DEVIN TOWNSEND - PowerNerd

90%

Nové album kanadského übermetalisty vzniklo za pouhých jedenáct dní a zní dost uvolněně. Je evidentní, že musí, či stále ještě chce relaxovat, byť po svém. Zjednodušení a zpřehlednění formy na předchozí řadovce „Lighthouse“ mu, zdá se, nestačilo. Není divu, na gigantu „Empath“ z roku 2019 se totiž vydal za hranice lidských možností, a tím pádem i ze svých fyzických a tvůrčích sil. „Pozor, empatie může zabíjet!“:-)

I nadále se tedy sází zejména na písničky. Koncept, i když je stále přítomen, znamená jen inspiraci, strohý půdorys, nikoli monumentálně budovanou formu a ústřední téma, kolem nichž se točí vše další. Aktuální kolekce obnáší v první řadě svéráznou a zábavnou reflexi písničkové éry melodického metalu/rocku druhé poloviny let osmdesátých. Nechybí však rokenrol, dospělý rock (QUEEN či U2) ani pop. Nechybí vlastně nic, támhle slyšíte tohle a tady zas tamto. Vše je podáváno v mistrovském aranžmá a protkáno hudebním vtipem působícím v prvním i ve druhém plánu. Jednoduše řečeno, Devin Townsend dokázal za necelé dva týdny něco, co se jiným nepodaří za měsíce, či dokonce roky studiové práce. A pokud v této spojitosti mluvím o jiných, mám na mysli sakra dobré hudebníky.

Nevím, možná už jsem Devinovu hudbu dlouho neposlouchal, proto na mě novinka „PowerNerd“ dolehla s takovou intenzitou. Momentálně se nacházím v poslechové fázi, pro kterou je typické nadšení směšující dvě polohy. Jsem nadšen jednak jako posluchač, co si dopřává nápaditou hudbu bez chyb, plnou nejen pozitivních nálad „hovořících pro život“ a vybízejících ke sdílení, jednak jako Devinův fanoušek a člověk primárně přející. Dotyčnému se totiž na novém albu podařilo vše. K bombastickým kolekcím se zatím nevrací a operu teprve chystá. Nápady teď evidentně má a nemělní je ve víru nespoutané kreativity. Naopak, svůj rozmáchlý progresivní styl dokázal koncentrovat do nádherných, sdělením stručných písní, prosycených opravdu silnými melodiemi. Spolehlivě fungují, i když se zbaví typického produkčního oparu. Tím zas jednou odskočil progresivní konkurenci do stratosféry. Vyznavači rozsáhlejších celků nicméně smutnit nemusí, jednotlivé skladby na sebe organicky navazují, nehledě na typické townsendovské plynutí. Stručně řečeno, album lze poslouchat též jako jedinou třičtvrtěhodinovou kompozici. Hledače bude možná odrazovat fakt, že k tomu není zapotřebí prakticky žádné zvláštní duševní námahy. No, jak se to vezme.:-)

Právě díky zmíněné koncentraci, jež se týká i celkově kratší hrací doby, působí nová deska jako citelný, bytostně pozitivní zásah přicházející jakoby z jiné reality. V podstatě se jedná o nosné a rokenrolovým nábojem obohacené téma, okatě vyčuhující z videoklipu k titulní skladbě. Pro onu jinou realitu je pak typická absence zla a blbé nálady, a to i ve chvílích, kdy přichází smutné tóny. Není jich úplně málo a nejsou povrchní, přesto mají potenciál oslovit masu, protože jsou nedílnou součástí většinového příběhu na téma ztráty a nálezy. Devin jde ve své hitové zábavnosti, jakož i vážnosti opět velmi daleko, ale zároveň naproti každému z nás. Važme si toho a vydejme se na koncert, který je pro prezentaci podobného materiálu ideální platformou. „PowerNerd“ zde může zaznít v celé své kráse! Zajímalo by mě, kolik se za tou neskutečnou lehkostí, s níž je vše předkládáno, skrývá tvrdé mentální i fyzické práce. Popsaný zájem je neodbytný, ale nikoli rušivý, v perspektivě samotného poslechu zůstává daleko v pozadí.

Psal jsem o koncertu, ale ještě se vrátím do studia. Zde zůstalo vše při starém. Sterilní dokonalost neodolatelně kontaminovaná mimořádným uměním a prožitkem tvůrce představuje alfu a omegu Devinova letitého kouzla (zvuku). S nahráváním mu vypomohl zejména bubeník Darby Todd. Vybral by si někdo jako Townsend někoho z kategorie B? Tolik asi k jeho výkonu. O prográmek se myslím nejedná. Rytmickou podporu dynamiky nahrávky považuji za markantní, což na tomto levelu stojí za speciální zmínku. Role klávesáků mi bez dalšího moc jasná není, nicméně jde o zkušené borce a „PowerNerd“ je vším, jen ne světem náhod a zbytečností. Účast hostů typu Jamie Jasty či Tanyi Ghosh má pak formu pečlivě zrežírovaného lidského prvku přicházejícího v okamžiku, kdy mistr potřebuje prostě něco trochu jiného.

Připraveni? Další jízda může začít. „Toto album bylo zamýšleno jako oslava mládí, nakonec však vypráví o tom, jak zpracovat ztrátu“, uvedl Townsend pro Kerrang!. Kontrovat aforismem ruské provenience se nabízí: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“:-) My víme, Devine, my víme, nic se neděje. Pořád platí něco za něco a s tvou hudbou se ztráty snášejí lépe, a to i v okamžicích, kdy je bolestně připomínáš.

06.12.2024	Diskuse (8)	Pekárek hackl@volny.cz