DAEVA - Through Sheer Will And Black Magic
Když se trojice pensylvánských hrobníků ze sestavy heavy/doomových CRYPT SERMON, jmenovitě Steve Jansson (kytara), Frank Chin (baskytara, byl rovněž před lety součástí sestavy vrcholných VEKTOR) a Enrique Sagarnaga (bicí), rozhodla pro účinkování v čemsi o něco divočejším, stačilo jen málo, konkrétně přizvat k spolupráci zpěváka Edwarda Goneta, a projekt pojmenovaný DAEVA byl rázem na světě. Kapela pravděpodobně velice brzy dala o sobě vědět těm správným lidem a působila stran vlastních muzikantských prostředků ujasněně, takže se k spolupráci s nimi nechal zlákat i momentálně velmi vytížený producent Arthur Rizk. V Redwoods studiích ve Filadelfii deska následně také vznikla. Už od úvodního dlouhého intra („Emanations“) bylo zjevné, že tady nepůjde jen o pouhý ďábelský nářez, ale že se bude kapela snažit dostat pod kůži skrze masakrální feel zde zachyceného a snad i proniknout do emoční roviny všech odvážlivců. Zřejmě nejen skrze (v názvu alba zmiňovanou) černou magii i vlastní neochvějnou vůli tudíž vznikla nahrávka, která má nakonec ambice se trvanlivěji zapsat do povědomí sledovačů metalového undergroundu a gruntovního retra, nahrávka, která rozbujela na inspiracích takovými milníky metalového extrému osmdesátých let jako „Infernal Overkill“, „Kill ´Em All“, „Endless Pain“ a „Under The Sign Of the Black Mark“.
Neskutečně narubaný thrashový old-school na debutu „Through Sheer Will And Black Magic“ v žádném případě nezakrývá vlastní zlovolné běsy a jakoby nic fúzuje s mrazivými poryvy prapůvodního black metalu, takže snad každý této hudby znalý musí okamžitě uznat, že čtveřici rozhodně neschází zápal a přesná představa o vlastní hudbě. Zároveň v souvislosti s vyzněním desky bychom však mohli doufat, že autentické a hudbě odpovídající nebude duševní nastavení těchto muzikantů.:-) Nahrávka plná šíleně rychlých temp nabízí dokonalou živelnost, navíc propojenou s kvalitní muzikantskou výbavou a znalostí náležitých retro-metalových území.
Debut DAEVA letos určitě může patřit k největším a
nejpříjemnějším překvapením v rámci amerického thrash/blackmetalového
retra, což zde mohou potvrdit krákoravé řežby jako „The Ancient And The
Monument“ či „Arena At Dis“, houpavější a oslavně znějící pasáže skladby „Passion Under
the Hammer“ nebo infernální manifest „Fragmenting In Ritual Splendor“. Hororové
vyznění sibérie zvané „Loosen The Tongue Of the Dead“ navíc představí
v mase agresivního hluku zakódované a NESCHOVATELNÉ ďábelské tritóny. Thrash
metal poloviny osmdesátých let se ve zvuku DAEVA dokonale propojil se severskou
černotou a vypalovačka „Pollution The Sanctuary (Revolutions Against Faith)“ je
toho odpovídajícím důkazem. Zhudebňuje totiž to nejlepší, čeho je svěží formace
schopna.
Pokud nebudete mít pocit, že vám album tak nějak splývá, necháte se tou bouří unášet a budete vzdáleni pocitu, že je toho retra a agrese na vás zde až moc, pak si desku dokonale vychutnáte. Z mého pohledu je nejhorší vlastností alba jeho jednolitost (nejsem UG destroyer). Její spojení s intenzitou nemusí každému posluchači totiž sednout. Těm z ranku metalového extrému však tohle vůbec nemusí překážet, byť rockeři a písničkověji zaměření jedinci to celé budou považovat spíše za neduh. Přes všechny nesporné klady je tahle žánrovka albem toho typu, že když znáte jednu skladbu, tak znáte prakticky všechno, nicméně, právě pro to tahle infernální masa vážně JEDE!
11.11.2022 | Diskuse (3) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Pekárek | 28.11.2022 20:58 |
Čau, někdy rád vedu silácké řeči, znáš to.:-) Nicméně dost rozhodují i osobní preference. Pokud se ti nelíbí styl, těžko s tím tady něco svedeme. Na druhou stranu, pokud máš rád třeba z metalu kdeco, jsi tady správně. Pokud Stray něco pochválí, není zpravidla co řešit. Pokud něco pochválím já, Hivris či Majk, měl bys to začít řešit:-)) |
melounek | 28.11.2022 17:21 |
Bez této recenze bych se k tomuto vynikajícímu albu pravděpodobně nedostal. Jak psal Stray, je to jízda jak prase. Chtěl jsem toho napsat víc, ale v podstatě bych jen opakoval recenzi. |
Ancient_Mariner | 11.11.2022 08:35 |
Metalovy underground ide bomby, hlavne Severna Amerika, Svedsko a Norsko. Aj v old school metale aj v modernejsich formach. V poslednych 2-3 rokoch ma oslovuje viac ako ten mainstreamovy, pricom za mainstream povazujem aj extremne metalove bandy u velkych vydavatelstiev ako Obscura, Fallujah a pod. |