Boomer Space

DEICIDE - Banished By Sin

Nejdřív jsem si říkal něco o soundtracku k cukrování bábovky nebo o solidní dechovce, která nutká lehce přiopilého metalového posluchače k onomu (s)prostonárodnímu „caaarára“. Neškodné, lehce thrashové vyznění kytar a nepříliš výrazný zvuk bicích netlačil ani nešpinil. Nejvýraznější se zdála baskytara, ta je fakt nádherná, a pak vokály, samozřejmě. Dále mě zarazila relativně malá rychlost. Že by si už Steve Asheim nechtěl tolik nakládat? Hm, viděl jsem pár mladších bubeníků, kteří na koncertech neudýchali pomalejší tempa, takže vyloučit nelze nic. Fyzický zlom přijít prostě musí a po padesátce ho má člověk dávno za sebou. Podobné reakce kapela zřejmě očekávala, nechme tedy promluvit Stevea coby jednoho ze dvou mocných pilířů, na kterých floridská deathmetalová stálice DEICIDE stojí. V aktuálním rozhovoru pro Decibel hovořil zhruba takto:


Můžeš mít hromadu skvělých písniček, a když je nahráváš, všichni ty syrové skladby milují. Nicméně špatný mix, a hlavně mastering z nich dokáží udělat naprostou sračku. Mastering přitom může poslat do hajzlu i skvělý mix. Podobné procesy tudíž musíš mít na očích, nestačí jen někomu poslat nahrávku a popřát hodně štěstí. Chtěli jsme, aby novinka nezněla příliš stlačeně. Písně dostaly prostor, aby vše vyznělo, tak jak má. Proto jsme také ubrali na rychlosti. Ano, „Legion“ je velmi rychlá deska. Celá řada nápadů se zde hraje až příliš rychle, dá se říci až uspěchaně. Podobnou cestou už na našich nahrávkách nějaký čas nejdeme. Jak jsem již zmínil, chceme dát našim písním prostor. Vokály mají čas se nadechnout a být slyšet. Výsledek zní stále rychle, ale ne uspěchaně. Myslím, že to dává skladbám mnohem více času na vydechnutí, přičemž groovy party získají ještě mocnější groove, navíc se tím zvýrazní hra kytar – jsou jasnější. Můžete ocenit nuance, protože je máte šanci slyšet. Přece nehrajete rychle jen proto, aby si lidé něčeho nevšimli.



Možná si něco podobného v těchto časech říká i Chris Barnes se svými SIX FEET UNDER a další, když čelí výzvě omílat tisíckrát omleté. Důraz na detail, na atmosféru, na podstatu, na základní stavební prvky, na unikátní zvuk. Onu převlečenou nouzi, která se s přibývajícími roky spíše prohlubuje, lze zakrývat různými slovy. DEICIDE ji ovšem na novince „Banished By Sin“ opět řeší elegantně, a navíc disponují několika trumfy. Kytarově sází na naprostou klasiku, zdůrazňuji naprostou! Hned v úvodní skladbě „From Unknown Heights You Shall Fall“ se tudíž slévá svět SLAYER se slabikářově podaným světem starého floridského death metalu. Není divu, jejím autorem je nováček Taylor Nordberg (mimo jiné RIBSPREADER a INHUMAN CONDITION), výborný kytarista a významný představitel aktuální retro scény. Pokud přežijete prvotní dojem, že z vás někdo dělá pořádného vola, že se vám až neřestně podbízí, jste na dobré cestě užít si vše, o čem Asheim hovořil. Mimochodem, jeho nepřepjatá a čistě metalová hra budí i nadále respekt. Floridské satanistické klasice dává svým tepem mocnou dynamiku, pestrost a také valivou přesnost. Ve studiu metronom určitě zněl, ale tak nějak cítím, že preciznost celku se přirozeně odvíjí především od nadstandardního výkonu za bicími. Kdo dotyčné viděl živě, asi ví, co mám na mysli.


Bicí jsou tedy i na novince vzorové, muzikální, zahrané se zamýšleným klidem a obrovskou zkušeností komplexního hudebníka. Jde o jednoznačnou konkurenční výhodu. Než přejdeme k další, zastavil bych se u jejich soundu. Jak jsem již uvedl, zpočátku jsem ho vnímal problematicky. Mix a mastering dostal tentokrát na starosti Josh Wilbur. Jedná se o poměrně velké jméno, které má na kontě i aktuální desku Kerryho Kinga. Typickým výsledkem jeho práce je perfektně vybalancovaný, současně znějící produkt s poněkud sterilní příchutí. Jinak řečeno, pakliže se Steve zmiňoval o prostoru a dynamice, je potřeba jeho slova pokrátit právě přístupem Wilbura, který si vybral svou daň. Na druhou stranu, DEICIDE vždy spolupracovali s podobným typem zvukových inženýrů. Výsledek je nečekaně jemný a takřka abecedně přehledný. Když se však otočí volume doprava, což tímto vřele doporučuji, dostane sound slušné grády.


