DIRTY BLONDES - We Live Only Once
Pro mne jsou letos pražští DIRTY BLONDES jednoznačně největším tuzemským objevem v oblasti punkrockové hudby a to říkám navzdory skutečnosti, že vlastně nehrají nic zas až tak neobvyklého. Co hraje v jejich prospěch, je především zaujetí a ujasněnost vlastní tvorby, stejně jako dostatek dobrých a neotřelých nápadů, kterými na své druhé řadovce v žádném případě nešetří. Špinavý rock´n´roll se dokáže vyvarovat obvyklým klišé a v jejich podání nepostrádá dynamiku ani profesionální dotaženost. Je mi jasné, že o podobný styl se zde pokoušela za posledních patnáct let hezká řádka kapel, ale nikdo v posledních několika letech nepřišel s takto výživnou porcí skladeb, jenž mají schopnost řádně rozvířit emoce a jsou ideálním materiálem pro pořádně našlapané koncerty. Nebudu zde mluvit o nějaké konkurenceschopnosti se zahraničím, ta už se dnes předpokládá samo sebou. Své dělá i muzikantská vyspělost a také dostatečně pevný a rozmanitý hlas zpěvačky Beego, jenž vlastní určitý přesah, což myslím tak, že právě tahle slečna by z fleku mohla odzpívat i řadu jiných žánrů, počínaje hardrockem a blues, konče třeba u nějakého alternativního popu. Jenže proč by to dělala, když je její parketou právě garážový rock, že jo?
Když poslouchám jiné kapely z tohoto ranku, narazím většinou na zádrhel s nepříliš hlasově kvalitním frontmanem, kdy se onen člověk v popředí v podstatě veze na změti razantních kytarových výbojů, zde to právě ani omylem neplatí, protože ve své ústřední postavě mají DIRTY BLONDES náskok. Neberte to však tak, že ti ostatní členové jsou zde jen jakýmsi křovím, naopak se mi zdá, že jde o kapelu, kde jsou úlohy jasně rozvrženy a všichni si je plní. Jde vlastně o mezinárodní band, neboť Beego je Slovenka, bubeník je Američan a kytarista s basákem Češi. Angličtinu v textech si jako rock´n´rollová kapela zvolili zcela logicky. Inspirace proslulou skandinávskou garážovou scénou a kapelami jako THE HIVES, BACKYARD BABIES, THE HELLACOPTERS, MILLENCOLIN nebo THE (INTERNATIONAL) NOISE CONSPIRACY je sice nezpochybnitelná, ovšem v jejich podání zajímavá. Skladby mají na to, aby oslovily i širší záběr posluchačů. DIRTY BLONDES sice pomáhá dopilovaná image, ale rozhodně zde není tím hlavním. Nejde totiž o žádnou plytkou záležitost. Myslím, že z nového alba je opravdu cítit velká dávka zaujetí a vůle dotahovat věci do chtěného a vlastně i zdárného konce. Když k tomu připočtu, že nahrávka, jenž je opatřena opravdu výtečným digipackovým provedením, vznikala pouze v režii kapely a na vlastní náklady, je třeba smeknout. Tak si jí zde tedy rozebereme.
První dvě skladby „Hey Jerk!“ a „Fucking Joke“ vycházejí ze zmíněné skandinávské školy a mají přímý tah na branku i patřičnou frackovitost, která inklinuje k punkovému výrazu a je vkusně obohacena karamelově sytým pěveckým projevem Beego. Vrchol však přichází vzápětí a to s hymnickým středem alba, jenž se zdá být nejsilnější. Skladba „You´re Pretty On The Outside“ se totiž vzedme nad předchozí dvě písně, patří k vrcholům celé kolekce díky své chytlavosti a větší rozepjatosti v refrénech. Důrazná kytara diktuje a tempo nepolevuje. Jde tedy v jejím případě o kombinaci frackovské rozjuchanosti THE HIVES (backvokály: uuuuhuhu) s důsledností v dodržování pravidel garážového rock´n´rollu po vzoru THE HELLACOPTERS. Dostáváme tak glamy hitůvku jak má být. Vlak však nestaví a song “I Did It All!“ je opět šleha jak se patří. Kytary kvílí a riffové tsunami se valí stále vpřed. Následná „Watch Out!“ má schopnost roztřískat betonovej kvádr na prach a já si v hlavě přemítám, zdali jsem něco podobného po nedávném plzeňském koncertě čekal i z desky. Musím říct, že opravdu ne, zvlášť když zvuk je takto plný, dotažený a ve všech směrech na profi úrovni. Dostáváme se k absolutnímu vrcholu, jenž začíná akustickým zadržováním emocí před oním následným výbuchem. Ano, „Fuck Your Job!“ je prostě vlajková hitovka, totální střela schopná urazit hlavu na vzdálenost jaká dělí plzeňské Divadlo Pod Lampou od náměstí. Pro neznalé – jsou to dva kilometry.
Přichází čas pro „Private Party“ a „“You Can´t Stop The Clocks!“, kde se projevuje určitý vliv crossoveru na základě textové ubrebtanosti a hopsavému charakteru oněch skladeb, nebo alespoň té první z nich. To poslední, co bych si zde přál slyšet, je další napodobenina inklinující k sporty-punky-trendy-hopsacím věcem typu GUANO APES, navíc trochu křížených s něčím jako jsou splašení SYSTEM OF A DOWN (nic proti nim, ale stačí mě jedni). Trošičku. „Go Go Baby Go“ je přímočará, repetetivní, punková střela, která nepřekvapí, neurazí, takže je mi jasné, že jsme zřejmě opustili tu silnější část nahrávky. „Meet Again“ sice trochu zvolní, ale určitě to není na škodu a dokonce bych řekl, že jisté rockové zklasičtění nahrávce prospěje, zvlášť když hlas Beego má možnost proniknout do trochu bluesovější (jde říct i sametové) fazónky. „Wake Up“ je, co se týče nápadu, asi nejslabší skladbou desky. Závěrečná „I Got The Fire“ však odhaluje nové netušené možnosti, protože jde o psychedelií a blues rockem ovlivněnou věc, jenž pomalu ukazuje své krásy a navozuje atmosféru květinové éry, tedy pouze tehdy, pokud bychom si v ní odmyslely ty burácející riffy, co jí po chvíli nekompromisně opanují. Tak jako tak, myšlenkou jsem při této závěrečné písni trochu zabrousil (díky jisté podobnosti hlasu Beego s Grace Slick) k JEFFERSON AIRPLANE, ale to může být vlastně jenom vyznamenání. Závěrem bych to shrnul a to tak, že v podobě nové desky DIRTY BLONDES dostáváme hodně kvalitní porci rockové hudby. O 20% lepší než debut.
Klipy DIRTY BLONDES: ne úplně špatné, vlastně docela dobré, i když tvorbu plně nevystihující, prostě moc barevné, moc příběhové a jakoby zábavné, zde by to chtělo více abstrakce a šera. Přeci nechcete být něco jako BLINK 182, že?
| 18.12.2014 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
