YES - Relayer

Tak jsem si ty skladby párkrát mentálně přehrál:-), furt bomba!:-) Ta rozdílnost vnímání je stejně udivující, ale absolutně v pořádku. Jo, a tvého repete si cením. Jediná věc mě na těch klasických postkasických deskách:-) vadila. Absence Deeho, ale teď už ani to.

Tak to sa asi nezhodneme, ale aj v tom je krása hudby, každý to počujeme inak. Já mám novú etapu od 2014 rád a dúfam, že ešte pár albumov z nich vypadne

Tak tvorba Poppy mě docela baví, i když to je tak trochu guilty pleasure :) Nicméně vydává u sumerian records a jejich stáj mě baví čím dál víc - Sleeping With Sirens, Meg Myers a hlavně Nita Strauss (koncertní kytaristka ALice Coopera) - a její instrumentální deska Controlled Chaos.

Diky

v rámci přípravy článku jsem mrknul na tento koncert a naživo je to neskutečná šleha

https://www.youtube.com/watch?v=h7I0bE9ZgLM

kdo je třeba vysazený na bubeníky, tak je pak stejný koncert k dispozici i ze zadní kamery sledující primárně bubeníka, a maník je fakt skvělý

Máš pravdu stran důchodců jako nejčastějších obětí dezinformací a etablovanější mládeže jako těch, kteří v tom umí obstojně chodit a vytvářej si svoje bubliny. Myslel jsem spíš na cílení různých dnešních sociálních inženýrů, kteří pomocí AI míří na ty nejmenší, to mi přijde jako děs. Každej vůl se snaží zastávat nějakej postoj, natáčet influenecerská videa, příšerný. Má tendence je zcela opačná, zdekovat se ze světa sociálních sítí a netového prostoru. Až tedy na tohle místo. Měním se na The Ghost of Web.

50m znak i Thulsa opět skvělý. Z "Banánových věcí" mám asi nejradši Kovadlinu ( fakt těžký něco vyzdvihnout z toho kde působil, když snad vše je super ), takže 50 m znak potěšil.

Tu absenci lidí na TOYEN přičítám spíše období vánoc. Tehdy neměli lidi moc peněz na rozhazování za podobný radosti. Z dnešního pohledu si říkám, ještě že je ta doba pryč. Hudba vycházela skvělá, ale to ostatní... dnešek stran možností vnímám líp, jen se asi změnilo atmo a chování lidí.

Artwork k tomu albu dělala Jonova dcera Deborah, takže asi proto to prošlo. Nutno říct, že její další práce třeba pro Pink nebo Eltona Johna byly poněkud povedenější.

Za mňa najlepší Mercyful 90 rokov. Je tam všetko - atmosféra, nápady, skvelý výkon kapely...oveľa lepšie ako Time ( sorry, obyčajná hevíková nahrávka, ktorú som nikdy nemohol dopočúvať do konca ), na roveň In The Shadows. Tá atmosféra je úplne démonická a uchvacujúca od začiatku do konca. Do dnes si ju rád vypočujem.

jasně, možná s druhou částí by to do sebe mohlo vcelku zapadnout. Snad se dočkáme co nejdřív.Po více poslechů též musim rict,že je to dobrá deska, a k tomu jsem nedavno viděl na youtube jeden novější koncert a cuměl jsem jak se zlepšil oproti letům minulých. Soudy,nesoudy, úspěch mu přeji.

Ve chvíli, kdy jsem uslyšel kytarové sólo Johna Noruma na The Final Countdown, bylo jasné, že tímhle směrem prostě půjdu.:-) No, a o pár let později po mnoha posleších heavy, power, speed a thrash desek mi jeden z mých mentorů zapůjčil kazetu, na které bylo Spiritual Healing. Najednou bylo vymalováno, začalo se mi líbit takřka všechno. Pak mi ještě pustil Leprosy z vinylu, takový iniciační okamžik bych přal zažít každému.:-) Nikdy jsem se za deathmetalistu nepovažoval a existuje x lidí žánrově poučenějších, ale death mám velmi, velmi rád. K pojmu old school by se dal napsat esej, nemám v tom zas tak jasno.

Ty pokoje číslo 17 jsou asi prokletím muzikantů...

17B