DEHYDRATED - After The Funeral

80%

V případě slovenských drtičů DEHYDRATED musím už dopředu přiznat částečnou osobní zaujatost. Kapelu jsem vnímal od poloviny devadesátých let, tedy od splitek a demáčů až po vydařený debut „Ideas“, který zůstal nadlouho posledním chorobným výkřikem nadějné bandy. Společně s dalšími dvěma „D“ (DEPRESY a DEMENTOR) pro mě DEHYDRATED znamenali čerstvý východní vítr v deathmetalové bouři a jeden z důkazů, že střední Evropa může se světovými velmocemi extrémní metalové hudby držet krok. Nezbývalo než litovat, že v novém tisíciletí přestala být tahle deathová grupa aktivní a odebrala se na časově neurčenou pauzu. Co vypadalo jako definitivní konec, nabralo obrátky před čtyřmi lety, kdy spatřilo temnotu světa nové album „dehydratovaných“. Stála za ním inovovaná sestava poskládaná kolem jediného zakládajícího člena Braňo Juráka, kde figurovali i dva bývalí členové DEPRESY Dragon (zpěv) a Elevo (bicí). Také díky skladbám pocházejícím ještě z minulé éry se borcům podařilo dokonale navázat na předchozí osobitou tvorbu, a ještě jí přidat patinu současné doby. Návratovku „Resurrection“ dodnes řadím mezi nejlepší comebacková alba v deathmetalovém žánru, kde se skví třeba vedle řezníků AUTOPSY a jejich „Macabre Eternal“. Pro DEHYDRATED to naštěstí nebyla labutí píseň jako v případě prvotiny, ale kapela se dál prezentovala nejprve epkem „And Death Shall Have No Dominion“ a nyní i čerstvou dlouhohrající novinkou „After The Funeral“.

Pozitivním faktem je, že skupina drží pevně pohromadě a prozatím se jí vyhýbají nucené personální změny. Aktuální zásek má tedy na svědomí stále stejný oddíl, přesně ve znamení „never change a winning team“. Pro všechny zúčastněné jsou navíc DEHYDRATED muzikantskou prioritou, pokud je mi známo, tak aktivní hudební vedlejšák má pouze jmenovaný bicmen Elevo. Sehranost je tedy zaručená a je cítit z desky na sto honů. Výraz je pěkně ucelený a kompaktní, podle old schoolových pravidel žádný nástroj zásadně nevyčnívá, naopak jednotlivá ozubená kola spolehlivě pohání promazaný kolos. Stylová věrnost je stoprocentně zachovaná, starosvětský death metal se valí převážně ve středních tempech, ale občas zasprintuje i ve smrtících sypačkách. Klávesy a samply se kromě inter nekonají, elektřina slouží výlučně k napájení komb a mikrofonů. Přesto není nahrávka suchá a černobílá. Produkce vyrovnaně balancuje mezi brutalitou, temnotou a melodikou, aniž by šlo o naivní eintopf nebo beztvarou nevyhraněnost. Skladby mají dostatečnou tvrdost a osobitou atmosféru, která vychází jak z atraktivních kytarových harmonií, tak z technické tvárnosti. Rytmické breakdowny vyjíždějí z kolejí hutných pomalejších pasáží a mají zásadní vliv na živost celé desky, čímž zahánějí zpoza rohu občas vykukující jednotvárnost. Dragonův hluboký vokál má sílu jak noha od stolu, vychraptělý Chris Barnes může jen blednout závistí. Zpěv ale trochu moc sází na jistotu pravověrného growlingu, Dragonův projev na dávných albech DEPRESY mi přišel variabilnější.

Death metal na „After The Funeral“ koření špetka gore elementů, které se projevují hlavně v názvech a textech skladeb, zmíněném guttural murmuru a patologických intrech. DEHYDRATED o to lépe zapadají do stáje Bizarre Leprous Production, která se z největší míry věnuje právě delikátním gore chuťovkám a kde našel Braňo a spol. svoje nové útočiště. Bizzarre mají na svědomí zatím jen CD, ale snad bychom se měli v nejbližší době dočkat i vinylové verze pro asfaltové fajnšmekry.

Kompletní album má ideální stopáž do čtyřiceti minut a o vražednou zábavu se pak stará osm vyrovnaných songů. Co se mi na nich zamlouvá nejvíc jsou jejich promakané a výbušné začátky. Ať už je to vynikající dravý kytarový nápad v úvodu „Conscience Of A Serpent“ nebo téměř epická vyhrávka uvozující „On The Eve Of His Execution“, muzika vás prostě chytne okamžitě za uši a nepustí. Sugestivní plazící se temnotu zas evokuje rozjezd „Retribution“ a v podobném zatěžkávacím stylu se začne odvíjet i „Shadows Taint“, jakmile dozní zamlžený šepot intra. Inspirativní zahajovací motivy se v průběhu písní vracejí buď ve stejném znění nebo se převalují nad deathovou rozbouřenou hladinou v menších obměnách. Dominantním dojmem je ale rovnovážná kvalita, všechny části mají svůj význam a špičkovou jakost. Těžko se pak hledá nějaký jasný singlový favorit, prakticky ani u jednoho kousku nelze sáhnout vedle. Osobně bych jako ambiciózní hitovku volil hned první záhrobní jízdu s titulem „After The Funeral“, která je asi nejkomplexnější a nejvíc vystihuje skladatelský i muzikantský fortel metalových veteránů. Nekompromisní prasopalový start se transformuje do mocných pomalejších tónů, kterým vévodí souhry kytar a neúnavné tepání dvojšlapky. Kdepak očekávané klišé typu sloka – refén – sólo, ale chytlavá, a přitom neústupná smrtící práce bez progresivních úletů. A jak jsem už naznačil, do poslední minuty desky se z této vysoké technické úrovně, tvrdosti ani údernosti nesleví vůbec nic.

DEHYDRATED dokázali jasně potvrdit svoji znovunabytou formu a bez servítků si znovu řekli o svoje místo nejen na česko – slovenské extrémní metalové scéně. Jejich death metal není žádným vyčpělým opakováním staré školy, ale hudebními myšlenkami nabitý příspěvek, který původní řemeslo ctí a rozvíjí zároveň. O to větší škoda je, že současná doba opět nepřeje koncertům a festivalům a DEHYDRATED tak nemají moc možností, jak potvrdit svou prvoligovou příslušnost také naživo. Každopádně já budu jejich typické logo ohraničené dvěma déčky netrpělivě vyhlížet na každém plakátu i sociálních sítích.

24.11.2021	Diskuse (6)	Hivris riha.kamil@gmail.com