DANKO JONES - Fire Music

80%

Předpokládám, že každý fanoušek poctivého rock´n´rollu alespoň letmo zavadil v minulosti o postavu Danka Jonese. Kanadského srdcaře, který svou kariéru táhne od konce devadesátých let a letos se opět připomíná se svou zbrusu novou deskou. Loni sice vydal komplet starých demo písní, ale poslední studiový materiál jsme mohli slyšet naposledy před třemi lety a popravdě řečeno, si s albem „Rock and Roll is Black and Blue“ nevybral zrovna nejsilnější moment. Moje očekávání bylo proto ještě silnější. Jinak je ale jeho kariéra osázena silnými deskami a navíc momentálně neznám hudebníka, který by byl v této branži výraznější postavou. O jisté „prestiži“ svědčí také hostování v metalových uskupeních, z nichž zcela určitě stojí za zmínku spolupráce s EKTOMORF, ANNIHILATOR a Martym Friedmanem, což samozřejmě neznačí inklinaci k tvrdší muzice, Danko má jen prostě charismatický hlas, který je i přes jeho nesporné kvality hitmakera stále tím hlavním poznávacím prvkem.

V první řadě je třeba říct, že nová deska má opět ten správný tah na branku. Konečně zde zase cítím to pravé boogie a syrovou údernost, která se z jeho písní postupně vytrácela někdy od vydání alba „Sleep Is The Enemy“. To neznamená, že by Dankova kariéra měla sestupnou tendenci, jen prostě směřoval do oblasti, která mi byla čím dál méně sympatická. Jsem proto moc rád, že od prvních tónů „Wild Woman“ dostávám Danka Jonese v plné parádě. Možná za to může téměř neustálý kolotoč bubeníků, kteří, jak je dobře známo z minulosti, mohou kapelu nakopnout k nevídaným výkonům. Tentokrát to však vzadu jistí Rich Knox, který dodává kapele ten správný drive. První song je sice dost zahutněný a o nějaké punkové dravosti zde nemůže být řeč, ale jinak je celé album o dost svižnější než dvě poslední. „The Twisting Knife“ dává jasně na srozuměnou, čím Danko vyniká, až příběhově gradující skladba se silným důrazem na melodii vás chytne a nepustí. Punková „Gonna Be A Fight Tonight“ je jasná hitovka.

Nová deska navíc vlastní další výrazný prvek a tím jsou všemožné stadiónové halekačky. Téměř v každé písni se objeví moment ve stylu „Whooo, hoo, hoo“ vybízející k pokřiku celé davy lidí. DANKO JONES ve svých textech samozřejmě neřeší globální problémy, vše se točí kolem obvyklých témat sex, drogy a rock´n´roll. Deska rovněž cílí víc než kdy jindy na koncertní pódia. „Fire Music“ vlastně svými songy reprezentuje dokonalý průřez celé kariéry a působí jako takové skryté „Best of“, tvořené úplně novými songy. Najdete zde vše od nekompromisních nářezů „Body Bags“ a „Watch You Slide“ až po jednoduché boogie „Do You Wanna Rock“. Můj osobní favorit je ale jednoznačně „Live Forever“, což je píseň charakterizující současnost - nespoutaná garážovost debutu je v jejím případě pryč, místo toho zde máme skvělou produkci, melodickou vyzrálost a smysl pro složení jednoduchého hitu. Navíc obsahuje vynikající zasekávané sólo. Přesně takové sólo, u kterého si řeknete, na co jsou všichni ti sjížděči hmatníků? Ono vůbec celé album je pojaté klasičtější cestou. Po celou dobu lze nalézat kytarové vyhrávky a sólíčka v maximálně úsporném stylu po vzoru AC/DC nebo MOTÖRHEAD.

Vynést závěrečný verdikt pro mě bylo vlastně o dost těžší než kdy jindy. Novinka nikde nezadrhává a než se nadějete je konec a člověk má po poslechu chuť tu desku otáčet pořád dokola. Není to nic jiného než poctivý rock a pokud jím člověk žije tak jako Danko Jones, tak prostě nemůže znít špatně, pokud si tedy nepustíte kultovky v čele s „Born a Lion“, tam je té opravdovosti a prýštící energie přece jen o něco více. Člověk si pak jen říká, jaká je škoda, že nemůže vidět to hlavní, čímž jsou živé koncerty. Klubové koncerty jsou hlavní doména a novinka by v nich určitě excelovala.

24.02.2015	Diskuse (1)	Kropis kropacekmichal@gmail.com