Přehlednost se každopádně hodí, zvlášť když máte v kapele výborného baskytaristu a takového deathového opereťáka, jakým je Glen Benton; čímž se dostávám k trumfu číslo dvě. Nepatříte-li k odpůrcům jeho hlasu a vokálního stylu, znovu se vám dostane lekce vytříbeného řevu na téma „Já, můj dominantní partner Satan, a jak to spolu máme“. Glenovo nasazení je příkladné, v rámci možností uměřené, o perfektním studiovém zachycení nemluvě. Zlo nechybí, pokud tedy dotyčný není vystaven banalitám typu kolovrátkového závěru titulní skladby „Banished by Sin“, ale dostane prostor k prožitku, jako například v groovy momentech sírou páchnoucí „Sever the Tongue“. Autorem posledně uvedené skladby je druhý z kytaristů, Kevin Quirion. A tím se dostávám k třetímu trumfu. DEICIDE, bez ohledu na oba své rytmické a tvůrčí pilíře, fungují jako kapela. Na komponování nového materiálu se podíleli všichni zúčastnění. Každý z nich pak přišel se svým vnímáním toho, jak by mělo vypadat poučené album odkazující na vlastní kořeny. Aktuální kolekce díky tomu nesplývá, k čemuž přispívají melodická sóla obou kytaristů, vkusně podtrhující náladu jednotlivých skladeb.


Tohle není ústup z pozic po dlouhé covidové pauze. Ostatně, nesvědčí o něm, jak by se mohlo zdát, ani jméno nového vydavatele. Reigning Phoenix Music jsou totiž sub-lablem Atomic Fire Records a aktuálně mají nasmlouvány třeba HELLOWEEN, OPETH či AMORPHIS. Spíš se mi chce psát o maximu možného a vysokém standardu. Dejte dohromady dva protřelé matadory deathové scény s neoddiskutovatelnými hudebními schopnostmi a dokonalou znalostí nejen příslušného byznys modelu, ale i potřebné (death)metalové alchymie. Doplňte je nadšeným kytarovým retro mágem a dále zkušeným kytaristou, který to s temnotou myslí upřímně. Jestliže je v takové sestavě necháte natočit album ďábelských deathových standardů s důrazem na melodickou složku, bude mít právě takovou formu, jaká je prezentována na „Banished by Sin“. Obsahově se jedná o krásný death metal klasického střihu. Dále ať rozhodují preference. S hodnocením jsem se držel spíš při zemi. Kupuju!:-)


29.05.2024Diskuse (6)Pekárek
hackl@volny.cz

 

obsolete
03.06.2024 17:41

Za mě těžký zklamání.Po vynikající předchozí desce kde Deicide působili jak polití živou vodou je tohle nudná,šedivá a nemastná-neslaná nuda. První tři alba jsou klasika(i když serpents of the light mám taky rád),pak až Stench of Redemption je vrátilo na vrchol a stejně tak předposlední Overtures Of Blasphemy.Vše mezi tím je o ničem. Je to škoda. btw. obal novinky je kýčovitý humus

 

Stray
29.05.2024 17:30

To právě že není stejný případ...

Má cenu vysvětlovat? :-)

Osobně si myslím že ne, přesto se chci vyslovit. To co napíšu není totiž popis stavu věcí, je to jen můj pohled na věc, úhel pohledu z jakého situaci v rámci old subžánrů a kapel vnímám, není to nějaká pravda. Osegueda využívá přirozeného potenciálu vlastního hlasu, jeho projev je přirozený, prostě tvrdej a agresivní thrash křik, všechno maká, v pohodě, nemám problém, kerry se už dávno rozhodl pro minimální vývoj. Deicide jsou death metal a tady nastupuje problém, páč growl nikdy nebude přirozený hlasový projev, vždy to bude hra na něco, maškaráda, s postupujícím věkem hudebníků mě to přijde nepatřičný, směšný, tím nemyslím všechny, Tardyho tak nějak jako ještě kousnu, i když z něj dávno neuchcávám, David Vincent se nyní dokázal skvěle vysmíknout svým melody barytónem kdy ve Vltimas prakticky temně zpívá a je to dobré, ale s ryzím deathovým growlem mám u skoro důchodců prostě problém, to není nic proti tomu žánru, ať se tak prezentují, jen to vnímám jako věc, která (když to řeknu diplomaticky) není nutná. Zrovna včera jsem si zakoupil Lies od Krabathor, poprvé po 29 letech mám to album doma, už jsem nevěděl co si koupit, je to kvalitní žánrové dílo (do ted jsem měl jen debut). Jsem s tím naprosto v pohodě, ale vydat ta kapela něco podobného ještě dneska, tak do toho fakt nejdu, nezajímalo by mne to. Jsem příznivcem širokého spektra hudby.

 

Macháně
29.05.2024 15:05

ale ... no tak ... From Hell I Rise

 

Stray
29.05.2024 13:48

Podle mě se na to měl po třetí desce buď vy..., a nebo se muzikálně nějak vyvíjet. Stačí jako MORGOTH, když už ne jako PARADISE LOST. Tahle hudba u padesátiletýho chlapa působí fakt trapně, což je ale jenom můj názor.

 

Honza Š
29.05.2024 11:49

Tak já tomu dám ještě šanci :), dal jsem tomu cca 3 poslechy když to vyšlo, a strašně mi to splývalo dohromady. Ale mě moc nezaujali nikdy, ani v době, kdy jsem v devadesátkách v tom death metalu frčel docela dost. Asi to bylo i postavou Glena Bentona, připadal mi i v tom mládí s tím satanismem jako kašpar.

 

Macháně
29.05.2024 08:41

s hodnocení se moc netrápím a taky kupuju ... celé to považuju za "Motorhead" a to mne baví