DEMIMONDE - Soundtrack k mimo-planetárnímu zešílení (rozhovor)

Nafialovělá stopa, kterou únikový koráb Te Kore před mnoha věky vrýval do kosmického mega-prostoru, již v naší soustavě dávno pozbyla své viditelnosti. Několik světelných let ticha bylo však posléze narušováno nepravidelnými zvuky z dáli zlovolného nekonečna. Paprsky hluku se však začaly vyskytovat v stále častějších frekvencích a po nějaké době získávaly formu podivuhodných tónů drásajících si cestu skrze neprostupno. Pokud čas v našem příběhu hraje vůbec nějakou roli, stalo se to v momentě, od kterého lze mluvit o návratu temných duší, myšlenek usilujících o svázání všeho. DEMIMONDE se po patnácti letech vracejí se zbrusu novým materiálem „Cygnus Oddyssey“, o čemž jsem si povídal s jejich zakladatelem, šéfem a bubeníkem Bizzim, a do toho jsem taktéž poslouchal četné fragmenty z nové desky. Zde je tedy rozhovor.

Už nějakou dobu vím, že připravujete novou nahrávku, jak to tedy s druhým albem vypadá? Jak se deska bude jmenovat? Můžeš tedy popsat okolnosti jejího vzniku? Přeci jen už to je patnáct let od vašeho debutu „Mutant Star“…

My už o přípravách také nějakou dobu víme a dokonce se pro to už teď snažíme i něco dělat. Chtěli bychom totiž, aby deska, kterou jsme pojmenovali „Cygnus Oddyssey“, vyšla do léta, termínově řekněme do Brutal Assaultu. Jen bych dodal, že před „Mutant Star“ jsme měli ještě puberťácké demo/album „The Warrior´s Poets“, jde „už“ tedy o naší třetí nahrávku, jejíž vznik nás tak nějak předběhl dřív, než my sami jsme ji začali plánovat.

Když jsme totiž začali s klukama na startu nový éry DEMIMONDE hrát, záměr rozhodně nebyl postavit znovu na nohy tuhle kapelu. Po mnoha letech jsme jen tak ze srandy sem tam - v té době jen trio bubny, basa a klávesy (všichni z původní sestavy) – začali chodit brnkat, a abychom se ve zkušebně zas jen tak neplácali, udělali jsme si pár hudebních náčrtů, z nichž za chvíli byla první skladba, která nám feelingem tak trochu zněla jako náš předchozí matroš. Ale hrát tě bez kytary moc nebaví, tak jsem o jednorázovou výpomoc oslovil kytaristu, se kterým jsem sem tam taky trávil čas ve zkušebně, aby přišel a zahrál nám do těch motivů pár kil, abychom vůbec slyšeli, jak to se zvukem zkreslených strun zní, a on… on u nás už Tinťas zůstal.

Jinak deska vlastně už byla několik mnoho měsíců složena, ale dlouho jsme se potýkali s problémem prázdného postu vokalisty a druhého kytaristy. Když se pak tato místa zaplnila, začali jsme album aranžérsky teprve finalizovat, což vyústilo před rokem v začátek jeho nahrávání a pak několikaměsíční postprodukci. Výsledek uslyšíte brzy.

Osobně jsem měl možnost již určité skladby a fragmenty nahrávky slyšet a myslím, že to bude výživná porce pro všechny příznivce progresivně laděné metalové hudby. Skladby, co jsem slyšel, působí hodně vrstevnatě, jakoby jste si vyhráli s každým detailem, určitě jde i o stylový posun. Kde vidíš hlavní rozdíly oproti minulosti?

To rád slyším, že na tebe už ukázky s předprodukcí tak působily. Největší rozdíl oproti minulosti je podle mě v kompaktnosti zvuku i hudby. Vše drží hodně pohromadě a je sevřenější, už to není jako „když pejsek s kočičkou vařili dort“, a celkově i o dost tvrdší než „Mutant Star“, takže mnohem víc metal i „oldschool“ - jasněji na desce odhalujeme (nejen naše vlastní) kořeny a přetavujeme je v naše, řekněme, progresivní a trošku schizo cítění. Samozřejmě jsme se snažili udělat nahrávku barevnou, zvukově je docela pestrá a řekl bych, že to bude hodně na sluchátkový poslech, protože opět bude co odhalovat.

Rovněž jsme se snažili ji úplně nepřeplácat, jak se nám to na „Mutant Star“ na několika místech podařilo, ačkoli i to je sporné, ale minimálně jsme se o to snažili. Každý do kapely v tvůrčím procesu vnáší něco svého a hledá v hudbě prostor, kam „to své“ dát, čili pak dochází k tomu, jak se jednotlivci průběhem doby realizují a dodělávají se aranže, že během příprav nemáme celek plně pod kontrolou a vznikne vždy něco víc, než si kdokoli z nás dokázal představit. Pak nastává proces demegalomanizace, kdy víceméně společnými silami určujeme, co v muzice zůstane a co ne. I proto jsme od nahrání měli nějaký časový odstup, kdy nám postprodukce možná zabrala času víc, než by bylo zdrávo, ale čas je prostě neúprosný a kvapí.

Kdo minulou tvorbu zná, určitě na „Cygnus Oddyssey“ společné prvky nalezne, ale jinak se v podstatě hudebně jedná o novou kapelu. Co bys ale taky chtěl? Abychom se od roku 2000 – navíc v nové sestavě - nezměnili a neposunuli? Kdepak, tohle není DEMIMONDE, jak ho pamětníci znají. Utekli jsme od Absolutního slova, abychom se k němu vrátili s novými vizemi a novou interpretací.

Vaše absolutní novinka vlastní i koncepční příběh a bude jí doprovázet krátký komiks, o co tedy jde? Můžeš nastínit příběhovou linii díla?

Ha, teď jsem o tom zrovinka mluvil. „Absolutní slovo“ (jako jedna z písní „Mutant Star“) nabralo v novém dějství neuvěřitelných rozměrů a pokřivilo celou civilizaci na planetě Mutant Star. Zbavili jsme se svých Bohů, sami sebe na ně povýšili a vymstilo se nám to. Zbytek populace se zdravým rozumem zdrhá nejlepší (generační) lodí Te Kore objevit nový domov a během letu se předává poselství následujícím generacím, pro něž již znamenají pouhé legendy. A jak se stává, něco nedopadne tak, jak se předpokládalo. Příběh je pln narážek a symbolismů na vlastní historii lidstva a jeho chyby, v některých místech příběhu více či méně doplněný našimi texty.

Na čem ti při tvorbě tohoto díla nejvíce záleželo a co bylo nejtěžší do hudby dostat, vždyť taková porce ponuré hudby může mnohým připadat jako ideální soundtrack k nějakému mimo-planetárnímu zešílení? Ne?

Ponurého. Přemýšlím, jestli ta deska, potažmo muzika, na mě působí ponuře. Ale proč ne, jeden z adeptů na post zpěváka se po obdržení skladby ozval, že je to na něj moc depresivní a že by to nezvládl. Já tu ale krom energičnosti a celkového tahu vnímám atmosférično až ve smyslu epickýho sci-fi velkofilmu, takže je super, že to nazýváš soundtrackem meziplanetárního zešílení. Trefils to. Však počkej, až to uslyšíš celé a smíchané!

Cílem bylo složit samostatně funkční, zajímavé skladby i bez samplingu/synthů, ale tak, aby tam pro ně byl prostor, skladby, o které se rovněž dá opřít i zpěvově a aby to mělo – v našem vnímání – stavbu písně, logiku. A samozřejmě aby to nebylo emočně ploché. Vzbudit v posluchači pocity a nálady, tvořit atmosféru, bez toho by muzika byla jen stavebnice. Nicméně hrajeme metal, takže jsme, i přes vrstevnatost zvuku a rozmáchlost kompozicí, chtěli být srozumitelní a mít drive. Ale kapela jako celek jsme komplikovaní, tak i ta hudba, dokud ji drobně ne naposloucháš, ale spíš strávíš a pochopíš, tak naše zákony vyjadřování působí – na někoho - komplikovaněji (pozn.autora: Hele Bizzi, nejsem si zcela jist, zdali některým větám rozumím, ale buď seš na mě prostě moc chytrej a nebo zbytečně komplikovanej) :-).

Rytmika posluchače nešetří, ale co mne zaujalo a udělalo radost byla práce kytaristy, můžeš popsat, jak dlouho jste na konceptem přemýšleli a bylo záměrem udělat desku takto pestrou? Osobně považuji za největší devízu těch nových věcí, že se přes svojí složitost a poměrně neoptimistickou atmosféru vcelku dobře poslouchají…

Pestrost je u nás jedna z nejdůležitějších podmínek tvorby. Skládáme tak, abychom sami sebe překvapovali a abychom i od sebe některé změny a postupy takříkajíc nečekali, což teď zní asi divně, ale snažím se z nás jako skladatelů vykřesat věci, které by z nás přirozenou cestou nevypadly. Snažím se věci někdy až dekonstruovat, ne vyloženě lámat přes koleno, ale třeba kytaristy vést a směřovat k cestě, která jim kolikrát ani není úplně vlastní. A oni zas mě. Prostě hledat cesty a objevovat. Hlavě se co nejméně opakovat a každou skladbu udělat jinou, což se nám dle mě zatím daří.

Neznamená to, že jsme vytvořili nový vesmír a objevili galaxii nikdy slyšené muziky a budeme označeni za vizionáře, i když se tak možná částečně cítím (proč to neříct, když DEMIMONDE rozhodně běžná záležitost nejsou), ale hledáme to neobjevené především v sobě, a to je „nový vesmír“. Máme šílenou selekci nápadů, nepoužijeme jich třeba 70% a často bádáme jen nad několika tóny nebo drobným rytmickým řešením, které ve finále třeba ani nevynikne, ale stejně jsme pak šťastni, že se nám tam tahle „píčovina“ podařila zakomponovat. Vliv na to asi i má, že primárně skládáme přímo ve zkušebně, takže se v nápadech odráží aktuální rozpoložení, kdy se motiv kolikrát během několika zkoušek diametrálně změní, na stranu druhou to zas skladatelský proces dost natahuje. Hlavně to musí mít feeling, koule a musí to „šlapat“.

Jak bys zhodnotil stylový vývoj a rozdíly mezi novinkou a debutem „Mutant Star“?

Rozdíl té víc než dekády a obměna některých členů je, musí být, slyšitelná. Tím se sice nezměnil pohled na muziku, ale výrazivo a celková práce v kapele rozhodně. Jinak i nadále křížíme žánry a snažíme se do nich vnést vlastní pohled a ne tradiční atmosféru. Muzika zkompaktněla, dostala mnohem jasnější vizi a došlo k výraznému přitvrzení. A asi odpadla i složka, za kterou jsme byli před lety označování jako avantgarda. Nicméně úplně standardní porce muziky to stále není, jak jsem řekl, pohled na muziku a její cítění se zásadně nezměnilo.

Především jsem ale nadšen z reakcí těch několika lidí, kteří materiál, byť ještě nedokončený, již slyšelo. Samozřejmě očekávání mám velká, přijít po patnácti letech s deskou, která vznikala úplně jinak a s jinými lidmi, je závazek. Otázky, zda, když už jsme se rozhodli působit zas pod jménem DEMIMONDE, udržíš kvalitu a dokážeš nějak navázat na, navíc úspěšnou, minulost, nejsou výjimečné. Ale jsem s tou deskou a výsledkem zatím vážně moc spokojen, jen už samozřejmě neočekávám, že budeme zas někdy mít vyprodané Rock Café, nebo naplněnou Akropoli.

Teď hlavně záleží, co na to vše posluchači, a jestli budou mít v dnešní době vůbec čas, si tohle nové album pořádně poslechnout a porozumět mu. Za příklad může posloužit náš zpěvák, který po prvních posleších chtěl i dvě písně z repertoáru úplně vyřadit, jak moc se mu nelíbily. Dnes je mu jedna z nich takřka tou nejoblíbenější.

Proč byla pauza mezi vaší první deskou a novým albem tak dlouhá? Předpokládám, že sehnat vhodné lidi/ muzikanty dá velkou práci, můžeš představit současné obsazení DEMIMONDE?

Pauza je dobrý termín, protože my jsme se de facto nikdy nerozpadli, jen jsme přestali hrát, jelikož část kmenových členů (kytarista a basák) prostě přestala mít zájem o metal a začala pak pod jménem MUTANT STAR dělat taneční věci, které se vlastně už na té naší minulé desce načrtly; pamětníci asi vzpomenou minimálně na prostřední věc „Absolute Word“. My jsme se se zbylou částí DEMIMONDE ještě o něco chvilku pokoušeli, ale nebylo to ono, tak jsme se šli věnovat svým věcem, a Mutant Star? Ti vydali debut „Demimonde“ a pak další věci. V jistém smyslu tak náš odkaz v tomhle projektu žil dál…

Ale uběhla víc než dekáda a někteří z těch kmenových přestali mít zájem o taneční muziku a zas se chopili nástrojů a… misky vah došly k rovnováze. Už jsem to zmínil v první odpovědi, začali jsme se - já (bubny), původní basák (dělá majoritu samplů) a klávesák - jen tak ze srandy scházet a brnkat a výpomoc kytaristy se nakonec zvrhla v kapelu.

A v téhle sestavě jsme začali skládat a sehrávat se, až jsme asi za dva tři roky měli dost materiálu na desku. Ale minimálně ještě další rok stále nebyl vhodný zpěvák, ani druhý kytarista, ačkoli se jich vystřídalo několik – půlku toho matroše s námi už hráli třeba Canni ze SIX DEGREES, nebo White (ten je teď v CONGENITAL ANOMALIES). Pak se zjevil De.polar (zpěv) a následně m4xp4yn3, s jehož druhou kytarou jsme desku doaranžovali a nahráli. 443 se ale hned po nahrání odporoučel a ještě před nahráním to, pro rozpor v „novým směřování“ a celkovým fungování, udělal klávesák, s nímž už jsme neodehráli ani poslední dva koncerty před studiem - desku ale nahrál.

Ke kytaře jsme pak našli Iggyho (DILIGENCE a THE CORONA LANTERN) a v téhle sestavě hrajeme dodnes, čili Bizzaro (bubny), Tinťas (kytara), Afagddu (samply, basa), De.polar (zpěv, samply) a Iggy (kytara). Pazvuky nám jedou z playbacku.

Dojde v dohledné době i na nějakou živou prezentaci? Přenos podobné hudby na pódia by určitě mohl být zajímavý.

Kdysi jsme těch koncertů zas tolik neodehráli, a ani tentokrát se na tom nic zásadně měnit nebude. Ne že nechceme hrát, to ne, koncerty nás baví a od „reunionu“ jsme jich už pár odehráli, třeba v nové sestavě s Iggym už za sebou máme dva (jeden z nich byla letošní Žižkovská Noc), ale nejsme vyloženě kapela na živé hraní, která přiběhne, za pět minut nazvučí a za dvacet minut po šesti  skladbách odejde. Sotva bychom dohráli třetí věc. Máme samply a aby to vše nevyznělo jako chaos, chce to trošku přípravy, takže hrát budeme, ale spíš cíleně, než všude za každou cenu.

Vzhledem k tomu, co hrajeme (v odezvách jsme byli označeni třeba za scénický metal a padl i nápad, ať to prezentujeme jako divadelní představení), jsme dlouho přemýšleli nad konkrétní pódiovou prezentací, ale vzhledem k zátěži, jakou by to pro nás neslo, jsme od toho upustili. Nemá smysl něco dělat polovičatě. Časem třeba něco, momentálně si však budou posluchači muset vystačit se zpěvákovým alter egem.

A co nás teď čeká? Za tři týdny, tedy 2. července hrajeme na festíku v pražské Modré Vopici, která se pro nás stává takovou koncertní základnou, pak řešíme jedno vystoupení na srpen a 10. září předskočíme britským chlívákům ANAAL NATHRAKH. A někdy v listopadu si pak možná dopřejeme křest.

Na desce se objeví i několik hostů, co k tomu můžeš nyní říci?

Na desce se objeví několik hostů, kteří více či méně přispěli svým hlasem, nebo kytarou. Ale není to vše. Vzhledem k finální zvukové podobě desky dokonce i klávesou či klávesnicí, postprodukce totiž nakonec vyústily v zredukování kláves i samplů, celkově jsme vše spolu více svázali, aby nebylo úplně jasné, který z těch nástrojů zrovna slyšíš, takže krom basáka se do nich krapet zapojil i zpěvák. A aby se kruh uzavřel, dřívější kmenový člen, který se už jako jediný věnuje Mutant Star, má pro tyhle účely doma hezky vybavené studio plné mašinek, nám na všechnu tu „elektroniku“ (samply/keysy/synthy) pak „producentským“ dohledem mrknul a „poladil“. A pokud chceš, abych byl ještě konkrétnější, všichni hosté jsou z Čech, ačkoli hrají třeba i se známou zahraniční kapelou.

Zajímaly by mne kapely, které vás při tvorbě alespoň částečně ovlivnily? Máš své favority?

Na mé favority se raději neptej, to bychom tu strávili hodně času. Že jsem ale fanoušek progresivní a technické muziky je o mě známo. Moderna je fajn, ale základy a to nejlepší se stejně nachází v minulosti kolem roku 1993, kdy kapely „komplikovanost“ využívaly jen jako výrazový prostředek (šlo jim o skladbu a riff), proto byly progresivní, ne jen technické, jak tomu často je dnes. A tím se řídíme i my.

A DEMIMONDE? Posloucháme všechno a zároveň každý něco jiného, je tedy fakt hodně těžké se na čemkoli shodnout. Býval to NOCTURNUS, za který se všichni určitě podepíšeme i dnes, ale jeho stopy, jak tomu bylo na „Mutant Star“, objevíš stěží. Bude to asi znít zvláštně, ale to už spíš současní PESTILENCE a snad GOJIRA pro nás s Tinťasem (jako základní skladatelskou dvojicí nové desky) na začátku byli docela solidní „inspirace“, ale nikoli riffová, spíš jejich rytmická práce s riffem, a to, jak s ním „hýbají“. Ale jinak žánrově thrash a black, death i doom, ale spíš než jmenovitě (můžu zmínit REVOCATION, MAYHEM, ARCTURUS, ATHEIST…) opravdu žánrově, neb těch srdcově společných kapel příliš nemáme.

Dnes, co skládáme už i s Iggym, muzika nabrala zas další rozměr, který bychom tam nikdy nedostali, tož se – všichni – nechme překvapit, co nám z dalšího materiálu vyleze. Nejspíš přibude melodií, temnoty i moderních postupů. Ovšem zas v našem „schizo“ podání. Uvidíme.

15.06.2016	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz