DESTRUCTION - Born To Perish

80%

Přiznám se, že mě DESTRUCTION na své nové desce překvapili. Po „Under Attack“ jsem čekal agresivnější jízdu s o něco modernějším vyzněním, dočkal jsem se progresivnějšího materiálu s relativně konzervativní produkcí. Skutečně netuším, kam ústřední dvojice Mike – Schmier od alba „Spiritual Genocide“ vlastně míří. Ledaže by je snad zajímali posluchači jako moje maličkost, čemuž bych se ovšem dost divil.:-) Skoro se zdá, že už chtějí dělat radost hlavně sami sobě. Schmier melodikou a postupy odkazujícími někdy až k HEADHUNTER a Mike Sifringer vycizelovanými kytarovými závary, během kterých už nebude muset řešit sóla ani úbytek tlaku.

Nové album DESTRUCTION je zkrátka dost sebevědomé, uvolněné a taky o chlup více heavymetalové. Bonusový cover „Hellbound“ od britských NWBOHM legend TYGERS OF PAN TANG o něčem vypovídá; třeba více o Anglii s jejich riffotepcích od SATAN a SABBAT než o Německu. Pozor, pořád se jedná o parádní německou jízdu. Thrashové palivo ale obohacuje řada různých aditiv. Mezi nimi má old school heavy, speed i power metal své exkluzivní zastoupení. Nečekejte však žádné vlezlé hymny ve stylu posledních alb KREATOR. U DESTRUCTION tkvěla krása vždy spíše pod povrchem, a to i v době drtivých produkcí, jaké, kupř. na albu „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“, předvedl Jacob Hansen. Jinak tomu není ani na „Born To Perish“, které bylo, tentokrát již kompletně, svěřeno do citlivější péče producenta V.O. Pulvera. Pakliže lze metal považovat za podobný přežitek jako mechanické cibule, naše duo nám právě s pomocí uměřené produkce nabízí vkusné pouzdro a v něm s citem seskládaný kovový strojek. Dokud si je nepřiložíte k uchu a nebudete chvíli soustředěně poslouchat jeho vzrušený tikot, zůstanete jen u dojmu z onoho pouzdra, a tím pádem také jen u úvah o solidním řemesle. Zaposlouchejte se, a kromě zmíněného uvolnění, originálního přediva Mikeových vytříbených riffů, nenápadně pulzující Schmierovy baskytary a jeho procítěného zpěvu uslyšíte na novince rockovější hru zkušeného bubeníka Randyho Blacka, nenásilně zakomponovaná virtuózní sóla druhého(!) kytaristy Damira Eskiće a o něco více kytarových harmonií. To vše v jednotě nemající konkurenci.

Na přibrání druhého kytaristy by mohlo být nazíráno jako na pouhou formalitu. Na sólech se totiž v minulosti velmi často podíleli jen hosté a Damir ve studiu neměl dodat nic jiného. Přesto se jedná o krok zásadní, protože novinka byla skládána již s vědomím, že se o její živé provedení postarají dva kytaristé, tj. s tím, že na koncertním pódiu přestanou existovat limity. Schmier uvedený aspekt v aktuálních rozhovorech alespoň zdůrazňoval. Bylo by určitě osvěžující, kdyby Mikeovy riffy ve „We Breed Evil“, díky Damirově harmonizující kytaře, rozkvetly i na živo. Nicméně poslední festivalová vystoupení zatím obnáší jen dva „povinné“ novinkové záseky. Uvidíme v září v Jablonci. Na koncertech si DESTRUCTION přitom velmi zakládají. Jejich perfektně seřízený hodinový strojek totiž v živém provedení dostává podobu monstrózního parního válce, popř.když se zvukaři hodně zadaří atomového reaktoru s přesahy až někam k MEKONG DELTA a VOIVOD. Všechno má svou příčinu. Mike je génius metalového riffu a s podporou koncertního aparátu v podstatě thrashový symfonik. Schmier zas skvělý zpěvák a zručný baskytarista, který si slabší chvilky dosud prakticky nevybíral. Že by si ti dva někdy vzali do party slabého bubeníka, tomu nevěřte.

Studiová verze DESTRUCTION tak efektně nepůsobí, jakkoliv je řemeslně dokonalá. A také zábavná, pokud existuje vůle dostat se pod její nekompromisně zmetalizovaný povrch. Provzdušněný zvuk „Born To Perish“ by mohl posluchači pomoci, tedy jestliže přežije razantní nástup obstaraný titulní skladbou. Porce riffů jako kdybyste nafasovali nějaký akční megakýbl v KFC. Nejde ani tak o původnost, spíše o jedinečnost ve zpracování a v neskutečné lehkosti, s jakou Mike klasické riffy obrábí, řetězí a servíruje. Tu i onde („Betrayal“) probleskují SLAYER, KING DIAMOND, resp. MERCYFUL FATE a řada dalších veličin. Mistr svým unikátním stylem maluje s mistry. Randyho bicí inkasují rychlé tvrdé údery a Damir za kulometného doprovodu zbytku kapely vystřelí melodické sólo, které mi zalilo mozek endorfinem. Následuje „Inspired By Death“, koketující s hvězdnými momenty amerických power metalistů STEEL PROPHET – jemná, rychlá a harmonizující kytarová masáž. Valivější střední tempo přichází na řadu v „Rotten“, punkový speed ve „Filthy Wealth“. K textové složce posledně uvedené skladby asi není co dodávat. Angažované Schmierovo varování – Nezřízené hromadění bohatství škodí vám i vašemu okolí, má oporu v realitě, působí tudíž přesvědčivě. Obligátní černý rámeček zde po dvou minutách obstaraly schizoidní Mikeův riff a s ním korespondující Damirovo sólo. Na progresivní strunu se zas hraje v téměř sedmiminutové „Butchered For Life“. Dost možná se jedná o vrchol.

Výčet dalších detailů postrádá smysl. DESTRUCTION na svém vlastním levelu prostě opět excelují, aniž by v něčem podstatném jakkoli zaostávali. Já jen doufám, že to aspoň někoho stále zajímá a že stále ještě existují či se dokonce najdou (mladší) borci, kteří dokáží propracovanější thrashovou desku „oloupat“ stejně snadno jako banán, a rychle se tak dostat ke sladké muzikální dužnině. Co se týče zájmu o pravého thrashového giganta, nikdy není pozdě. Naskočit lze snadno. Tenhle vlak je opravdu luxusní, staví všude možně a z nástupních dveří velmi často vykoukne pomocná ruka, momentálně drží službu elegantní Damir. V mém případě byl ostatně zlomový až rok 2011 a jeho brněnská zastávka, v rámci níž rozemleli jinak vynikající HEATHEN i OVERKILL na prach, a to tehdy hráli jen ve třech.

29.08.2019	Diskuse (13)	Pekárek hackl@volny.cz