DEF LEPPARD - Hysteria

100%

Album „Hysteria“ patří bezesporu k nejdokonalejším a komerčně nejúspěšnějším nahrávkám celé historie Hard´N´Heavy, a tak působilo nejen v době svého vzniku jako příkladný plakát bombastu a stadiónového rocku, šlo však rovněž o album, okolnosti jehož vzniku nebyly jednoduché a prosté komplikací. Už na sklonku roku 1983 jsou DEF LEPPARD na vrcholu pozornosti zejména amerického hudebního trhu, prostřednictvím alba „Pyromania“ tam slaví multi-platinové úspěchy a desku ve své době do čela nepustí pouze nejprodávanější album všech dob, „Thriller“ od popového kralevice Michaela Jacksona. Chytlavé skladby, jenž v sobě stále nesly stopy britského metalu, nepostrádaly výbušnou hitovost, ale ani bombastický zvuk a pro kapelu od této doby typicky vyhypeované chorály. Následující rok se již uvažuje o tvorbě pokračování. DEF LEPPARD však nejdřív naráží na organizační trable a nejsou schopni za žádných podmínek přimět vyčerpaného Roberta Johna „Mutta“ Langea k producentské činnosti. Pokusy s jeho náhradníkem Jimem Steinmanem, producentem nejslavnější desky MEAT LOAF „Bat Out Of Hell“, i s Langeho špičkovým zvukařem Nigelem Greenem končí neslavně a kapela není spokojena s výsledkem, jenž díky příliš shovívavému přístupu obou zaskakujících mistrů postrádá švih a zápal, a tak jsou práce na albu, které nejprve dostalo pracovní název „Animal Instinct“, na nějaký čas pozastaveny.

Na sklonku roku 1984 dochází k dobře známé autonehodě, během které přichází bubeník Rick Allen o levou ruku. V nejsložitější situaci, jaké kdy do té doby DEF LEPPARD čelili, však kapela prokazuje charakter a semknutost. Stejně tak Rick se ještě v nemocnici velmi statečně pere s novou situací a během léčby dostává první nápady na to, jak chybějící paži nahradit. Nově uzpůsobená, zpola akustická a zpola elektronická bicí souprava, kde údery chybějící rukou nahrazuje rozšířenou řadou pedálů se v budoucnu stává jedním z velkých poznávacích znamení DEF LEPPARD. Britové jsou zakrátko dojati příběhem semknuté kapely, která i přes tragickou událost dokázala na svého bubeníka počkat a berou kapelu za svou. Rovněž slavný producent John Robert „Mutt“ Lange, jenž je mimo jiné dodnes spjat s jejich fantastickým zvukem z osmdesátých let, mění svůj pohled na věc a je připraven ve studiu dirigovat až na několikátý pokus se rozjíždějící práce. V té době už od alba „Pyromania“ uběhly celé tři roky a po nových písních od DEF LEPPARD je obrovský hlad, zvláště pak ve Spojených státech, které mezi tím kapela přijímá jako hlavní odbytiště své hudby.

Nejslavnější album DEF LEPPARD nakonec vychází v deštivém létě roku 1987 a od začátku na sebe strhává pozornost. Kapela definitivně upouští od heavymetalových riffů, hlučné kytary zde totiž ve všech směrech ztrácejí svou vůdčí roli a riffy jsou nahrazeny lehkými harmoniemi a vyhrávkami, které v písních tvoří s ostatními nástroji nerozebratelnou skládačku, jenž je mnohdy prohnána přes elektronické efekty mající za úkol znásobit bombastický efekt všech skladeb. „Hysteria“ bere dech počtem navrstvených stop, precizním, ve své době skutečně hyper-moderním zvukem a celkovou vycizelovaností, jenž je ještě násobena skutečností, že všechny skladby vlastní bombastické stohlasé chorály a mají velký hitový potenciál.

Pamatuji, že na počátku devadesátých let kdy začalo být trendem v rocku vracet se k přirozenosti, k nepřikrášlovanému zvuku, jsem si myslel, že „Hysteria“ asi navždy zůstane tím nejmoderněji a nejfuturističtěji znějícím rockovým albem všech dob. Netuším jestli jím zůstala, ale ve své době kapela skutečně ohromovala oceánem moderních zvuků a naprosto dokonalým propojením kytar, syntezátorů, elektronických bicích a všemožných aranží, které měly jediný cíl - vygradovat už tak chytlavou stránku věci v strhující stadiónové písně. Kytarový tandem Phil Collen a Steve Clark se skvěle doplňoval a nevyjížděl do popředí víc než by bylo ku prospěchu chytlavosti a bezproblémové hitovosti skladeb, Joe Elliott se hlasově stále lepšil a rovněž logicky dostával do popředí, takže prostřednictvím studiových technologií byl dopad jeho hlasu ještě zvýrazňován.

Skoro každá skladba na desce je potenciálním singlem a od úvodní „Woman“ muselo být každému jasné, že nemáme co do činění jen tak s nějakým albem, které vychází každý měsíc. A já tvrdím, takové album sakra nevychází ani každý rok. Nejchytlavějšími momenty jsou zřejmě chorály jako „Pour Some Sugar On Me“, „Animal“ nebo vokálně promakaná „Armaggedon It“, které byly opravdu za singly vybrány, ale mnoho dalších skladeb rozhodně nezůstávalo pozadu. Pozitivně vnímám jak další stadiónovou vyřvávačku „Rocket“, dramatickou „Gods Of War“ a nebo titulní věc „Hysteria“. Na desce se nachází jediná slavná balada a DEF LEPPARD se svým cajďáčkem „Love Bites“ bodují po celém světě. Album dodnes patří k nejúspěšnějším rockovým nahrávkám historie hudebního průmyslu a je nesmrtelným pomníkem bombastického stadiónového rocku osmdesátých let, ve kterém samotná kapela figuruje jako záruka originálního zvuku a skladatelského přístupu.

16.04.2016	Diskuse (30)	Stray janpibal@crazydiamond.cz