DEFTONES - Gore

70%

Někdejší hrdiny nu-metalové revoluce devadesátých let zde tedy máme znovu s novou a nutno říci klasickou deskou, která vychází takřka čtyři roky od minulého, povedeného alba „Koi No Yokan“. Jakkoliv se DEFTONES vyvíjejí mnohonásobně méně než v době svým prvních alb, dokázali znovu nahrát další velmi dobře ošetřenou věc. Kapela se drží bez větších spekulací svých osvědčených postupů, a tak novinka „Gore“ rozvíjí látky prověřené na mnoha předchozích albech. Znamená však pro mne první jejich nahrávku v dlouhé řadě těch velmi povedených, kterou se kapela hlásí k vyloženě defenzivní taktice a nikam se moc neposouvá. Vše nevzrušeně plyne na podkladě druhdy experimentálně laděných kytarových kompozic, jenž jsou letos tak akorát emotivní, ale rovněž tak akorát mystické pro navození jakoby záhadných nálad. Vlastně se zdá, že obal díla zachycující po nebi plující hejno plameňáků je velmi v souladu s hudební složkou. Stejně nevzrušivým a plynulým dojmem totiž působí celá tahle nahrávka.

DEFTONES si v průběhu uplynulých dvaceti let vybrousili specifický hudební jazyk a tak je vlastně chvályhodné, když mohu říci, že si s jejich zvukem nespletete určitě žádnou jinou metalovou (dnes již spíše rockovou, neboť inspirace jistými obdobími kariéry britských THE CURE jsou poměrně zjevné) formaci. DEFTONES jsou dnes osobitou institucí vyžívající se v mírně ospalém, někdy přeci jen emotivnějším provedení svých skladeb, stojícím především na mohutných zvukových stěnách, na skvělé rytmice, na cinkavém kytarovém zvuku nástroje Stephena Carpentera, jenž má schopnost posluchače ovíjet, ale také na naléhavém, až takřka uplakaném, pěveckém projevu China Morena. Doposud mne vždy DEFTONES dokázali zaujmout každou svou řadovou deskou, tedy počínaje jejich dvojkou „Around The Fur“, přes velmi úspěšnou, stylově revoluční a ve své době experimentálně laděnou epopej „White Pony“, přes divokou, nezkrotnou bezejmennou kolekci z roku 2003 a následující Chi Chengovu labutí píseň „Saturday Night Wrist“, dotýkající se více oblasti náladotvorné, až po hitověji pojatá díla z posledních let, jakými byla alba „Diamond Eyes“ nebo „Koi No Yokan“.

Novinka, jakkoliv je za ní znovu cítit velká profesionalita a kvalitní řemeslný vklad, mne zkrátka bere o trochu méně, což přičítám menší různorodosti letošních skladeb a prakticky jejich nulovému hitovému potenciálu. Třebaže zkušený producent Matt Hyde svou roli formálně zvládl a dílo dokonale vyšlechtil, vlastně pozapomněl na vygradovanější momenty (nebo že by spíše nebyly samotnou kapelou vůbec dodány?), songy, co by se z celku nějakým způsobem vyjímaly nebo by zaujaly něčím neočekávaným či nebývale chytlavým. „Gore“ zkrátka plyne v jedné rovině a celkově, bohužel, tak nějak splývá.

Úvodní ochutnávka „Prayers/Triangles“ by mohla mít všechny parametry reprezentativní skladby, nicméně jí trochu brzdí neměnná výstavba v pozvolnějším tempu a lehce ospalý ráz. Morenův hlas nedoznal oproti několika předchůdcům prakticky žádné změny, snad jen vykřičenějších fází ubylo, stejně jako ubylo i hutných riffů. Onen ospalý ráz se vlastně drží celého alba, které je nejsilnější ve své prostřední části. Trochu vzrušení do alba vnese čtvrtá skladba „Geometric Headdress“ se svými netradičními rytmy a dramatičtější náladou, stejně tak „Hearts/ Wires“ nebo následná „Pittura Infamante“ hrající na nápadnější emotivní strunu. Ve srovnání s mnoha alby jejich minulosti však „Gore“ vcelku nudí, vyžaduje daleko větší porci trpělivosti a soustředění. Tam kde minulá deska „Koi No Yokan“ uhranula výraznými riffy a parádními songy jako „Swerve City“, „Tempest“ nebo „Leathers“, tam novinka pouze gradaci naznačuje a více méně se drží stále podobné polohy. Jasně že „(L)MIRL“ je nářezovější věc, kde se Moreno má šanci i trochu vyvztekat, ale něco podobného od kapely samozřejmě již dávno známe z minulosti a neřekl bych, že zrovna tahle věc je lepší než tvrdší songy z dřívejška. Celkově vzato DEFTONES pokračují ve svém typickém stylu, který se vyvíjí už jen kosmeticky, takže všechno pro co jste tuhle kapelu kdysi poslouchali, zde najdete v dospělejším podání, ovšem to v žádném případě neznamená, že i v nápaditějším. Letos zkrátka Američané hrají trochu na údržbu.

Alba DEFTONES zakoupena v obchodě Music Records.

22.04.2016	Diskuse (10)	Stray janpibal@crazydiamond.cz