DYING PASSION - Skylor

80%

Když tak koukám na krabičku s prvním CD-R demem „No Time“ a matně vzpomínám na dávný koncert DYING PASSION v Mladé Bolesavi(?), necítím v podstatě nic, maximálně trochu nostalgie spojené s určitou životní etapou. Na vlně moravských doomových kapel jsem s výjimkou FORGOTTEN SILENCE a prvních alb R.E.T. nikdy moc nesurfoval. Když ve druhé polovině devadesátých let kulminovala, okupoval můj discman hlavně prog, black a death. Pomalé splétání nálad mi z nějakého důvodu přestalo být blízké. Tak tedy setkání po letech, a pro změnu za situace, kdy preferuju konfiguraci death, black, prog.:-) Počkejte, právě ten prog by mohl nakonec pomoci. Když někdo hraje víc jak dvacet let, má dost prostoru k tomu, aby se posunul; například, aby od doom metalu pomalu směřoval k doom rocku a pak k variabilnímu, popř. alternativnímu rocku, či dokonce k popu.

Novinka tudíž opětovně přináší sbírku vkusně chytlavých, chytře zkomponovaných a posmutnělých skladeb, kterým věříte. Jak jsem již naznačil, tentokrát jim vládne prostor, a to i po stránce textové. Vesmírná pouť jako únik před světem pozemským, k ideálům nebo k duchovní podstatě, či jako cesta ke konfrontaci s existencí. Proč ne. Téma, dalo by se říci až monumentální. Adekvátní péče se proto dostalo i stránce zvukové. O kosmický rozlet nahrávky se svým mixem postaral specialista na návštěvy jiných světů, Martin „Spacosh“ Peřina, o mastering pak renomovaný Jacob Hansen, tedy stejná sestava, jaká stojí za zvukovým kabátem posledního tripu BETWEEN THE PLANETS. „Meziplanetární“ dvojka studiových inženýrů znovu zafungovala na jedničku. Projev kapely nic neruší, jednotlivé nástroje jsou přehledné a vzájemně vyvážené, každý tón se do uší snáší na vlastní nadýchané peřince. Nikdo není upozaděn. Celek zní současně. Baskytara nováčka Jana Stinky krásně přede, společně s uměřenými bicími Jana Kylara tvoří rockové jádro, kolem kterého se ovíjejí výrazné vokální linky zahalené v harmoniích kytar a klávesových motivů.

Každá z písní má svou cenu a také své místo. Budovaná atmosféra nepřekáží atraktivitě. Jedno těží z druhého. Prvních pět položek představuje hity takřka výstavní. „Search“, optimisticky laděný začátek, světlo, hodně světla, očekávání, vzpomínka na rozkvetlou zahradu s kontrastním finále v doom rockovém hávu. Dále tu máme klipovku „Aerosols“, narvanou nápady a vybuchující naléhavým refrénem. Hm, jen dvakrát? Dobrá frajeřina. „In the Code“, gothic pop/metalová pecka, ověnčená vrstvami kytar, neslábnoucí vokální linkou a sbory. Ve výsledku progres a první vrchol desky, dvakrát podtržený výkonem zpěvačky Zuzany Jelínkové. „Shadowplay“ a „Today“, další hitovky. Kytara se oťukává jak v U2, k tomu synťáky a masivní ABBA melodie, podpořené doom kytarovými plochami. Enormně vyrovnaný materiál garantuje ukázkové plynutí. Celou, celou první polovinu alba mohou na jeden zátah předvést živě a čas se stane rázem relativním. Ostatně, hrátky s časem ke správné vesmírné pouti tak nějak patří.:-) Přichází temná titulka „Skylor“, znovu jsme na vrcholu a také přesně uprostřed.

Něco se láme. Druhá polovina alba mi připadá zasmušilejší. Na hlavního hrdinu zřejmě doléhá tíha prostoru, samoty a pochybností. Stále má však energii k tomu, aby v „Breakwater“ čelil osudové výzvě podbarvené asi nejtvrdším hudebním motivem. DYING PASSION se svých doomových kořenů prostě vzdát nemíní. Nenápadná, ale skutečně silná pocitová gradace završená v závěrečné „Breathe“ dokazuje, že právě díky jejich hloubce, struktuře a šíři mohou stále růst a současně se s elegancí sobě vlastní vypořádat s neutuchajícími trendovými poryvy. Začátek roku jak má být. Těšte se, s doznívajícím omikronem přijde budivé „Skylor“.:-)

03.02.2022	Diskuse (4)	Pekárek hackl@volny.cz