DYING PASSION - Najít si vlastní vesmír (rozhovor)

Na svět přišla další výborná deska domácí provenience. Pop, rock i metal zde působí v dokonalé symbióze. Postarali se o ni DYING PASSION. Jejich výlet do kosmu odhalil nové zvukové možnosti a zároveň přinesl dostatek prostoru pro kreativitu všech zúčastněných. Během poslechu stojíte po boku hlavního hrdiny Skylora, a když se od něj odpojíte, nastoupíte vlastní cestu ke hvězdám. Určitě se z ní po čase vrátíte, ale chtít se vám rozhodně nebude. Proč? Doufám, že odpověď najdete v následujících řádcích. Neměl jsem však v úmyslu příliš vyzvídat, spíš se podělit o mocné dojmy. Vstříc mi vyšla téměř kompletní sestava, konkrétně kytarista Stanislav Jelínek, bubeník Honza Kylar a basák Honza Stinka.

Vydání „Skylor“ odděluje od minulého alba téměř šest let. V minulosti jste se spokojili zpravidla s dvouletým intervalem. Takže, co bylo tentokrát jinak?:-)

Honza K.: Většina DYING PASSION je také součástí kapely ELBE, která natočila v roce 2020 novou desku a právě příprava „Eschatology“ měla určitě vliv na delší interval mezi tituly DP. Kromě toho jsme po „Black Threads“ přivítali nového baskytaristu a také nás v nedávné době trochu brzdila pandemie. Pokud vím, nikdy za tu dobu nezaznělo: „Už musíme něco vydat, je to už dlouhá doba.“ Prostě tvoříme materiál, a když je hotový, jdeme do studia. Další deska vyjde třeba za rok, nebo taky za deset.:-)

Honza S.: Tak tak, nenapsal bych to lépe, navíc jsem do kapely nastoupil při oslavách dvaceti let existence, když byla spousta práce na koncertních přípravách. To byl svět ještě v pořádku.

Za nejdůležitější každopádně považuju, že opět nekompromisně diktujete atmošku a také kvalitu. Jakmile si novinku pustím, celého si mě vezme tak, že se poprvé proberu až v půlce. Přijde mi, že na takovou sílu, musela padnout spousta materiálu…

Honza K.: To jsem moc rád, že tě to vtáhne. První motivy pro „Skylor“ pamatují už období těsně po „Black Threads“. A je dobře, že bylo dost času, aby vše zrálo. Některé pasáže se několikrát měnily a snad jim to jen prospělo. Některé rozpracované skladby se na desku nedostaly, ale v podstatě jsme spíš pracovali na broušení původních nápadů.

Honza S.: Na „Skylor“ bylo připraveno mnoho materiálu, některý neprošel prvním sítem a některý se brousil na zkušebně, co to šlo. Práce probíhala z velké části v domácích podmínkách a konečné zkoušení na zkušebně, kde se ladily detaily a jednotlivé party zvlášť.

Během poslechu vnímám vlivy PORCUPINE TREE, THE GATHERING a ANATHEMY a dalších, třeba i art rockových, popových, shoegaze či gothic kapel, přesto mi připadá, že nic takového vlastně vůbec neřešíte. Bylo to tak odjakživa? A v čem podle vás tkví prvek jedinečnosti a největší síla DYING PASSION?

Honza K.: Při skládání materiálu si neříkáme „Udělejme to jako ANATHEMA“, ale je to asi přirozená věc, že člověk přináší do kapely vlivy toho, co doma poslouchá. Já nejsem žádný znalec širokého spektra nových a nových kapel, ale Standa pořád nasává (myslím hudebně) něco nového a to určitě přispívá k tomu, že je každá další deska DP čím dál víc barevná a rozprostírá se přes více žánrů. Tím jsem asi odpověděl na tvoji druhou otázku.:-)

Honza S.: Myslím, že Standa nasává i nehudebně.:-) Je důležité každou zkoušku pořádně probrat u piva, to k tomu jednoznačně patří. Standa, jakožto hlavní dirigent celé kapely, má neuvěřitelně silnou stránku v cítění jednotlivých nálad a melodií. To si myslím, že je především jedinečnost DP. V kombinaci dalších vlivů (např. Zuzčin projev) tu onu „jedinečnost“ doplňují.

