DAI - The Advent

70%

Prosinec, začátek zimy. Krajinu už týdny svírá ocelová obloha, poslední paprsky slunce odnesly říjnové a listopadové plískanice. Země je ztrápená vytrvalým mrholením, které se nad ránem mění v bodavou ledovou krupici a z kdysi úrodných polí je už dlouho břečka bez života. Celý svět se zabarvil do šeda, a i to jen na pár hodin, protože většinu dne má ve svých pařátech tma. Je advent. Doba, na jejímž konci prý čekají radostné svátky a svět zabalený do pohádkové sněhové peřiny. Zatím je ale mokro, šedo a temno. A z nekonkrétních dálav, kdesi zpod hradby krkonošských hor do ticha zaznívá gregoriánský chorál a temný hrdelní hlas. Probouzí se kult temna... DAI!

Krkonošský black metal

Takhle „optimisticky“ můžeme začít povídání o jedné z nejzvláštnějších kapel, které měly co říct do metalového dění začátku devadesátých let. Skupina DAI, která se zrodila kdysi snad před listopadem 1989 v Trutnově, nepatřila mezi nejpopulárnější tělesa své doby, svým zaměřením na tajemno a mystiku se ale hodně vymykala metalovému mainstreamu (který se tehdy orientoval převážně na thrash metal) a spolu s ROOT, MASTER´S HAMMER nebo TÖRR patřila mezi průkopníky temné muziky, kterou můžeme souhrnně označit jako „black metal“. DAI sice zase tak moc blackoví nebyli, možná by se k nim víc hodilo označení „mystic metal“ nebo ještě přesněji „dai music“, ale sami muzikanti se k black metalu alespoň ze začátku hlásili, tak jim tuhle škatulku ponechme.

Začátky DAI jsou pro dnešní badatele zahaleny v hluboké nevědomosti, stejně jako rané nahrávky skupiny. Ty jsou pro současného konzumenta prakticky nesehnatelné, ve světě nul a jedniček se dá vypátrat pouze první minidemo, které ale už jasně ukazuje, jak to s DAI vlastně bylo. Parta kolem tehdejšího tahouna, otce kapely a celého konceptu DAI Lexy Hambálka už v roce 1989 stvořila demo, postavené na do morku kostí temné muzice, ne nepodobné severskému metalu, konkrétně třeba DARKTHRONE v době jejich začátků. Podobnost bude zřejmě zcela náhodná, nepředpokládám, že by kapely o sobě navzájem věděly – spíš možná vycházely ze stejných zdrojů – inspirace mohla vanout od BATHORY, VENOM nebo třeba CELTIC FROST. Těžko říct, v raných dějinách DAI opravdu vidno převážně mlhu...

Kult zla a temna

Spíš jen naznačena je i celá podstata DAI. Lexa Hambálek, zajímavá a inspirativní osobnost, svoji kapelu stylizoval spíš jako součást konceptu, popsaného jako „imaginární kult zla prostupující veškeré lidské jednání. DAI, samotný nositel tohoto kultu, odchází a přichází v nepravidelných periodách. První příchod sahá kamsi do temných pohanských dob.“ Takhle alespoň kult definuje Darkness Actual č. 2/1990. Pokud na tuhle hru přistoupíme, můžeme doplnit, že kapela tak plnila funkci jakéhosi svědka a vypravěče o všech těchto záležitostech.

Teď ale zpět do reality. V roce 1990 DAI vyvrhli druhé demo o desíti skladbách, někdy brzy poté ale kapelník Lexa aktivní hraní opustil a nadále se věnoval psychotronice a léčitelství. V blízkosti kapely ale zůstal jako „nehrající kapitán“, staral se o texty a celkový koncept. Na postu zpěváka ho nahradil dosavadní manažer Míra a když pak kapelu opustil i kytarista Čmelák, vykrystalizovala se sestava, která měla na svědomí debutové a jediné album DAI – Mirek Kovář (zpěv), Michal „Simba“ Koudelka (kytara), Tom „Krbchner“ Katschner (basa) a Zdeněk „Vyjímka“ Rösel (bubny). Skupina se na tehdejší poměry velmi slušně etablovala na undergroundové scéně a začaly chodit nabídky na album. Nakonec vyhrál obligátní Monitor.

Příchod

Nahrávalo se v červnu a červenci 1992 v Propasti, pod producentským dohledem Petra Hanzlíka a s Tomášem Vrábem jako zvukařem. Úvod alba je totální mystika – gregoriánský chorál a následně pomalu a rozvážně rozehrávaný motiv, který dává najevo, že tady začíná něco neobvyklého. Skladba se stejně jako deska jmenuje „The Advent“ („Příchod“) a nese se přesně v intencích kultu DAI – spíš napovídá než popisuje, tajemně se poodhaluje a pokládá přitom víc otazníků než jasných vyjádření. Nutno také uvést, že výraz „Advent“ neodkazuje na vánoční svátky, nýbrž na příchod něčeho tajemného – zřejmě kultu DAI. Druhá skladba na desce „Squir Akyz“ je něco docela jiného – šlapavá svižná věc s pěknou melodií, až by se dalo říct „hitovka“ kapely. A tak vlastně vypadá celé album – střídají se pomalé tahavé skladby („The Temple“, „443 Statues Of Dai“) s krátkými rychlovkami „Attack Of Black Beers“ a propracovanějšími skladbami, jako je třeba výborná monumentální „Celebrations Of The Second Sun“. Vše v chmurném, temném provedení, doprovázeném murmurem Mirka Kováře, jehož hlas nepůsobí jako typický growling, spíš jako hrdelní řev a vrčení jakési prastaré bytosti. Zajímavá muzika.

Důležitou součástí alba jsou pochopitelně texty. Jsou anglicky, a to možná spíš náhodou – kapela překlady české lyriky dostala k dispozici až pár dní před odjezdem do studia, a ještě mezi mikrofony se rozhodovala, který jazyk zvolit. Producent Petr Hanzlík prý prosadil angličtinu a při čtení je tedy třeba trochu si pohrát se slovníkem, odměnou však čtenáři bude spousta inspirace, jinotajů a náznaků, do kterých si každý může podle fantazie dosazovat vlastní obrazy – „Útok černých medvědů“, „Slavnosti druhého slunce“, „443 soch DAI“, „Cesta řvoucích hadů“ nebo „Čtyři stvůry DAI“... co všechno si pod tím lze představit?

To je hnus... se to nedá poslouchat... to je nějaký bručení!

Základní verze alba (kazeta) má třináct skladeb, cédéčko o čtyři více. Bonusy nejsou ale zařazeny na konec, nýbrž do plochy alba, berme tedy jako celek právě prodlouženou verzi. O obal se postaral Lexa Hambálek a opět si pod ním můžeme představit leccos... někdo zhmotnění kultu DAI, někdo třeba rozházené peřiny :) Rozhodně ale nesmíme zapomenout na dvě poslední skladby na albu, protože ty přinášejí něco, co na domácí scéně opravdu nemá obdoby. „Marhouly“ jsou vlastně takové vteřinové black-hardcorovky, které jsou (aby byly jasně oddělené od „seriózní“ části alba) propojeny kecy jistého opilce, kterého muzikanti potkali v hospodě při přestávce v nahrávání, a dovedli ho do studia, aby se vyjádřil k jejich albu. Že se mu to moc nelíbilo uslyšíte právě v „Marhoulech“ a taky v následující druhé verzi „Squir Akyz“, kde jsou do skladby přímo nahrány výroky onoho štamgasta. Tvrdí tam například, že ho „Slováci odnaučili chlastat tvrdej alkohol“, moc to tak ale nevypadá :)

S „The Advent“ DAI neudělali nějakou závratnou díru do světa, ale stvořili album, které lze rozhodně zařadit do toho nejzajímavějšího ze začátku devadesátých let. Na koncertních pódiích se poměrně často potkávali s kámoši V. A. R. a spolu s nimi a Němci VIPER v únoru 1992 odehráli úspěšné turné po celé republice. Zajímavou informací může být i fakt, že fanklub DAI v době kolem alba „The Advent“ vedl Martin Brzobohatý (předtím šéfredaktor fanzinu Metal Broom), kterého budete znát jako Shindyho, šéfa festivalu Brutal Assault.

Od kapely k labelu

Ve fanklubovém infolistu č. 2 z roku 1993 najdeme zmínku, že lídr kapely Mirek Kovář chystá na rok 1994 prakticky kompletní výměnu sestavy DAI a že kolem sebe bude mít úplně nové lidi. Mám ale pocit, že k ničemu takovému pak nedošlo, protože kapela se právě v té době odmlčela a zřejmě v tichosti ukončila činnost. Nevím přesně, co pak dělali jednotliví muzikanti, právě Míra Kovář se ale několik let věnoval svým značkám Yusic Music a Taga Records, kde vydal spoustu zajímavé muziky, např. několik dílů sampleru „Creations From A Morbid Society“, kde mezi jinými prezentoval i vlastní projekt CORPSEGRINDER.

To je ze zamlženého Podkrkonoší prozatím všechno. Jak už ale bylo řečeno, kult DAI se objevuje nepravidelně a neočekávaně, takže nás svými chapadly může kdykoli znovu sevřít. Musím říct, že bych se tomu vůbec nebránil...

01.12.2017	Diskuse (8)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz