DESTRUCTION - Birth Of Malice

90%

Protřelý lišák Schmier je momentálně k nezastavení. Pod jeho vedením se dostala letitá thrashmetalová legenda znovu do skvělé fazóny. DESTRUCTION sice v průběhu minulé desetiletky trochu bojovali s krizí, ale vše se nakonec dostalo znovu do tempa a současné formy. Odchod tak specifického, ale se zdravotními problémy dlouhodobě bojujícího kytarové sekerníka, jakým zde vždy byl až do roku 2020 Mike Sifringer, znamenal pro kapelu paradoxně okysličení, a ta dnes, ve čtyřčlenné sestavě hned se dvěma kytaristy na palubě, rozvíjí svůj letitý odkaz prostřednictvím dalších zdařilých thrashmetalových desek.

Po Mikeově rozlučce na slušném albu „Born To Perish“ z roku 2019, kde mu již sekundoval Švýcar s bosenskými kořeny Damir Eskič a za bicími poprvé stanul Američan Randy Black (kdysi dávno rovněž ANNIHILATOR), přišla v roce 2022 vynikající pumelice „Diabolical“. Deska, která nastolila parametry nové velké kapitoly DESTRUCTION. Spolu s Eskičem se chopil šestistrunky také Argentinec Martin Furia. Schmier navíc zocelil svůj projev, takže dnes asi nejvíc připomíná onoho bestiálního hlasového eskamotéra, jakým byl v osmdesátých letech. Především však s příchodem bubenického mistra Randyho Blacka dostala aktuální tvorba skutečně mimořádný impuls. Silná sestava se tak projevila nejen na fungování DESTRUCTION, kdy Němci znovu najeli na vytrvalé koncertování, ale také především za kvalitou jejich posledních dvou desek. Novinka „Birth Of Malice“ je ve vztahu k „Diabolical“ vlastně srovnatelně zdařilou sadou. Albem, kde žánrově ukotvený band zásobí posluchače spoustou energie, agrese, nápadů a vším, co ten od kapely žádá.

I když DESTRUCTION nehrají na experimenty a drží se svého kopyta, můžeme si být jistí, že ryze thrashmetalové songy v jejich podání obsahují i přidanou hodnotu v podobě specificky střižených instrumentálních partů, zabijáckých riffů převážně prezentovaných ve svižných tempech, poutavých bleskových sól a špičkové rytmiky. Po tajemném akustickém intru nesoucím titul celého nosiče se aktuální materiál dostává do tempa skrze song s názvem naprosto výmluvným - „Destruction“. Jde o oslavu podstaty tohoto bandu, jeho historie, kořenů ze kterých vzešel, či principů, kterých se řídil. Záplava ostrých riffů řeže prostor a Schmier se svým hlasovým projevem mučeného šílence už je pro Němce poznávací značkou. Tohle se ještě více umocní v následujícím varovném songu „Cyber Warfare“, narážejícím na neustále se vyvíjející a stále více se roztáčející vřavu současného světa. Digitální válka, manipulace, touha po moci,  ovládnutí celých národů, je toho zkrátka dost, čemu lidstvo začalo čelit. Naprosto mimořádné riffy svědčí o skvělé fazóně a nic si nezadají s DESTRUCTION z nejlepších časů, atmosféra plná dusna a napětí, mocná rytmika dodávající zhudebnělému šílenství profesionální ráz.

Na novince se ale povedly takřka všechny songy. Ať už vypíchnu „No Kings – No Masters“, nabušenou jízdu plnou výjimečných riffů, kterou šlechtí znamenitá sóla a její směr vychází rovněž z politických podtextů patrných již z úderného hlavního sloganu. Asi nejvýraznější pumelicí je zde nihilistický obraz stavu lidského plemene „Scumbag Human Race“, kde úřaduje znovu parádní Schmier, jehož projev tíhne k éře „Release From Agony“, navíc znovu dostáváme spoustu kytarových figur, riffů, sól, zkrátka jízda od A do Z. Mě osobně se líbí třeba i skladby jako až fanaticky nepoklidná „God of Gore“ s náboženským podtextem, nebo rozmáchlým melodikým chorálem opatřená „Evil Never Sleeps“, a za spestřující elementy alba rovněž považuji hymnu ve středním tempu „A.N.G.S.T.“, zmiňující zhoubu niterného strachu, ale také song s nápadnými hardcoreovými prvky zakomponovanými do prakticky ryze metalového výraziva - „Dealer Of Death“. O žádné skladbě se v podstatě nedá říct, že značí výpadek, deska je tak v podstatě rozmanitá, ale zároveň nezastavitelná, takže bez problému naplňuje představy fanoušků o výborném, moderním a zvukově aktuálním thrashmetalovém albu od DESTRUCTION, tedy od jedné z nejpovolanějších značek.

Výhodou tohoto alba je, že celá řada skladeb působí nosně a upoutala na první dobrou, a to aniž by se zřekla agresivního nastavení a potřebného thrashového tlaku. Vše je složeno tak, aby bylo perfektně odehratelné i na koncertech a zároveň plně korespondovalo s historií kapely. Necítím zde však kalkul. Na rozdíl od KREATOR zde ze skladeb nevyčuhuje až taková očekávatelnost či stín předběžných šablon. Musím dodat, že většina zdejších skladeb má na to zaujmout a to i v kontextu velkých klasik minulosti, což se projeví během živé prezentace. Témata skladeb jsou, jak se dalo čekat, neradostná a reflektují neduhy současné společnosti, světa kolem nás, jeho ne zrovna pozitivního vývoje (války - na Ukrajině, na Blízkém východě), ať už sociálního, politického nebo co se týče technologií a médií ovlivňujících náš život. 

Dalo by se říci, že v současném světě se děje daleko více hrůz a válek než v dobách, kdy tihle Němci v první polovině osmdesátých let začínali, a tomu také odpovídá vyznění nových skladeb. Jakoby právě krizová světová situace vháněla téhle kapele nové impulsy do žil a ta se po letech znovu dostala do vyloženě zabijácké fazóny. Pozoruhodná předělávka legendární písně „Fast As a Shark“ od ACCEPT působí v závěru alba jako pověstná třešnička na dortu, chuťovka, prostřednictvím které kapela vzdala hold heavy metalu a svým zkušenějším krajanům. Za mne vynikající album!

13.03.2025	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz