DEATH ANGEL - The Ultra Violence
Co se týče věku samotných muzikantů, šlo vždy v případě DEATH ANGEL o nejmladší z kultovních thrashových formací Kalifornie osmdesátých let. Pětice mladíků s filipínským původem byla vždy chápána za nedílnou součást scény v oblasti Bay Area. Už od teenagerského věku byli členové této kapely hodně zapálenými příslušníky hnutí napěchovaného vzdorem, rebelií a tvrdou kytarovou hudbou, o čemž svědčil hlavně fakt, že kapelu založili již v roce 1982, tedy zhruba souběžně se vznikem mnoha jiných formací, utvářejících základy divokého a rychlého metalového stylu. Cesta k první desce nakonec trvala skoro pět let. Kuriózní informací však zůstává, že v době vydání debutu „The Ultra Violence“ (tedy v dubnu roku 1987) bylo nejmladšímu členovi, jmenovitě jím byl bubeník Andy Galeon, necelých patnáct let. Kapela výrostků proslulá oblibou v jízdě na skateboardech a zapáleností po nespoutaném thrash metalu se však dostala do zorného pole fanoušků ihned. Šéfem byl vždy kytarista a hlavní skladatel Rob Cavestany, kterého kromě výše zmíněného Galeona na kvintet doplňovali bratři Dennis Pepa (kytara) a Gus Pepa (baskytara), ale rovněž nápadně neposedný zpěvák Mark Osegueda.
Tito příslušníci asijské komunity z oblasti San Francisca a Oaklandu měli vždy blízko ke kapele METALLICA, konkrétně zejména k Hammettovi, jehož babička pocházela rovněž z prostředí asijských přistěhovalců. A byl to právě Kirk Hammett, kdo velmi mladé kapele dohodil kontrakt na vydání jejich debutové desky u Enigma Records a stal se tak jakýmsi koordinátorem jejich prvních profesionálních krůčků. Do pozice producenta byl dosazen Davy Vain, pozdější lídr hair-metalových VAIN a známý rockový všudybyl z oblasti San Francisca.
Album „The Ultra Violence“ dodnes mnozí považují za nepřekonatelnou thrashovou jízdu od zdravě nažhavených borců, kteří vzhledem ke svému věku již měli hodně odehráno a tomu také odpovídala zřejmá kvalita, přičemž o upřímnosti a zapálenosti těchto mladíků ještě dnes nelze pochybovat. Na svůj věk se jim skutečně podařilo zhotovit obdivuhodný nářez, thrash metal toho nejryzejšího původního střihu, kde nebyla nouze o divoká rychlá tempa, agresivní laufy a zdravě nasraný úsečný křik. Co pro METALLICU znamenalo několik let před tím album „Kill ´Em All“, koncentrovali DEATH ANGEL rovněž do své debutové desky, která ještě dnes nedává většině thrashových headbangers vydechnout. Byť postupem let materiál poněkud zestárl a nelze jej stejně příznivě hodnotit v kontextu celé metalové hudby, tak jako je tomu v případě pouze thrashového old-schoolu, šlo každopádně o nezanedbatelný prvek historie Bay Area. Vše se kolem DEATH ANGEL dostávalo sice teprve do pohybu, ale mladíci měli kuráže na rozdávání. O čemž samozřejmě svědčily takové nesmrtelné hymny jako „Thrashers“, „Evil Priest“, „Kill As One“ nebo famózní osmiminutová titulní instrumentálka. Deska měla tolik energie, že by to opravdu nejednomu pochybovači ustřelilo hlavu, záporem zůstál archaický a na dnešní poměry hodně neotesaný zvuk. Ze skladeb bylo patrné, že již tehdy DEATH ANGEL platili za solidní muzikanty a instrumentalisty. Oseguedův zpěv se sice pohyboval pouze v oblastech agresivního štěkotu, ale i tak dodal skladbám značně emocí a rozličných poloh zabarvení. Cavestany a spol. zkrátka vykročili správnou nohou, o čemž svědčila rozšiřující se fanouškovská základna a dnes již víme i kultovní status tohoto jejich nespoutaného debutu.
02.04.2016 | Diskuse (3) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
stefanos | 09.01.2017 12:45 |
Jo magická energie, Ride the Lightning - zimní verze. Moje nejoblíbenější. |
Zetro | 09.04.2016 10:03 |
Mladicka energia - dobry album 80% |
Valič | 03.04.2016 21:09 |
90% Od kapely jsem nejdřív slyšel naprosto geniální Act III, takže první dvě alba pro mne pak byla spíše zklamáním. Debut se v rámci klasického thrash metalu samozřejmě řadí k naprostým klasikám, nicméně je pravda, že čas se na něm podepsal o něco víc než na jiných deskách z té doby (ale i tak hodnotím dost vysoko). |