Jak vlastně „lovíte“ nápady a v jakých chvílích jich dorazí nejvíce?

Honza K.: Když budu mluvit za sebe, co se týče skládání bubenických partů, tak mi velmi vyhovuje režim, jakým čím dál víc fungujeme, a to je skládání na dálku. Původní motiv nebo hrubou osu skladby si doma otevřu v PC a tvořím a upravím ji podle sebe i podle představy celé kapely. Pokud jsou na desce nějaké zajímavé nebo pěkné bubenické chvilky, tak je to zásluhou skládání doma v PC. Při skládání přímo ve zkušebně by to nevzniklo.

Honza S.: Jen bych doplnil, že celý proces skládání takto vyhovuje i mne. Vše je dané stopou, kterou můžeme všichni nějakým způsobem ovlivňovat a doplňovat. Na zkušebně se vše sehrává a pilují se detaily, na které je Honza K. velmi dobrý.

Standa: Tímhle způsobem skládání, kdy víc řešíš detaily a skladbu vidíš před sebou, tak se líp pracuje s aranží, různě kombinuješ pasáže, bridge atd. Se Zuzkou pak nahráváme vokální linky, ke kterým je potřeba leckdy přizpůsobit aranž nebo i jednotlivé nástroje. Myslím, že je to pro nás ideální způsob komponování.

A co rozpoložení , něco specifického....?

Standa: Na skládání musí přijít ta správná chvíle, nejde se nutit, to musí přijít samo. Mám vyzkoušené, že nejvíc jsem produktivní dopoledne, když se dobře vyspím.:-) Ale musím chodit i do práce, takže by na to připadli jen víkendy, takže ten čas si najdu i večer. Ale vloni jsem byl na operaci se zápěstím a dlouho jsem se rehabilitoval, takže času a produktivních dní bylo dostatek, navíc když jsi doma sám, to pak přináší úplné uzavření se do tvoření. Tenhle prvotní proces, kdy přichází od někudy múzy, mám moc rád.

Přiznám se, že mě zvolené téma dost oslovilo. Poslání, prostor, svoboda, neznámé světy, permanentní ohrožení a dost času na tříbení myšlenek až do sféry boje se sebou samým. Měli jste ten koncept v záloze už delší dobu a stál na úplném začátku tvorby nové desky, nebo první nové nápady začaly jevit evokovat vesmír spontánně, na což jste museli reagovat adekvátním libretem?

Standa: Tenhle námět přišel tak nějak zároveň s počátkem skládání nových písní. Jak už nastínil Honza K., několik prvních skladeb se ještě značně předělávalo. Někde třeba jen refrény anebo i celá kostra. Zůstaly třeba jen melodie a akordy, ale snažili jsme se to atmosférou posunout víc do vesmíru. Myslím, že tím skladby získaly něco navíc, protože kdybychom to téma nepropojili s hudbou, tak zní deska určitě jinak. Když už byly texty prakticky hotové, tak jsme už jen pilovali a budovali atmosféru na cestách „Skylora“.

A když bylo rozhodnuto, dal vám vesmír svobodu, nebo bylo sladění hudební složky s konceptem nakonec těžší, než jste si mysleli?

Standa: Byla to výzva. A hlavně mě to bavilo v tom, že byla možnost využít spoustu zajímavých zvuků a efektů. Pořídil jsem si kytarovou krabičku Immerse Neubauer, která vytváří mimo jiné i úžasný prostor, jako bys byl právě někde ve vesmíru. A myslím, že je na desce poměrně často využívána. Pak jsem dost často použil e-bow, to je takový kytarový vibrační smyčec, když ho proženeš přes delay a reverb, tak jsi v jiných dimenzích.:-) A to nemluvím o spoustě synťákových zvuků, s kterými jsem si rád vyhrál. Ono se může zdát, že je na desce málo kytar, ale můžu tě ujistit, že kytar je tam opravdu spoustu, jen zkrátka nehrají dždždž.:-) A mysleli jsme na to i při míchání celé desky, kdy se použily na zpěvu různé reverby a zajímavé delaye nebo filtry. Takže to bylo spíš zábavné, než že by to bylo nějak těžké nebo že bychom se museli trápit.

Že chci psát recenzi na vaše nové album, mi bylo jasné po pár tónech. Na druhé straně, i teď během přípravy otázek odkrývám stále nové a nové zajímavé momenty. S nadsázkou by se dalo hovořit o něčem jako „svádění k prožitku.“ Nakolik je pro vás důležitá rovnováha mezi chytlavostí a hloubkou a nakolik o podobnou vyváženost vlastně usilujete?

Standa: Samotné nápady/motivy přichází spontánně, pakliže je už dané téma, tak se tomu jistým způsobem podřizujeme. Až když je song z větší části hotový, teprve zjišťujeme, zda má hloubku, jestli by mohl být chytlavý třeba na koncertech apod. Nejlepší je, když má song hloubku a je chytlavý, nemám rád takové ty laciné chytlavé písně, to bych nerad, kdyby z nás něco takového lezlo. I když by to bohužel mohla být cesta ke slávě.:-) Nesmírně by mě těšilo, kdyby pro posluchače bylo celé album prožitkem a našel v něm každý i ten svůj vesmír a na nějakou chvíli se stal on tím hrdinou, „Skylorem“.

Nový koncept působí opravdu velmi promyšleně. Jak dlouho jste např. čekali na vynikající otevírák „Search“, šlo o první skladbu, nebo jste ji už jako první skladbu nového konceptu komponovali? Lehce „cválající“ rytmický motiv by tomu skoro nasvědčoval…

Honza K.: Část skladby „Search“ je již z doby těsně po „Black Threads“, ale celá skladba se této podoby dočkala až výrazně později. O tom, že by tato skladba otevírala desku se rozhodlo až po nahrávání. Já osobně jsem prosazoval jinou „otvíračku“, ale souhlasím, že se na začátek hodí. Nikdy jsme neskládali jakýkoli song s představou, že bude první nebo poslední. To se projeví samo.

Standa: No jednou tomu tak bylo, možná jsem se asi nezmínil, ale otvírák na desce „Black Threads“ jsem tak stavěl. Měl i pracovní název „Opening Song“.

Honza S.: Song „Search“ byl od první chvíle jako pracovní song číslo jedna a to jsme vůbec netušili, že to bude i otvírák na desce. Song prošel zásadní změnou a nemůžu opomenout krásnou basovou linku, kterou přinesla Zuzka. Jakmile jsme „Search“ překopali, bylo mi jasné, že desku musí uvádět.

Vyrovnanost vaší nové kolekce budí respekt, přesto jsem si dovolil mít pár favoritů. Nejvíc mě dostala asi „In the Code“. Mohl bys prozradit něco o její přípravě. Patřila např. mezi ty pracnější?

Honza K.: Jedna z těch dříve narozených, která ale také prošla výraznější úpravou. Mám pocit, že na „Skylor“ je asi nejužší spolupráce bicí – basa, minimálně za posledních 15 let. To se projevilo i v „In the Code“ kterou jsme rytmicky dost překopali. Libí se mi její temnější nálada a především progresivnější momenty.

Souhlasil bys s tím, že druhá půle alba má odlišnou náladu a celkově je mírně „zadoomanější“, prostě jiná. A pakliže ano, byl takový i záměr?

Honza K.: Záměr takový nebyl, protože pořadí vzniklo až po nahrávání. Když se na to pořadí podívám, možná ten pocit vychází z toho, že v první půlce jsou trochu přístupnější skladby, takové „hitovky.“ V druhé půli jde i o skladby s méně přehlednou strukturou, skladby bez jasného refrénu atd. To asi vytvořilo popisovaný dojem. Ale záměrem to nebylo.

Největší pocitová propast byla vyhloubena asi ve skladbě „Breakwater“. Chtěli jste nějak odstínit „mobilizující“ refrén?

Honza K.: Taky starší skladba, taky výrazně upravovaná. Refrén byl odlehčen a Zuzka přišla s lepší linkou. Naopak ta „temná“ pasáž ke konci skladby vyšla až (i pro mě) nečekaně temně. Zuzka tam našla zajímavou a strašidelnou polohu hlasu. Tím se „krajní“ polohy skladby dost vzdálily.

