DEATH ANGEL - The Art Of Dying

70%

Dodnes si vybavuji začátek roku 1991, kdy jsem do zblbnutí sjížděl poslední tehdejší album „Act III“ od DEATH ANGEL, kterým se kapela vydala mnohem sofistikovanějším směrem, než předváděla na předešlých dvou thrashově archaických deskách. Kolekce to byla výtečná a nabízela vynikající technicky zmáknutý power metal s lehoučkými poryvy funku. DEATH ANGEL na počátku devadesátých let představovali jednu z největších nadějí pro skomírající thrash a tahle jejich deska mohla tento žánr přenést do zcela nových dimenzí. Stejně tak jako některá alba jejich stylových příbuzných: z nejznámějších šlo pro názornost o ANNIHILATOR („Never, Neverland“), MEGADETH („Rust In Peace“) či SACRED REICH („The American Way“). O to však bylo za velmi krátkou dobu překvapením, když se kapela v polovině onoho roku 1991 rozpadla a otěže evoluce a progresu převzali zcela neočekávaně jiní. Zpěvák Mark Osegueda se ještě o rok později ucházel o post vokalisty v řadách newyorských ANTHRAX (v konkurzu však skončil druhý hned za Johnem Bushem), aby poté zmizel na víc než desetiletí ze scény. Jeho ex-spoluhráči strávili velkou část devadesátých let v kapele THE ORGANIZATION, kterou však posléze uložili také k ledu. Byť svůj návrat DEATH ANGEL avizovali několika koncerty již v roce 2001, první deska vyšla až v roce 2004 a poměrně slušně bodovala, recenzi na ní jsem sepsal na webu Metalopolis už v době vydání a její znění je takovéto.

Album „The Art Of Dying“ bylo prvním počinem kapely po čtrnácti letech spánku a zahájilo jej krátké akustické intro, které přeťala už po půl minutě úvodní rezolutně thrashmetalová pecka s názvem „Thrown To The Wolves“. Nekompromisní vypalovačka dala vzpomenout na debut této party nazvaný „The Ultra – Violence“, který vyšel už v roce 1987. DEATH ANGEL jsou teď již dalece vyspělejšími muzikanty a zvuk alba tomu odpovídá, ovšem nasazení je stejné jako panenských časech. Po první písni jsem tedy nejdříve zažíval jisté rozčarování, protože mi vždy byla sympatičtější od této kapely spíše barvitější čísla prezentovaná bez pevných stylových bariér. Byl jsem si už od počátku devadesátek vědom, že tato kapela má na víc než na bezmyšlenkovité přehrávání metalově zběsilých tradicionálů. Druhá skladba „5 Steps Of Freedom“ se jevila mnohem vydařeněji. Vynikající nadupaná powermetalová věc do vás hustě pumpuje ostré riffy, nad tím zní výpravný nápěv Marka Oseguedy, jehož hlas zde v některých okamžicích sklouzává až do oblasti nakyslých mustaineovských poloh, přičemž vše vrcholí ve vynikajícím refrénu. Pro mne jeden z absolutních vrcholů desky. 

Za zmínku dál stojí hypnotická „The Evil Incarnate“, kterou ozvláštňuje netradičně zasněný a pomalu frázovaný Markův zpěv, kontrastující s řezavým riffem po vzoru BLACK SABBATH. Skladba se s přibývajícím časem zrychluje, aby opět vrcholila ve zběsilém thrashovém retru. Kapitolou samou pro sebe jsou bravurní kytarová sóla, v nichž se ukazuje nezanedbatelný hráčský potenciál borců z Bay Area, ať už jde o Roba Cavestanyho nebo nováčka Teda Aguilara. Hned následující „Famine“ pak začíná basovou figurou silně upomínající na pravěký thrashový hymnus „Peace Sells“ od MEGADETH. Podle mne bezpečně nejzdařilejší skladbou je zde devátá „Spirit“. Kytarově sice stejně archaická záležitost jako úvodní věc, avšak dramatičtější rozměr jí dodává zaujatě prezentovaná vokální linka a celková rozepjatost. Na albu je dál několik položek lehce koketujících s punkem – jedná se o nářezovější věci jako „Thicker Than Blood“ , „No“ a „Land Of Blood“, které zde nepovažuji za to zdařilejší. Vše zakončuje povedená poloakustická skladba „Word To The Wise“, která se rovněž hodně povedla a přispěla k různorodosti materiálu.

DEATH ANGEL nahráli po čtrnácti letech album, kterým si nekladou žádné objevitelské cíle. „The Art Of Dying“ je deskou pro trpělivé thrashové fans,  kteří na kapelu za celou tu dobu nezanevřeli. Výborné hráčské výkony, skvělý zpěvák, maximálně dotažená produkce. To vše však obětováno stylu, který DEATH ANGEL už dávno překonali na své poslední před-rozpadové desce „Act III“ z roku 1990. V té době byli DEATH ANGEL kapelou velmi nadějnou, v roce 2004 jsou skupinou tak trochu vzpomínající. I tak zde odvedli nadprůměrnou a solidní práci, uvidíme co dál. 

08.04.2016	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz