DEFTONES - Diamond Eyes

80%

DEFTONES zkrátka nedokáží nahrát špatnou desku a to navzdory nepříjemným ranám osudu a tragickým událostem. Mám na mysli autonehodu původního baskytaristy Chi-Chenga, po které dotyčný upadl do komatu a byť několik let bojoval, nakonec prohrál. Na sklonku roku 2008 měla kapela (ještě s Chengem) téměř dokončeno a nahráno nové album „Eros“, jež bylo připraveno k vydání hned zkraje roku následujícího. Nicméně po zmíněné tragické události bylo vydání „Eros“ odsunuto na neurčito a veškeré aktivity na čas pozastaveny. Nic nebylo důležitější, než zdravotní stav jejich kamaráda a podpora jeho rodiny. Trvalo další rok než se DEFTONES rozhodli pokračovat s náhradou v podobě Sergia Vegy (ex-QUICKSAND), s nímž rovněž vyrazili na turné, aby podpořili svou zbrusu novou nahrávku. Album „Diamond Eyes“ vznikalo z čistého stolu a nakonec vyšlo na jaře roku 2010, aby díky nezpochybnitelnému hitovému potenciálu a modernímu vyznění zbavilo všechny fanoušky pochybností ohledně budoucnosti této pozoruhodné kapely z kalifornského Sacramenta, která si svým osobitým přístupem k nu-metalové hudbě v průběhu uplynulých patnácti letech vybudovala výsadní postavení.

Deska „Diamond Eyes“ možná již tak přesvědčivě neboří zaběhlá schémata a její evoluční dopad na americkou rockovou scénu není tak silný jako tomu bylo v časech kupříkladu „White Pony“, nicméně kapela zde předkládá naprosto vybroušený materiál, který hudbu DEFTONES zcela jasně definuje a směruje k dokonalosti, takže je vlastně platným následovníkem znamenitých alb předchozích. Žádný úbytek invence nečekejte – tohle je sice o něco světlejší dílo, než na jaká jsme byli od Američanů v minulosti zvyklí, ale na druhou stranu nejde o žádný laciný, polovičatě spíchnutý šunt. Melancholická atmosféra v kombinaci s takřka popově vzletnými momenty dodává albu pop-artový lesk se silou post-moderního drahokamu na rockové scéně dosahující nejvyšší aktuálnosti právě deset let po přelomu milénia. Snová atmosféra vás s každým dalším poslechem doslova uhrane, vy se boříte hlouběji k podstatě tvorby této kapely a plně chápete vývojovou linii, po které DEFTONES dodnes neochvějně kráčejí. Převládají zahloubané, pomalu plynoucí skladby, jež opanovává teskný a krystalicky čistý vokál China Morena, zde se zřejmě navíc nacházejícího v životní formě. To ovšem ještě neznamená, že skupina polevuje na důraze. Vždyť takové songy jako „Royal“, „CMND/CTRL“ nebo i singlová „Rocket Skates“ pořádně burácí pod tíhou bagroidních Carpenterových riffů. Většina skladeb je však klidnějších a jde o opravdové lahůdky. Ať zmíním fantastický titulní song, který sbírku majestátně otevírá, nebo průzračné steny typu „Beauty School“, „Sextape“ či „Risk“. Album graduje kolosální hymnou „This Place Is Death“, symbolizující zde přesně to, o co se Chino Moreno se svými kumpány vždy snažil. Překrásná skladba doslova vymalovává ornamenty do duše těch, kteří se cítí být s kapelou spřízněni. Album celkově reprezentuje spíše klidnější polohu tvorby DEFTONES a s noblesou vybrušuje v minulosti již vyřčené výrazové vlastnosti do větší čistoty. Neříkám, že jde o nejlepší album DEFTONES, ale zcela určitě jde o stejně kvalitní záležitost, jako tomu bylo v případě předchozích řadovek.

27.12.2016	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz