DAVID BOWIE - Doma kdekoliv na světě (1978-1980) 9/12

Krátce po realizaci alba „Heroes“ startuje celosvětové turné (Bowie koncertuje poprvé od roku 1973 v Evropě), které je považované za jeden z absolutních vrcholů kariéry neúnavného chameleona Davida Bowieho, interpreta, jenž (i přes tehdejší a dosud stále zjevně největší obměnu hudebního vkusu fanoušků, která nastala rovněž díky punkové horečce řádící tou dobou ve Velké Británii) setrval, co se úspěšnosti týče, na svém a ještě v té době stihl vyprodukovat několik naprosto fenomenálních a po všech stránkách inovativních alb. Jak tehdy hlásal reklamní slogan jeho vydavatelství RCA: „Je stará vlna, nová vlna a je David Bowie!“

Album „Lodger“, které v Berlínské trilogii zastává nevděčnou pozici toho třetího vzadu, se vlastně z velké části nahrávalo již ve švýcarském Mountain studiu v Montreaux, aby bylo po několika odkladech doděláno v Record Plant v New Yorku. Nahrávka se sice nesla spíše v duchu recyklování, ale rovněž také regenerování předchozí Bowieho tvorby. I když postrádá vyložené hity, vůbec to nevadí, protože rovněž naznačuje nové možnosti. Ve studiu se totiž často experimentovalo s mícháním nových, do té doby příliš neprobádaných a hlavně neslučitelných stylů. Základy dvou písní byly dokonce použity z Bowieho dřívějších materiálů. Skladba „Red Money“ vzešla v podstatě ze zpomalené verze „Sister Midnight“, kterou v roce 1976 vymyslel s Carlosem Alomarem při zkoušení na turné k desce „Station To Station“ a tato píseň se nakonec objevila na debutové desce „The Idiot“ Iggyho Popa. Naopak „Move On“ vznikla, když si Bowie pustil pozpátku svou letitou skladbu „All The Young Dudes“. S Viscontim (jenž byl opětovně přítomen) oba zaujalo jak skladba zní a tak se jí rozhodli opatřit novým textem a celkově přearanžovat.

Bowie s Brianem Enem zde skloubili dohromady zdánlivě neslučitelné hudební styly s často pozoruhodným výsledkem. „Yassassin“ platí za zručně smíchanou tradiční tureckou hudbu s reggae, naopak song „African Night Fright“ je pokusem o něco, čemu se později začalo říkat „World music“. O tom, že nakonec „Lodger“ nevznikal s podobným nadšením jako předcházející dvě alba, svědčí hlavně skutečnost, že doba mezi začátkem a koncem natáčení byla nesrovnatelně delší. Studiové práce byly často přerušované (např. díky Bowieho australskému turné) a táhlo se přes půl roku. Nakonec se tedy práce přesunuly za Atlantik, kde se dodělávaly v New Yorku za asistence perfekcionalistického Adriana Belewa a hlavně taktéž Viscontiho. Tam byla také vybroušena skladba „Boys Keep Swinging“, přímočará hutná věc ve stylu „Beauty And The Beast“ z minulého alba „Heroes“, která je dost možná ódou na autorovu do určité míry předstíranou bisexuální orientaci.

Písně na „Lodger“ byly často inspirovány Bowieho častými cestami po světě, které absolvoval právě v tomto období. Jestliže „Yassassin“ byla inspirována potulnými tureckými dělníky v Berlíně, pak „African Night Flight“ znázorňuje život německých bojových pilotů na základnách v Mombasse (Bowie Afriku navštívil se svým osmiletým synem na začátku roku 1978). Rovněž se pustil do angažovaného písničkářství ve skladbě „Fantastic Voyage“, což je taková nezakrývaná prosba o ukončení hrozeb jaderné války. Obecně se dá říct, že pokud je první strana alba reakcí na nejrůznější exotické destinace, pak druhá je upozorněním na lhostejnost a konzervatismus západního světa. Song „DJ“, další z řady přímočarých rock´n ´rollových fláků, zesměšňuje život celebrit, naproti tomu „Repetition“ se vypořádává s tématem domácího násilí. Na albu se objevuje široká paleta exotických nástrojů, dechy a různorodé klavírní party nebo aranže v podobě jazzově orientovaných preludií. Hodně prostoru dostaly i kytarové aranže a efekty, které výsledek vydatně zpestřily, a tak „Lodger“ zní z berlínské trilogie zřejmě nejbarvitěji.

Album však postrádá ústřední hymny, snad jedině emotivní a zjevně nejrozmáchlejší song „Look Back in Anger“, který pro mne představuje vrchol nahrávky, se za hitovku může považovat. Jde o disco-rockovou věc, které dodává nemalý punc Enova trumpeta a teatrální Bowieho hlas, popisující anděla s pomačkanými křídly, který jej odnáší kamsi do noci. Zatímco album „Heroes“ sklidilo výhradně pozitivní kritiky, reakce recenzentů na „Lodger“ byly o poznání vlažnější. Někteří byli toho názoru, že „Lodger“ je albem plným krátkých ujetých songů, které v sobě mísí řadu stylů, a tak mu trochu chybí ucelenost předchůdce. Je však na něm rovněž znát skladatelská spolupráce více lidí. Z dnešního pohledu jde o skvělou jízdu, která je často podceňována a zastává v rámci Trilogie nevděčnou pozici.

Další deska „Scary Monsters“, která zahájila osmdesátá léta a byla potvrzením Bowieho přesunu od rockové formy k avantgardně pojatému popu, je všeobecně považována za jeho poslední „opravdu velké“ album, což je názor poněkud zavádějící, tedy vzhledem k několika mimořádně povedeným albům, jakými se David Bowie vykazoval v průběhu devadesátých let. Jde však o jakési respektované zakončení jeho mimořádně plodné, invenční a úspěšné etapy, která se vlastně táhla napříč celými sedmdesátými roky. Deska to byla rozhodně znamenitá, která šla zcela v kontextu s měnící se dobou, což se dalo poznat na řadě singlů, které měly rozhodně o dost větší hitový potenciál, než cokoliv z předchůdce „Lodger“.

Novovlně orientované „Scary Monsters“ je v mnoha ohledech přímočařejším a více popově orientovaným materiálem, byť toto přirovnání není zcela pravdivé, tedy pokud budeme považovat za hit nekonfliktní a uhlazený rádiový song. Období přehnané uhlazenosti mělo teprve nastat v průběhu nadcházející dekády. „Scary Monsters“ má však stále velmi progresivní ráz, byť již není tak umělecky ambiciózní jako třeba „Low“ nebo „Heroes“. Skladby jako „It´s Game“, „Ashes To Ashes“ nebo titulní „Scary Monsters“ představují Bowieho jako interpreta, který dovede s noblesou vybruslit i z ošemetné popové škatulky. Jeho neprvoplánové pojetí, kdy do své (tentokrát o něco odlehčenější) produkce vkliňuje řadu prvků z dobově příznačných žánrů jako new wave, disco, reaggae nebo funky, určitě ocenila řada jeho starých fans, čekajících na další logické a zajímavé změny. Jde rovněž o první album, které využilo k propagaci teprve se rodící klipovou propagační politiku MTV. Nejznámější jsou zřejmě obrázky ke skladbě „Ashes To Ashes“, kde se David pohybuje zamaskován v klaunském oblečení po nějaké pusté krajině, aby byl obraz klipu neustále deformován a měněn dobovými kamerovými efekty.

23.07.2013	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz