DARK TRANQUILITY - Atoma

80%

Švédská scéna devadesátých let dala světu celou řadu mimořádných kapel z oblasti melodického death metalu, troufnu si však tvrdit, že těch opravdu výjimečných, které se ctí přežily až do současnosti, není ani deset a některé z těchto kapel již dávno hrají trochu něco jiného. Mezi ty nejlepší patří i DARK TRANQUILITY, kteří sice rovněž vlastní vývoj nepodceňují, ale jejich tvorbu lze stále, na rozdíl třeba od IN FLAMES, počítat do toho samého žánrového chlívku jako kdysi dávno. U stáje Century Media tradičně vydaná novinka „Atoma“ je další povedenou deskou, kde parta okolo zrzavého frontmana s všestranným hlasovým projevem Mikaela Stanneho své věrné příznivce příliš netrápí a šetří je nějakých experimentů nebo nepředložeností. Tahle kapela a zejména další dva zakládající členové podílející se na skladatelském procesu - kytarista Niklas Sundin a bubeník Anders Jivarp - už dávno sakra dobře vědí, co jejich posluchači od nich žádají, takže novinka je jakýmsi konglomerátem několika poloh jejich stylu, jehož mantinely byly už v minulosti vytýčeny několika naprosto odlišnými alby, ať se tyto jmenovaly „The Gallery“, „Projector“ nebo „Haven“. V současnosti DARK TRANQUILITY jen vybrušují stávající, děje se tak přesto, že jejich tvorbu z nového milénia nelze také podceňovat. Stejně tak jako tomu je nyní u neo-thrash/deathových bestií ze SOILWORK, které rovněž do oné göteborské scény počítám, jednou za čas i pošmourní náladotvůrci vypustí prostě povedené album, které jejich minulost nikterak nepopírá a je děláno zejména pro staré fanoušky kapely, ovšem tak nějak se stále modernějším zvukovým zázemím a uměleckým přesahem, jenž nabízí vkusné posuny do stylových sousedství.

Věc se však má v celé šíři trochu jinak. Pro ono přežití je vlastně muzikantský vývoj více než nutný, proto je zároveň blbost tvrdit, že se DARK TRANQUILITY nevyvíjí a opakují již prověřené v mnoha sezónních proměnách. Nemyslím to tak doslova, postupem let je onen muzikantský vývoj na nich hodně slyšet, jen je forma alb této kapely bytelně svázaná s jejich minulostí a nikdy nepřekročila mantinely toho, co by se dalo považovat za zjednodušování, nadbíhání davům a širšímu spektru posluchačů a s tím rovněž související zahazování minulosti kamsi do zapomnění. Podobné kroky DARK TRANQUILITY neprovádějí a je to vlastně dobře. Stejně jako tomu bylo u předchozí placky „Construct“, i novinka „Atoma“ osciluje mezi dravější a zlejší metalovou polohou (viz. třeba song „Neutrality“), tedy mezi osvědčenou melody metalovou vánicí s prvky heavy, thrash, black, death metalu a melancholicky zasněným nalazením (třeba „Our Proof Of Life“), kde se vyjímá především zpěvnější ráz, pomalejší tempo a přehlednější struktura skladby a v neposlední řadě také teskně gotická nálada, a tyto věci ještě ke všemu podporují vstupy kláves Martina Brändströma, dalšího pozoruhodného muzikanta, jehož nástroj je s hudbou těchto Švédů již osmnáct let svázán. Některé skladby, a není jich zde málo, se vlastně dotýkají obou pólů tvorby DARK TRANQUILITY, bouřlivého i toho posmutnělého, takže novinku je možné znovu nazvat zručně postavenou mozaikou. Mezi hlavními dvěma póly se ponurá a zároveň vcelku chytlavá kapela pohybuje i letos a děje se tak k radosti jejich fanoušků, protože Švédové ještě v roce 2016 potvrzují, že po právu zůstali mezi posledními velkými přeživšími z oné vlny, která v Göteborgu kdysi vyrostla na odkazu AT THE GATES a zhruba v polovině devadesátých let se nekompromisně přehnala Evropou. Co tedy chcete slyšet o nové desce dalšího? Znáte DARK TRANQUILITY? A víte o jejich postupném vývoji od devadesátých let až po současnost? Pak vězte, že novinka je přesně takovým albem, jaké by jste od nich čekali, navíc ozdobená zajímavým kresleným coverem a účastí dlouholetého člena TIAMAT na postu baskytaristy. Ano, Anders Iwers se stal před rokem členem DARK TRANQUILITY, což možná leckomu uniklo. Tihle chlápci znovu zkrátka nic nepodcenili.

09.11.2016	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz