DREAM THEATER - Distance Over Time

90%

Po několika posleších s radostí konstatuji, že DREAM THEATER složili po letech skutečně výborný materiál, v duchu slavných alb z let 1992 až 2005. Období klopýtání je pryč, DREAM THEATER jsou zpět. Jde o oslavu progresivního rocku, tak proč si nebrat, když je plný stůl!

down: Musím ti poděkovat za rozšíření obzorů, LETHAL se jeví velmi slušně, zkusil jsem je ale zatím jen tak letmo, protože ty HEIR APPARENT mě rozsekali takovým způsobem, že se od nich nemůžu odtrhnout. Začal jsem tím posledním z 2018 a hned mi přerovnali můj interní žebříček nejoblíbenějších desek za loňský rok. V této kategorii je teď najednou mám na druhém místě hned za REDEMPTION. Před poslechem těch dvou starších desek (86 a 89) jsem pak opatrně pochyboval, že to bude taky tak dobrý, ale úplně zbytečně - i když je na každým albu jiný zpěvák a taky zvuk je samozřejmě poplatný době, jsou naprosto super! Budu se muset krotit, aby se mi neoposlouchali, takže u nich hned najíždím na režim, který striktně dodržuji u mé svaté trojice /THRESHOLD, FATES WARNING, REDEMPTION/ - pouštění jen občas při zvláštních příležitostech neboli za odměnu :-))
Přeji ti, downe, moc fajn víkend - já už ho mám tvou zásluhou taky, a to tak že krásně progresivní. Díky!

Mně se toto nové album LÍBÍ, stejně jako D.T. 2013 a Six Degrees of Inner Turbulence! :-)

Subeer: Jasně album si jako vždy koupím a minimálně jednou si ho pak i poslechnu:)

tak ako všetko aj hudba ide s dobou, problém je že všetkého je strašne veľa aj skupín, albumov a času málo ... oproti minulosti sme nedočkaví ak sa nedostaví uspokojenie chmatneme po ďalšom albume ... možno stačí ešte jeden posluch a názor by mnohí zmenili ... tak ako Subeer, ktory si album vypočul asi v optimálnom počte, všetko chce čas ... zlaté “mládí”, album som si nemusel ani pustiť na gramci, vedel som si ho prehrať len tak v hlave ... skúste si to teraz !

Hooya: Já přece nevtrdím, že se tohle album musí líbit všem. Důvody proč se mi libí jsem popsal v recenezi. Mrzí mě, že tě to zklamalo a dost mě překvapilo, že jsi po sedmi hodinách došel k závěrům sterilní, vyvolává falešný pocit. Nevím z jakého důvodu jsi to musel tak dlouho poslouchat, to fakt zavání to bičíky, řetězi a sponami.
Já mám kromě "The Astonishing" jejich tvorbu docela rád, se všemi těmi negativy(a že jich je), ať si na DT stěžujeme, jak chceme, tak tu stopu mají jasnou a pro mnohé inspirativní. Já se jenom pořád nechci ohlížel do minulosti.

Pekárek: Budu to formulovat jinak, po jednom soustředěném poslechu bys měl hned poznat, jestli tě to bude bavit nebo ne...to tím chtěl ten básník říci.

Nač vést dlouhé debaty-po čase dobrý počin skvělých hráčů.

Jsme prostě fanoušci.

Jak se může stát, že někdo vydrží několikanásobně naposlouchávat poslední desku DREAM THEATER?:-) Já jsem to sotva vydržel jednou a to si vážně myslím, že je to jejich nejlepší album za posledních dvanáct let.

Navíc to byl právě Portnoy, který cítil, že Black Clouds vyčerpalo už všechny cesty, proto se šel dobít. Petrucci toho využil...