DARKTHRONE - Arctic Thunder

70%

A v tichu severské tundry opět nastal čas na rozdělávání nenasytných vater a s tím související vyvolávání magických okamžiků metalového dávnověku. Stejně jako tomu bylo u předchozí hodně povedené desky „The Underground Resistence“ (2013), i novinka „Arctic Thunder“ má v sobě kouzlo starých časů, nezkaženosti, hladu po neznámém a zapovězeném a taktéž břitkost díla zhotoveného zkrátka na základě primární potřeby. Na norských stálicích z DARKTHRONE oceňuji, kterak dokáží se svými songy zůstat přirození, opravdový a nenadbíhají posluchači všemožnými berličkami a detaily, které by jim třeba možná zajistily větší publicitu, ale o tu jim vlastně vůbec nejde. Majitel pravděpodobně nejrozsáhlejší sbírky metalových vinylů v Norsku, Fenriz, se svým kumpánem říkajícím si již čtvrtstoletí Nocturno Culto, letos znovu vydatně zatápí pod kotlem a jejich snažení vyúsťuje v podstatě ve zdařilou osmiskladbovou sadu oslavující ducha prvé poloviny metalových osmdesátých let, prostřednictvím výraziva hodně se blížícího tvorbě HELLHAMMER a ranných nahrávek CELTIC FROST. 

Vsuvka: A když jsme tak u toho Fenrize a jeho encyklopedické znalosti metalové scény, kdybych měl tu příležitost (což nepředpokládám), tak bych se ho třeba jen tak mezi řečí zeptal, (a tím bych ho rozhodně neprověřil) co pro něj znamená METALLICA? Zajímalo by mne to, ačkoliv dobře vím, co by odpověděl (Do třetího alba byli OK.) Ten chlap mě totiž v ksichtě strašně připomíná Cliffa Burtona!

Postupem devadesátých let, jak známo, tihle Norové opustili onen hněvivý blackmetalový projev a od mrazivosti svých ranných satanských děl se naprosto plynule přesunuli k jakémusi černému dávnověkému heavy metalu, jenž se postupem let, a na přibývajících albech, stal jejich výraznou poznávací značkou. Kdysi se o DARKTHRONE mluvilo jako o největších punkerech black metalu, ale tou dobou jsem je neposlouchal a jejich alba z přelomu milénia ani neznám, nicméně si myslím, že tak hrozně, aby se o nich mluvilo jako o punkerech, na tom snad nikdy nemohli být. Tím nechci říct, že punk je na hovno, ale přeci jen metalová kapela by měla stavět na jiných vlastnostech, než je tomu u těch punkových. Celé to beru ale tak, že DARKTHRONE se vždy snažili o zachování přirozenosti. K novému materiálu. Oproti předchozí desce je novinka o něco zemitější a méně nazdobená a to především proto, že na ní hlasově úřaduje jen a pouze Nocturno Culto se svým hrubiánským projevem, nedošlo tedy na vokální vstupy Fenrizova rozepjatějšího, do vyšších poloh zasahující vokálu, který jejich metal minule přibližoval až na území démonů vyvolaných před více než třemi dekádami dánskými MERCYFUL FATE. Tyto stopy „Arctic Thunder“ nenabízí, naopak je patrná určitá rock´n ´rollovost a syrovost. Ta však zde rozhodně není na škodu, deska totiž vyznívá hodně semknutě a vzhledem k její rozumné (tedy kratší) stopáži nikde nedrhne a parádně odsýpá. Za mě určitě povedená věc, byť rozhodně nepatří k nejlepším albům od DARKTHRONE. Nicméně tahle undergroundová stálice potvrzuje stále nadstandardní připravenost a vlastně tím pádem i neschopnost přijít se slabším materiálem. U mě pořád dobrý… takže běžky nazout a jede se na výlet!

13.10.2016	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz