DINOSAUR Jr. - Sweep It Into Space

50%

Je fajn mít vlastní způsob vyjádření, díky kterému si vaši kapelu nikdo nesplete s žádnou jinou po dobu několika dekád. Druhou věcí však zůstává, jak moc jste v tom vašem stylu zacyklení, neboť někdy tento záchyt ve výsledku působí kontraproduktivně. Je stavěn svým způsobem za každou cenu, aniž by výsledek měl zajímavé opodstatnění. V případě DINOSAUR Jr. z města Amherst ve státě Massachusetts měl vždy posluchač jistotu, že dostane vydatnou dávku typické Mascisovi melancholie a unavenosti. Nejinak tomu je letos. Kytarový sound této kapely platil kdysi k základním pilířům amerického alternativního rocku. Trio J Mascis (zpěv, kytara), Lou Barlow (baskytara) a Murph (bicí) si kultovní postavení vybudovalo již na sklonku osmdesátých let prostřednictvím přelomových alb „You´re Living All Over Me“ a „Bug“, aby se v rámci boomu kytarovek, nezávislé scény, grunge i rockové alternativy dostalo do zorného pole o něco mainstreamovějšího publika v průběhu devadesátých let, kdy vyšly komerčně asi nejúspěšnější desky DINOSAUR Jr., věci jako „Green Mind“, „Where You Been“ nebo „Without a Sound“. Po dekádě ticha se kapela v roce 2007 vrátila na scénu výbornou comebackovou deskou „Beyond“, která nejenže vrátila kapelu do hry ve skvělé skladatelské formě a s jejich typickým vyzněním, ale ještě trochu přidala na hřmotnosti a živelné energii. Ani další desky nevyznívaly úplně marně, nicméně přiblížit se „Beyond“ se podařilo už jen albu z roku 2016 „Give a Glimpse Of What Yer Not“, které působilo temně, zadumaně a s notnou dávkou osudových fragmentů. Dalších pět let trvalo čekání na realizaci novinky. „Sweep It Into Space“ vyšla v průběhu dubna letošního roku a můžu o ní říct, že jde zcela jistě o typickou záležitost od Mascise.

Zde se trochu vrátíme na začátek článku, k otázce specifického zvuku a hudebního vyjádření, které, i díky lpění hudebníků na obvyklých vyjadřovacích prostředcích a celkové hloubce zacyklení, můžou působit kontaproduktivně. Mascisovi a jeho dvěma kumpánům se totiž stalo přesně to, co neslýchám zrovna rád. Naplnili žánrové atributy vlastního zvuku, který si nespletete s nikým jiným, ovšem na druhou stranu dodali velmi málo podnětných skladeb, které by jste si přáli poslouchat víckrát po sobě. Deska to zkrátka hraje se všemi okolnostmi na plichtu. Zvuk kapely je jako již tradičně opředen kytarovou melancholií a Mascisův projev působí velmi unaveně, dost možná ještě více než kdykoliv dříve, ale skladbám prostě schází niternější kouzlo a větší atmosféra. Ve výsledku je materiál spíše folk-rockový, než aby docházelo k zahuštěnějším momentům, vypalovačkám nebo víření sugestivní atmosférou. Lze zde sice vypíchnout scéničtější věci jako je hladivá „Garden“, či rovněž lehce hitové jako „I Ran Away“, vlastnící o trochu více charismatu než okolní položky, ale neřekl bych, že nějaká píseň ční. Neobyčejnosti budete na novince však nacházet jen poskromnu. Ale možná to je jen momentální stav, určený neschopností naladit se na typický zvuk právě této kapely. Z mého pohledu jedna z vůbec nejméně nápadných a nejméně nápaditých kolekcí od DINOSAUR Jr. za více než tři dekády fungování.

08.05.2021	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz