DARK TRANQUILLITY - Endtime Signals

70%

Po dalších personálních změnách, kdy předchozí rytmickou dvojici Anders Iwers a Anders Jivarp aktuálně nahradilo duo Christian Jansson a Joakim Strandberg Nilsson, mohl leckdo předpokládat další posun k fádnosti, přeci jen toho překvapivého z tábora švédské stálice v posledních letech moc nevzešlo. Neděje se však tak jednoznačně a fanoušek novější tvorby DARK TRANQUILLITY si i na „Endtime Signals“ bez problému najde svá favorizovaná místa. Kapelu totiž znovu táhne nezaměnitelný Mikael Stanne, jehož hlas svým charismatem nedovoluje hazard se jménem, nepatřičné manévry a vdechuje materiálu slušnou dávku živelnosti a temnoty.

Nová deska sice převážně staví na melodickém základu pozdní fáze jejich kariéry a podstatným článkem se na ní ukazuje i osoba dlouholetého klávesáka Martina Brandströma, zastávajícího v rámci tvůrčího procesu i producentský post, ale personálně proměněná kapela bez tak dokazuje, že stále umí razantně tnout. Dlouholetá stáj Century Media tak vrhá do placu zcela typickou sadu skladeb, kterou můžeme nazvat pojítkem mnoha výrazových poloh švédského kvintetu. Z mého pohledu dostáváme o něco zdařilejší album, než před čtyřmi lety představovalo „Moment“, a je to právě díky lepší skladatelské formě.

Pozitivem „Endtime Signals“ jsou některé jednotlivé skladby, o kterých můžeme říct, že jde o trefy do černého (hlavně uhrančivá „Not Nothing“), negativem naopak fakt, že sbírka drží pohromadě jen s velkým vypětím sil a po dramaturgické stránce posluchač čelí tu a tam určitým výpadkům koncentrace. Tvrdší kusy se střídají s odlehčenějšími a stejně tak dobré nápady občasně přepouští prostor patetickým jalovým místům, nelze však bezpečně říct, že se hranice - tvrdé/měkké vs. výživné/fádní překrývají. Jedno takové slabší místo se dle mého nachází zhruba uprostřed materiálu a jde o pozvolnou skladbu „One Of Us Is Gone“, která na mne dělá dojem až moc velké prvoplánovosti. Podobný kousek se nachází i na konci materiálu v podobě „False Reflection“, ale ten mne na rozdíl od první zmíněné baví, protože představuje spíše závěrečné uvolnění, ve kterém je i nějaká ta abstrakce a hra s atmosférou.

Od úvodní grooveové „Shivers And Voids“ čelíme zkrátka typickému materiálu DARK TRANQUILLITY, který v dobrém i zlém pojí to základní, co si tak můžete představit pod současným výrazem kapely. Na tvrdší strunu zahrají melo-deathové výpady ve svižnějším tempu „Unforgivable“, „The Last Imagination“ nebo „Enforced Perspective“ a ve všech případech jde o dynamické a moderně ošetřené skladby. Naopak melodičtější stránku charakterizuje „Wayward Eyes“, tedy skladba, která je jakýmsi reprezentativním vzorkem Stanneho schopnosti přejít z mocné temné hlasové polohy k čistému zpěvu a oblažit leckoho rozepjatým refrénem.

Ve výsledku je „Endtime Signals“ poměrně vyrovnanou deskou, kde se hraje daleko spíše na jistotu a své zbraně kapela stále dokáže náležitě prodat. Sbírka se rozhodně nezařadí k lepším a přelomovým v rámci celé jejich diskografie, přesto však v ní posluchač vystopuje energií nabitá místa a jistou dávku naděje do budoucna. Za mne určitě lepší než nedomrlý projekt THE HALO EFFECT.

26.08.2024	Diskuse (31)	Stray janpibal@crazydiamond.cz