Standa: Popravdě jsem tenhle song, chtěl už hodit do šuplíku, furt mě nějak původní refrén nebavil. Dal jsem tomu ale ještě šanci a celý refrén překopal. Vokální linka zůstala jen z back vokálů, ale jinak je vše předělané. Takže vlastně refrén se mobilizoval až tímto způsobem. A tu sludge/doom pasáž v závěru jsme záměrně ještě prohloubili, ale k tomu došlo až ve studiu a následně i při mixu.

Mimochodem, ve spojitosti s posledně uvedenou skladbou mě napadlo, že posluchače opakováním zpěvných refrénů příliš neubíjíte. Dáváte si na jejich dávkování pozor, nebo se jedná spíš o důsledek přístupu odrážejícího se v bohatství nálad soustředěných v doprovodných linkách apod.?

Honza K.: Nijak cíleně, ale asi to všichni cítíme tak nějak stejně, nedávat 5x refrén. Když už se má pasáž opakovat, tak chceme, aby se vždy něco změnilo. Některý nástroj něco změní, přidá se doprovodný vokál, nějaký sampl apod. Nikdo nechce poslouchat stejnou pasáž pořád dokola.

Zůstanu-li ještě u „Breakwater“, bicí a baskytara zde předvádí hodně drsný výkon. Mám pocit, že rytmicky jste aktuálně hodně silní. Cítíš to podobně?

Honza K.: Asi jsem trochu odpověděl v některé z předchozích otázek. Zdá se mi, že minimálně za mé přítomnosti u DP (tedy skoro 15 let) je „Skylor“ nejvíce propracovanou deskou z hlediska spolupráce bicí – basa. Je to hlavně tím, že na desce hodně pracujeme u počítače. Jednotlivé pasáže a nápady si posíláme a stavíme na nich. Tím rovnou zjišťujeme, co funguje a co nikoli. Na zkušebnu už přicházíme s tím, že každý ví, co má hrát. Je to maximálně efektivní a už se mohou ladit jen detaily. Skladby jako „Aerosouls“, „In the Code“, „Breakwater“ nebo „On the Edge“ se tímto procesem výrazně vylepšily.

Honza S.: Služebně jsem v kapele nejmladší a naslouchám zkušenějším při sestavování linek a aranží, ale za dobu, co hraji, jsem se nikdy nesetkal s tím, abych si s bubeníkem tolik rozuměl. Konečně se to povedlo prodat i do materiálu.

Nekompromisní rytmice určitě pomáhá i zvuk. Se Spacoshem jste si dali repete a litovat tedy nemusíte. Byl to on, kdo vás nasměroval k Jacobu Hansenovi?

Standa: Martin posílal Jacobovi na mastering i poslední album svých BETWEEN THE PLANETS, které zní opravdu hustě. Martin nadhodil, že by to bylo dobré a že by Jacobův mastering desku po zvukové stránce ještě posunul. A měl pravdu, myslím, že se ten krok vyplatil.

Takový sound a vlastně i výtvarná podoba by si zasloužily vinylový formát. Doneslo se mi, že Hansen potřebný mastering bez problémů nabízí a snad i za jedny peníze… Zvažujete tedy i asfalt?

Standa: Je to tak, Jacob posílá více formátů a v ceně je i mastering pro vinyly. Udělat „Skylor“ na vinylu bych si přál, myslím, že celkové grafické zpracování by mohlo vypadat moc hezky. Pokud by měl vyjít vinyl, tak to nebude hned, uvidíme, jak se bude dařit CD, ale i samotný digipack a v něm vložený booklet se moc povedl (Souhlas!, pozn. Pekárek).

Honzo, mohl bys ještě více upřesnit svůj kompoziční přínos – nováčka?:-) Jak už jsem zmínil, sám jsem dokázal identifikovat pouze více smutku ve druhé půli, jinak mi rukopis přijde dost jednotný.

Honza S.: Celé album vznikalo postupně pod taktovkou Standy a v určitých fázích se zapojovali všichni členové. Od samého začátku příprav materiálu jsem měl potřebu do toho zasahovat svými nápady, ale dlouho trvalo, než jsem nějaký opravdový přinesl, tak aby se prosadil. Shodou okolností k tomu došlo právě u songu „Aerosouls“, který zněl v první fázi úplně jinak. Postupným „vylepšováním“ jsem měl dojem, že skladbu snad ani nebudeme hrát. Tlačili jsme moc na pilu v původní podobě, ale pak přišel Standa s novou verzí a bylo jasno. Rytmika se rovněž mírně upravila a song byl hotov. Druhý motiv, kterým jsem přispěl, se zužitkoval v závěrečné „Breath“. Proces byl obdobný jako u „Aerosouls“.

Na práci pro „Skylor“ bylo velmi dobré nechat každému víceméně volnou ruku, aby mohl každý přinést, co ho bavilo a jak to cítil. Třeba „On the Edge“ patří na „Skylor“ mezi moje nej, a to jsem na začátku vůbec netušil, jestli se moje basová linka prosadí, byl to totiž úplně první song, který jsem Standovi doma nahrál. To se psal prosinec 2018.

Stando, zajímal by mě vztah mezi ELBE a DYING PASSION. Upouštíš v ELBE páru, kterou nechceš zatěžovat DP, těžíš z jedné sféry pro druhou, či je striktně odděluješ?

Standa: Tak samozřejmě k ELBE přistupuji malinko jinak, i když typ komponování je vlastně stejný nebo podobný. V ELBE se zapojuje do skládání hodně i Martin Spacosh a na druhé desce přinesl texty a zpěvové linky Insomnic. Takže tam jsou jiné vlivy a jiná témata. Dáváme více prostoru instrumentálním pasážím a vsazujeme více psychedelické prvky. „Eschatology“ má hodně blízko k doom metalu, s kterým jsem si rád vyhrál a zjistil jsem, že mě tahle muzika stále baví. Uvidíme, co bude dál. Martin už posílá další nové nápady a zdá se to byt zase trošku jinde. Ale to se bude ještě vyvíjet, jak začneme na desce všichni pracovat, na což se už moc těším.

Jak hodláte řešit koncertní provedení? Doplní sestavu druhý kytarista, nebo klávesák? Ostatně šikly by se i sboristky… :-)

Honza K.: Koncertní sestava (minimálně prozatím) zůstane tak, jak je. Tedy bicí-basa-kytara-zpěv. Střídavě jsme hráli i v sestavě s dvojicí kytar nebo i klávesákem, ale teď nám to myslím sedí takto. Našli jsme se v tom, každý nástroj má více místa, zvuk se tím vyčistil. Nepochybně by nás lákalo zkusit koncert i s nějakým smyčcovým a dechovým ansáblem, ale to není úplně snadný cíl.

Honza S.: Honza odpověděl i za mne, cítíme to, řekl bych, všichni stejně. V aktuálním složení muzika více dýchá, každý má prostor tak akorát a každý nástroj, zvuk, melodie se umí prosadit.

Šest let je opravdu velký luxus, zvlášť když máte takovou formu. Myslíš, že se dočkáme dalšího „vypečeného výletu kamsi“ za kratší dobu? Přeci jen, tady běží čas docela rychle…:-)

Standa: Tady běží čas rychle, to máš pravdu, přijde mi, že i rychleji než kdykoliv předtím. Není se pak čemu divit, že se Skylor už nechce vrátit zpět na Zemi.:-) Myslím, že zatím žijeme touhle deskou a ještě chvíli to potrvá. Čekají nás na jaře koncerty, takže jsme teď ve fázi příprav předvést „Skylor“ naživo. Potom, když budeme chtít všichni tvořit další album, byl bych za to moc rád.

Na závěr trochu odlehčíme. Představte si, že vás nic nelimituje, žádné city, závazky ani zdraví. Letěli byste s prvními lidmi na Mars nebo preferujete imaginaci?

Honza S.: Zní to lákavě že?:-) Jsem v tomto spíše konzerva, ale mám hrozně rád filmy a seriály s vesmírnou tématikou, tak bych to jistě zvažoval, pokud by takový podnik byl v mých silách a možnostech. Je to spíše téma pro naše děti anebo pro děti našich dětí.

Standa: Já si myslím, že podívat se na Mars bude spíš jen pro pár vyvolených, co si to můžou dovolit. Ale kdyby nebyly opravdu žádné limity, tak bych rád letěl. Mars by mohl být zajímavý po stránce výzkumu, který tam právě probíhá. Zajímalo by mě, jaká je jeho historie, zda tam byl život a třeba z důvodu nějaké katastrofy vymizel. Jinak si myslím, že Mars asi není úplně krásné místo k životu.:-)

01.03.2022	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz