DIRTY BLONDES - Freedom

70%

Nedá se říct, že by pražští rockeři DIRTY BLONDES na svou třetí řadovku „Freedom“ spěchali, zvlášť když koncertně aktivní kapela realizovala druhé album „We Only Live Once“ již před dlouhými šesti lety, v roce 2014. V průběhu roku 2015 přijali do svých řad novou zpěvačku Danu Yousifovou a tak pět let vybrušování a živého hraní pomohlo čtveřici k dokonalému sehrání. Času na to se sžít, ujasnit si priority a připravit tak ty nejlepší podmínky pro tvorbu albového následovníka bylo dostatek. Ten, kdo by dnes čekal, že rock´n´roll DIRTY BLONDES zní znovu skvěle, určitě by se nemýlil, stran studiové a aranžérské práce nebylo nic ponecháno náhodě, rovněž je poznat, že se čtveřice cítí s novou front-woman více ve své kůži a jako tým. S Dančou získala jejich hudba trochu jiný nádech, ale rozhodně se to neprojevilo na ztrátě autenticity. „Freedom“ je bezesporu jejich nejdospělejší deskou, neboť je na ní poznat onen čas, který byl nahrávání věnován. Na tuzemské poměry jde o výborně produkované album poměrně chytlavého a přímočarého rocku.

Když bych to vzal z druhé strany, v porovnání s oběma předchůdci třetímu albu nedominuje onen spontánní prvek a punková živelnost vystřelená bez spekulací. Vlastně jde o posun, který se dal předpokládat a je úplně logický, kapele je již o šest let víc a za tu dobu si leccos odehrála. Více nad svou tvorbou přemýšlí a snaží se pracovat dokonaleji s detaily písní. Nástup k instrumentům a živelný nářez tedy nebyl zas až tak v prvém plánu. Deska sice mohla dopadnout co do hitovosti a koncentrace nápadů ještě o něco lépe, ale i tak si myslím, že je výsledek vlastně slušný a za starou tvorbou o moc nezaostává. Jsou zde sice líbivé momenty, ale rozhodně nelze říci, že by byl materiál přesycen hitovkami. Zde je trochu poznat rezervovanost a civilní přístup. Deska je prostě pohodová, tak by se dala asi nejlépe charakterizovat. Texty jsou znovu v angličtině, neboť ta se k pouliční hudbě Blonďatých hodí.

S novou zpěvačkou kapela jednoznačně získala. Danča se do DIRTY BLONDES hodí, vizuálně, hlasově, ale pravděpodobně i osobnostním nalazením na shodnou notu. Pěvecky na tom není o nic hůř než její předchůdkyně Beego. Ta před lety tlačila svůj hlas sytěji a skrze trošku nižší polohy, než je obvyklé u současné zpěvačky, ale ve výsledku lze mluvit o srovnatelné kvalitě. Danča mě přijde možná trochu přirozenější a působí více srovnaně se vším okolo sebe. Skrze autenticitu tak nejsou DIRTY BLONDES ve vokálních linkách nijak ochuzeni. Skladby z prvních dvou desek mají sice větší drajv a energii, působí natlakovaněji a i refrény mají více oblouků, ale i zde si fanoušek leccos zajímavého najde, Tom je zkrátka stále tím nadějným songwriterem, který přesně ví, co od písničky chce.

Když má kapela v záhlaví svého bandzone profilu napsáno stylové označení „punk-rock“, mám zvlášť po poslechu této desky pocit, že už to nějakou dobu neplatí. Novinka „Freedom“ je určitě produkčně něčím víc, než jen nějakým bezstarostným a primitivním bordelem ve svižném tempu, kde by příděl na skladbu udávaly dva akordy. Je to prostě čistá práce, která nemá proč se tvářit alternativně, naopak materiál nezastírá určitou potřebu strhnout. Jde prostě o mainstreamově znějící rock, jaký v zahraničí předvádějí třeba Grohlovi FOO FIGHTERS. I proměnlivějších skladeb, či písní vedených v pozvolnějších tempech, je zde povícero a docela povedených - jak optimistická „The Crown“, tak naopak posmutněle vyznívající náladovka „Deep Down“ mají potenciál zaujmout. Řekl bych, že ona dramaturgie alba, jeho zvukové ošetření a promyšlená vyváženost chytlavosti a rock´n´rollové stylizace, umožňuje celku se zařadit mezi ta povedená díla tuzemské klubové hudby dneška.

DIRTY BLONDES už od debutu z roku 2010 patří mezi naděje scény, a tak si třeba s novou deskou, na které se nacházejí takové vygradované hymny jako titulní „Freedom“ nebo „Take It“ (obě fanouškům dobře známé z klipové podoby zveřejněné s velkým předstihem), získají další zástup nových fans. Velmi se povedla třeba skladba „Can´t Stop“ (klip byl právě natočen a bude zveřejněn v nejbližší době) upoutávající živelností a přímočarým naturelem, známým třeba od anglických THE SUBWAYS, jinak oblíbenců právě DIRTY BLONDES. I díky dalším obstojným songům jako „I´m Sorry“ nebo „You Better Run“ doufám, že si kapela zase o kus polepší a padne leckomu do noty.

Nejoblíbenější skladba autora recenze: „Deep Down“

13.05.2020	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz