašidelně působící styl dokážu rovněž ocenit (v případě novinky mě dostala temně rvavá jízda „Cold Burn“ s desetiminutovým lyric videem, které vyvolává, i díky využití dechových nástrojů v úvodní temné fanfáře, dojem majestátního přeletu nad povrchem divoké a temné planety, kde zuří nejrůznější vulkány, lítá kamení a skály mají podobu ostrých jehlanů), nemohu se zbavit dojmu, že vokální složka zůstává většinou hodně za očekáváním a v podstatě na celou jejich tvorbu působí jako okovy. Na „Cold Burn“ fascinuje nejen atmosféra a celkové zanícení, ale i třeba uchopení rytmických partů, které dokáží v onom proudu energie strhnout pozornost.

I letos skladby CULT OF LUNA, coby pozvolna kypící útvary, navozují skutečně děsivou atmosféru. Za ty roky doznaly vývoje ohledně aranžérské stránky instrumentace, což se projevilo prostřednictvím velmi nepatrného posunu k detailnosti a k řemeslné kvalitě. Na novince je onen posun projevem dalšího využití aranží, které jsou dávkovány s vkusem a nenarušují charakter díla, ať se to týká již zmíněných dechů (za účelem docílení osudovějšího a majestátnějšího vyznění či mohutnosti kytarových stěn), nebo smyčcových partů dokreslujících zde převážně komornější fáze songů. Nejslabší složkou tak zůstává vokál. Drásavý křik má v jejich písních znovu funkci nevýsadní, důležitou maximálně jako kterýkoliv jiný nástroj celku. Až na nepatrné světlo, donesené prostřednictvím čistého zpěvu ve skladbách jako „Beyond I“ (hostující hlas Mariam Wallentin) nebo „Into The Night“, ve vokální složce příliš záchytných pasáží není. Respektuji to, ale netěší mne to.

Je mě jasné, že CULT OF LUNA nejsou kapelou nastavenou na nějaký průlomovější vývoj, rádi si totiž lebedí ve svém pošmournu a nemají potřebu se otvírat širšímu poli výrazových prostředků. Je jisté, že se nikdy nestanou velkou nadžánrovou kapelou pro větší posluchačskou obec, o něco podobného určitě ani nestojí. Osobně jsem však přesvědčen, že nadaná kapela, která nikdy ani nezkusí vybřednout z úzkých mantinelů svého stylu, vlastně může nakonec muzikantsky pouze strádat. Pohyb znamená růst a zdokonalení řemeslné stránky. Je to však jen můj pohled. Nikdy jsem nefandil zatvrzelcům. Dlouhodobé lpění na kořenech u kapel nepříliš chytlavých považuji vlastně za doznání muzikantských slabin. Vždy budu oceňovat chuť jít po určité vývojové linii, touhu neopakovat se apod., takže i když novinka CULT OF LUNA rozhodně není pro fans téhle kapely žádným zklamáním, ta kapela celkově má pro mne z dlouhodobého pohledu jen omezenou možnost nabídky.

11.03.2022	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz