DREAMING DEATH - Sinister Minister

80%

Udělat si radost trochou deathového old schoolu nebyl špatný nápad. Uvolněná bokovka borců z BEYOND MORTAL DREAMS snad ani nemohla dopadnout špatně. Tvorbu zmíněných Australanů nelze než vehementně doporučit. Za pozornost určitě stojí i jejich další ponuré projekty či spolky. Nyní vydané minialbum „Sinister Minister“, natočené pod hlavičkou DREAMING DEATH, trvá sice jen něco málo přes dvacet minut, je na něm však zachyceno vše, co dělá (death) metal krásným. Každý milovník žánrových standardů by si měl přijít na své. Domácí label Lavadome prostě po páru progresivnějších a náročnějších „disso“ titulů vydal počin klasického střihu, takovou milou předehru před netrpělivě očekávanou novinkou CHAOS INCEPTION. V případě aktuálního EP se dá dokonce hovořit o esenci smrtícího kovu. Možná bude někomu připadat, jako bych dál jen parafrázoval příslušnou tiskovou zprávu. Jenže přílišným odklonem od jejího výstižného textu bych riskoval, že se dostanu mimo mantinely popisu něčeho reálného, jinak řečeno, že začnu kecat, což nechci.

Kytarista Pahl Hodgson a baskytarista Ross Duncan jsou každopádně mistři svého oboru. To samé platí i o velezkušeném bubeníkovi Mattu "Skitz" Sandersovi, působícímu mimo jiné u výtečných australských blackmetalistů DIABOLIC RITES. Jak se takové mistrovství projevuje? Třeba tím, že přesně podle svých představ natočíte hudbu, která navzdory štědré porci nápadů krásně plyne a přes technické možnosti studia se z ní nevytrácí přirozenost. Obě polohy jsou dobře patrné už v samotném zvuku. Máme tu transparentní bicí zemitějšího rázu a poměrně jemné, nicméně náležitě jedovaté kytary někde na pomezí soundu klasických alb CELTIC FROST, MESSIAH, DEATH, MORBID ANGEL, OBITUARY a VADER. Svou tvrdost čerpají zejména z důslednosti, s jakou je v DREAMING DEATH přistupováno k žánru v jeho vrcholné formě. V první řadě jde tedy o hladké propojení nemalého množství starých známých, často pekelně rychle zahraných riffů. K navození správné „rituální“ nálady pak přispívá občasný dotek archaizujících kláves a „ďáblem posedlý“ vokál, mající blíže k jihoamerickému thrashi. Někdy se z hlubin vynoří i growl. Podceňovat nelze ani melodickou stránku. Kromě sólového shredu nesou melodii i riffy, pochopitelně z nich nevzlíná virtuózní manýra jako ze sól, ale právě ona temnota, obrysy té s kosou, objevující se v chladnoucí záři pentagramu, svíraného takovými těmi chapadly.:-)

Samostatnou kapitolu představují bicí. Nejprve jsem je vnímal jen periferně. Po překonání úvodního překvapení z drzého floridsko-skandinávského rozjezdu jsem si ovšem uvědomil, že tady úřaduje někdo mimořádný, někdo, v jehož hře se spojuje přístup Witchhuntera s Asheimem. Matt klade rovnocenný důraz na živočišnost, techniku a muzikálnost. Ví přesně, co potřebuje každý nápad jeho parťáků k tomu, aby náležitě vyzněl. Při jeho poslechu máte pocit jako při ideálním hodu na bowlingu. Tušíte, že valící se koule má všechny potřebné parametry ještě předtím, než dojde k oné orgastické strike srážce. Nemůžete prostě hrát v Austrálii první ligu, vystřídat bubenickou stoličku v kultech typu DESTRÖYER 666 či ABRAMELIN, aniž byste dokázali prvotřídně hrnout. Dotyčný něco takového opravdu umí, činí tak navíc s obhroublou elegancí a v daném případě též za adekvátní zvukové podpory, pod kterou je podepsán Andy Kite, jehož práce určitě stojí za pozornost i ve spojení s jinými jmény. Sound nic neboří ani nezakrývá, až po čase si člověk uvědomí, jak perfektně skladbám sedí. Jedinou výtku bych měl na margo baskytary. Ross mohl znít o chlup silněji. Zasloužil by si to i bez namakaného „DiGiorgio“ sóla, které předvedl v „Corpse Flayer“.

Z každého momentu „Sinister Minister“ je zřejmé, že DREAMING DEATH jsou výsledkem spolupráce tří vynikajících hudebníků ctících old school death, který je ani po x letech nepřestává inspirovat k tvorbě skvělé hudby. Co se týče vzorů, u podobných projektů se vždy jedná o poměrně širokou škálu. Pokud se však poučená práce s nimi nevydává za vrchol progrese, či dokonce za spásu metalu, zkrátka pokud nestojí nad hudbou, nemám nic proti, naopak ocením ji za všech podmínek. Přes uvedené inspirace považuji za nutné zdůraznit, že s poslechem „Sinister Minister“ se vstupuje do světa Lavadome. Už jsem na našem webu párkrát naznačil či rovnou napsal, že každý počin tohoto vydavatele s sebou přináší buď významný přesah, nebo „alespoň“ nějakou přidanou hodnotu, případně obojí. Stačí si pustit třeba titulní skladbu a poté nějaký běžný retro produkt. Rozdíl poznáte okamžitě.

02.01.2025	Diskuse (5)	Pekárek hackl@volny.cz