DESTRUCTION - Infernal Overkill
Velký debut „Infernal Overkill“ vyšel DESTRUCTION u SPV/Steamhammer
jen půlroku po minialbu „Sentence Of Death“ v květnu 1985 a stal se navždy
klasikou zachycující ranou podobu žánru thrash, tak jak se jedna z jeho odnoží
zrodila uvnitř tehdejšího NSR. Zajímavostí zůstává, že si album vzniklé znovu
v berlínském studiu Caet mladá kapela produkovala od začátku sama, snad
z důvěry ve vlastní schopnosti, či v materiál, který byl přeci jen
v té době už docela prověřený. Přítomen byl pouze studiový fachman Horst
Müller. Ve výsledné formě se obě nahrávky zas až tolik neliší, je sice poznat
od dob minialba určité zvukové zlepšení a rovněž texty začaly pomaloučku
přecházet od témat spjatých se satanismem k reálnějším hrozbám, např.
rozpoutání jaderného konfliktu či hrozba válek obecně, v polovině
osmdesátých let, v poslední fázi Studené války šlo vlastně o hodně
aktuální a frekventované téma nejen v metalu.
Deska sklidila velmi dobré ohlasy, byť z dnešního pohledu
byla následujícími několika alby překonána, neboť ta přišla s techničtějším
a ve všech ohledech propracovanějším materiálem. Nálepku klasiky však ani „Infernal
Overkill“ nikdo neodpáře, neboť na svou dobu se skutečně jednalo o velký posun
od heavymetalových schémat. V tehdejších časech, kdy se metalový svět teprve rodil a
drásal na světlo, té konkurence zas až tolik nebylo. Vždyť německý Metal Hammer
měl v době vydání tohoto alba za sebou teprve jeden ročník. Každopádně spolu
se SODOM a KREATOR, kterým přesně v té době rovněž vyšly debutové nahrávky
se DESTRUCTION stali hlavní vlajkovou lodí německé thrashmetalové scény.
O materiálu lze z dnešního pohledu tvrdit, že zachycuje
zejména ranou archaickou fázi speed a thrashmetalové hudby, jenže je třeba si
uvědomit, že v době vydání skutečně platil za jedno z nejdivočejších
a nejrychlejších metalových běsnění, jaká byla do té doby vydána. Zvuková
stránka doznala na mírném zlepšení, což se projevilo na plnějším, nahalovanějším
zvuku a lehce učesanější podobě skladeb, které se v několika případech
nevyhýbaly ani progresivnější podobě reprezentované zejména neutěšeností
zdánlivě nekonečného maratónu riffů a přehupovaly se přes časomíru pěti minut
(viz. třeba závěrečná „Black Death“, „Tormentor“ nebo „Death Trap“), v této
fázi vlastní tvorby na tom však DESTRUCTION nebyli zas až tak dobře jako o rok později, takže právě snaha o zdlouhavější výstavbu některých skladeb se stala největší slabinou velké debutové nahrávky. Každopádně pozic nejlepších songů se ujaly dvě absolutní vypalovačky – úvodní šleha „Invincible Force“ charakterizovaná
hned zkraje Schmierovým výkřikem, těžkopádnějšími riffy přecházejícími v jejich
typicky cirkulující rej a samozřejmě největší klasika „Bestial Invasion“. Na
koncertech se dodnes občas vyskytuje i „Thrash Attack“ několika minutová
instrumentálka hrubšího ražení.
Sestava se za rok nezměnila, takže znovu Schmier –
baskytara, zpěv, Mike Sifringer – kytary a Tommy Sandmann – bicí, což jenom
potvrzovalo názor fanoušků, že DESTRUCTION jsou zkrátka partou kamarádů, kteří
se znali ještě dávno před tím, než spolu začali hrát hudbu. Tak jako tak to
mezi nimi fungovalo a „Infernal Overkill“ se stal prvním velkým milníkem jejich
diskografie.
| 26.11.2017 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
