DIIV - Frog In Boiling Water

70%

Brooklynští DIIV se letos po pěti letech vrátili s novým albem „Frog In Boiling Water“. Předchozí desku sice nepřekoná, ale je to celkově příjemný a poctivý kousek, který jasně potvrzuje znovuzrození žánru shoegaze. Kapela vzniká v roce 2011 ještě pod názvem DIVE, jako klasické kvarteto. Dvě kytary, basa, bicí. Ano, odkazuje to na známý song NIRVANY, i když jejich hudba se s touto grungeovou legendou úplně míjí. Bohužel až dodatečně zjistili, že název DIVE už používala začátkem devadesátek jedna belgická industriální kapela. A protože slušnost ještě nevymřela, tak z respektu k nim si změnili psanou podobu názvu na DIIV, i když foneticky se to čte prakticky stejně. No a právníci pak nemají co žrát…

První dvě alba, „Oshin“ z roku 2012 a „Is The Is Are“ z roku 2016, definovala zvuk kapely jako primárně post-punkový základ, šmrncnutý trochou math rocku, indie, shoegaze a dream popu. Je na nich pár zajímavých songů, ale obecně jsou ty alba za mě maximálně průměrná. Sráží je nevýrazná melodika, plochý zvuk a slabý drive. To se překvapivě změnilo na trojce „Deceiver“ v roce 2019. Mohutný, temný, výrazně tvrdší a velmi kvalitní zvuk se posunul více směrem k alternativnímu rocku s občasným nádechem indie-rocku, psychedelie a post rocku. Více důrazu bylo dáno též shoegaze postupům, zvukovým stěnám a budování atmosféry. Melodika dospěla, písničky získaly jasnější kontury a svébytnost. Tady je to za mě bez debat minimálně 80%, a v rámci debat bych možná byl ochoten uvažovat i o 90%.

Tím se pomalu dostáváme k letošní novince, kde kapela dokončila svůj přerod v moderní shoegaze formaci. Tento styl, v jeho čisté a zvukově kvalitní podobě, absolutně dominuje nové kolekci. 10 houpavých, down-tempo písniček, se skvělou produkcí, zasněnou náladou a moderním zvukem. Tím myslím hlavně hlukové stěny moderního shoegaze, které zdaleka nejsou tak špinavé a noisové jako v první generaci v devadesátkách. Naopak, kvalitní zvuk to posunul do posluchačsky příjemnější a přístupnější formy a přitom zachoval tu nádhernou atmosféru. Zvuk obecně je základní dominantou alba. Kytary rozehrávají širokou paletu efektů, basa bublá lehce v pozadí a bicí to vše drží hezky pohromadě v relativně úsporném stylu. Melodicky určitě nečekejme výrazné hitovky. Potřebuje to rozhodně několik poslechů, aby se člověk v písničkách zorientoval. Pak se tam pár zajímavých kousků vyloupne, ale primární je atmosféra. Zpěv samotný je často téměř „šeptaný“, ale díky výše zmíněné kvalitní produkci a skvělému zvuku je vždy jasný a čitelný. Zdvojené linky, harmonie, vytažení do popředí v klidnějších pasážích, všechno to napomáhá, abychom ho neztratili pod nánosy kytarových zvuků.

První trojice skladeb „In Amber“, „Brown Paper Bag“ a „Raining On Your Pillow“ je nejsilnější částí alba. Všechny výše zmíněné shoegaze jistoty zde najdeme v plné míře, včetně výraznějších melodií. Zajímavá „Somber The Drums“ představuje zasněnější verzi INTERPOL a lehce odkazuje k post-punkovým začátkům kapely. Old school shoegaze je naopak „Soul-net“ se silným post-rockovým nádechem. Ano, můžete si říct, že je to „jen“ další shoegaze album, a těžko se to bude vyvracet. Mě renesance tohoto hudebního stylu v posledních letech baví a zjevně v něm pořád je potenciál na další rozvoj.

19.08.2024	Diskuse (1)	Tomáš