Boomer Space

DEF LEPPARD - Retroactive

Už rok a půl po realizaci alba „Adrenalize“ se DEF LEPPARD pouštějí do nahrávání další záležitosti. Tentokrát se jednalo o souhrn přebytků, které kapele zůstaly z minulosti. Deska „Retroactive“ však vyznívá tak dobře a uceleně, že jí mnozí počítají mezi klasická řadová alba, byť samozřejmě většina skladeb, které se na ní nacházejí, má mnohem starší rodokmen, než by se mohlo na první poslech zdát. Produkce se tentokrát ujali samotní DEF LEPPARD a nutno říct, že si vedli velmi dobře. Po absolvování prvního turné s novým kytaristou Vivianem Campbellem totiž považovali za podstatné se sžít i studiově. A když k tomu měli dostatek použitelných skladeb, byla vlastně další kolekce tou nejlepší možnou volbou. Při vědomí, že ještě v nedávné minulosti pauzy mezi studiovými alby u sheffieldských trvaly skoro pět let, uvítala pohotovost snad i velmi početná fanouškovská základna. 


Z alba „Retroactive“ nakonec vzešel obrovský hit „Two Steps Behind“, balada umístěná zde jak v akustické, notoricky známé verzi, tak i v té elektrické. Skladba se rovněž předběžně objevila v létě roku 1993 na povedené kompilaci k filmu „Last Action Hero“ s Arnoldem Schwarzeneggerem, kde jí dělaly společnost příspěvky takových hvězdných jmen jako ALICE IN CHAINS, MEGADETH, AC/DC, AEROSMITH, QUEENSRŸCHE, CYPRESS HILL, ANTHRAX a FISHBONE. V roce 1993 už bylo sakra poznat, jak se hudební trh za poslední dva roky proměnil, tyto změny však neměly při úspěšnosti singlů DEF LEPPARD na Brity zatím až tak velký dopad. Bylo však jasné, že se úspěšná kapela dostává do pozice té, která již tak nějak není v kursu, ale stejně jako tomu bylo u AEROSMITH a BON JOVI, se určitě nemohlo mluvit o hlubokém propadu. Zvukově deska působila o něco přírodněji a zemitěji než ony bombastické umělé produkce z osmdesátých let, ale pořád měly zveřejněné skladby dostatečnou vrstevnatost a tlak, zkrátka se jen upustilo od vrstev chorálů, což svým způsobem materiálu prospělo.

 

 

Kromě již zmíněné „Two Steps Behind“ se na desce nacházejí ještě další balady, jmenovitě „From The Inside“ a „Miss You In A Heartbeat“, obě zbyly z nahrávek uskutečněných v roce 1991. Šlo tedy o přebytky z prací k albu „Adrenalize“, které ve své době značilo větší příklon ke stadiónovému pop-rocku. A protože se na něm nacházely balady již tři, DEF LEPPARD některé pozdrželi a prozatím vyřadili (včetně skladby „When Love And Hate Collide“ umístěné na komplilaci „Vault“ v roce 1995). Skvěle zde zafungovala svižná předělávka „Action“ od THE SWEET, které DEF LEPPARD dodali na větší dynamice a mohutnosti. Skladba se řítí stále vpřed a vlastní velký hitový potenciál, dodnes je tak velmi oblibována a DEF LEPPARD jí často hrají i na koncertech. Přestože celá řada písní vznikala v rozličných časových úsecích, na albu není nějaká nesourodost a malá kompaktnost znát, právě naopak. Mám pocit, že hlavní skladatelé - Joe Elliott i Rick Savage vše uřídili znamenitě a deska funguje živelně a její zvuk je přizpůsoben podmínkám první poloviny devadesátých let. Je zde bezesporu více kytar, než u předchozí práce. Pohoda je tak znát i ze souhry nového kytarového tandemu Phil Collen/ Vivian Campbell


Nejlepší skladby na „Retroactive“ však pocházejí jednoznačně ze sessions, které DEF LEPPARD absolvovali v druhé polovině osmdesátých let k desce „Hysteria“, jde hned o šest skvělých hymen, které svou úrovní dalece přesahují materiál, kterým se kapela prezentovala v roce 1992 na „Adrenalize“. Skladby jako hřmotná „Desert Song“, od začátku zde zacyklená parádními riffy, nebo zpěvnější záležitosti jako „Fractured Love“ a „Ride Into The Sun“, dynamit „Ring Of Fire“, epičtější „I Wanna Be Your Hero“ a nebo další svižná rocková jízda „She´s Too Tough“ jsou všechny prostě skvělé a označení přebytky si rozhodně nezaslouží. Mám za to, že kdyby se podobnými přebytky vykazovala jakákoliv jiná kapela, tak by si mohla navždy gratulovat. Z tohoto důvodu považuji „Retroactive“ za velmi dobrou záležitost, která se bohužel do světa zapsala zejména kvůli profláklé baladě „Two Steps Behind“, dodnes to jedné z nejznámějších písní DEF LEPPARD, což osobně vnímám spíše jako negativní stigma této pozoruhodné kompilace nezveřejněných věcí minulosti.


19.04.2016Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Imothep
21.04.2016 10:55

Ja mam Retroactive taky rad, ale na mnoha mistech je znat, ze jsou to proste (ne nahodou) B strany singlu a jine rarity. Kazdopadne je dobre, ze vymetli suflata a mame to vsechno pekne pohromade. Steve Clark je samozrejme zastoupen hojne, nejen jako autor.

 

Bluejamie65
20.04.2016 21:25

Pro mě je to nejlepší album Def Leppard bez Steve Clarka, jenže on je tam vlastně přítomen, protože moc z toho alba vzniklo ještě když byl na světě. V důsledku toho na mě obal působil docela strašidelně...