Boomer Space

EDGUY - Vain Glory Opera


Bylo nebylo jedno království. Bylo to království šílenství. Království šílenství plné divokých básníků.


Recenzi na „Vain Glory Opera“ (1998) od německých EDGUY je nutno začít malým ohlédnutím. Přestože deska sama o sobě je tím nejlepším potvrzením špičkové formy Tobiase Sammeta a jeho party, pro úplné pochopení toho, proč jde o dílo tak významné a přelomové, je nutno vrátit se do roku 1995, resp. 1997, tedy k prvotinám „Savage Poetry“Kingdom Of Madness“. Tato alba by se mohla odbýt slovy, že jde jen o nezajímavé tituly plné průměrných skladeb, které nemají žádnou přidanou hodnotu a kromě toho mají nesnesitelně mizerný zvuk, patřící spíše na demo nahrávky ze zkušebny než na regulérní studiovky. Těmito slovy obě desky také odbydu, s dodatkem, že s pozdějšími EDGUY, fantastickou melodikou a energií třetí desky mají pramálo společného. Nejen proto „Savage Poetry“ kapela později přepracovala a znovu vydala v roce 2000, pro což jsem ale ani jako jeho vlastník neměl nikdy úplně pochopení.


Na ohromném výkonnostním skoku, který se nováčkům ve světě melodického metalu za jediný rok povedl, měl bezpochyby zásadní podíl i velmi dobrý zvuk od Tima Tolkkiho z finských STRATOVARIUS, kterému tímto spojením rázem vznikla pro vývoj každého tělesa tolik důležitá mladá konkurence a sám Timo pochopitelně neodolal a střihl si pár sólíček ve skladbě „Out Of Control“. Zvuk z produkce Finnvoxu, ve kterém pracovali i Tolkkiho domovští Strato, je vedle extatických melodií tím největším důvodem toho, že se zde dnes o EDGUY vůbec bavíme – a přesto, že například bicí jsou stále trochu plechové, jde rozhodně o dobrou práci a Timovi patří velké uznání a poděkování.





Vítejte v Opeře!


Po majestátním, leč vcelku obyčejném intru nás na sedínky posadí hned úvodní jízda „Until We Rise Again“, která dá na první dobrou tušit sílu nově objevené a rychle stoupající hvězdy speed metalového nebe. Nové nezaprášené melodie a blesková sóla společně s obrovskou energií, poctivým řemeslem a Tobiho nezaměnitelným vokálem podpořeným mohutnými sbory a klávesami, se dávno staly hlavním poznávacím znamením kapely z města s milým názvem (Fulda) a měrou vrchovatou jsou přítomny hned ve vysokorychlostním otvíráku. Poprvé a rozhodně ne naposledy volám sláva! Slávu provolávám totiž i s druhou skladbou „How Many Miles“, která je té úvodní podobná jako drahokam drahokamu. Obě spojují výše popsané principy a jde o zahajovací dvojku, která vás zadupe do země. Další třpytící se kamínek do speedové pokladnice EDGUY, je „Fairytale“, a co platí pro zmiňovanou dvojici, platí pro pohádkový nářez dvojnásob. Bravo a třikrát hurá!


Zde udělám malou odbočku a vyzdvihnu sóla, která ve všech skladbách fungují dokonale. Práskají jako biče, ženoucí kupředu divoké spřežení, a přestože dávají s úctou a velmi vkusně vzpomenout na mnohé mistry oboru, jsou dostatečně originální a svěží. Jedním slovem paráda. Hostování Hansiho Kürsche se rovněž povedlo a způsob, jakým pouhými třemi slovy „not only lies“ odpálí závěrečný refrénový ohňostroj v titulní skladbě, je jednoduše dechberoucí. Jeho působení navíc zvedá i jinak průměrnou „Out Of Control“ – a když jsme u toho průměru, musím zmínit ještě „No More Foolin’“, která zaujme alespoň slušivou zvýšenou agresivitou a „Walk On Fighting“, která podle odfláklé melodie musela zbýt ještě od minula.


V Opeře uslyšíme i dvě balady. První z nich, „Šarlatová růže“ je jednoduše nejlepší ploužák v historii kapely. Více netřeba dodávat, protože akustická kytara společně s opravdu příjemným Tobiho hlasem, nenechají od prvních akordů nikoho na pochybách. S druhým oplodňovákem „Tomorrow“ to již tak slavné není a jedná se dokonce o nejslabší kus z celého představení. Na konec jsem si nechal zlatý hřeb celého díla. Ve chvíli, kdy se k jůropáckým klávesám v titulní skladbě přidá zbytek kapely, je jasné, že máme čest s kolosálním hitem. Jednoduchá, ale dokonale absolutní melodie, neskutečně šlapavý riff a celá rytmika, úžasné sbory a pěvecký výkon hostujícího Hansiho. Nemám slov, proto bez dalšího komentáře. Jednoznačně vrchol nejen tohoto alba, ale jeden z vrcholů všech desek ze všech projektů pana Sammeta, co jich jen v budoucnu bylo. Právě tato hymna katapultovala EDGUY okamžitě do první ligy a stála i u zrodu mého zájmu o čerstvou krev, tlukoucí v tepnách heavy metalu. Opravdové metalové orgie.


Co dodat závěrem? Snad jen to, že s dalším počinem přišlo potvrzení kvalit dnešní nahrávky a bylo jasné, že „Vain Glory Opera“ nebyla jen náhodná trefa. My díky tomu budeme ve vysokém umění pokračovat i příště a po Opeře se vypravíme do Divadla. Tobias Sammet a jeho EDGUY budou pochopitelně u toho.


24.10.2023Diskuse (5)posejdon

 

lukáš
26.10.2023 12:52

To posejdon :
Není zač

Jako první z německé scény mě zasáhl Helloween a jeho EP. Kai Hansen a spol mě dostali prostě do kolen. Další přišli Blind Guardian a doteď je mám , jako nejoblíbenější kapelu. A osobně si myslím, že to měli Edguy velmi těžké.Po Helloween a Blind Guardian , jsem čekal bombu . Ta se ale nedostavila d Edguy. Dnes je vidím , jako nedoceněnou kapelu. Hity mají a skvělej cover od Ultravox - Hymn. Podle mě lepší, než originál. Avantasia mě prostě zasáhla víc. Ale opět čas ukázal, že Edguy jsou skvělí. A marně mnoho fandů očekává novou desku Edguy. Dost velký paradox. osobně si myslím, že novej Edguy nebude.

Vain glory opera - 8,5 /10

 

Kelly
26.10.2023 12:06

posejdon: jo, to podepíšu

 

posejdon
26.10.2023 11:39

Kelly: Upřímně pro mě jsou Edguy kapela dvou desek. Opera a Divadlo. Předtím to bylo slabý, Savage Poetry, vzor 2000 je kapitola sama pro sebe a na Mandrake už začínají docházet síly. Po něm už Edguy nesleduju. Ten rozjuchanej moderní pop-rock není nic pro mě.

A Lukáši: díky za podporu :)

 

lukáš
26.10.2023 08:36

Super recenze !

 

Kelly
26.10.2023 08:05

Já měl s EDGUY osobní problém. Nejdříve jsem je poslouchal hodně, ale postupem času jsem se vracel více ke starým pákám stylu a nakonec jsem je přestal poslouchat úplně. A STRATOVARIUS nemusím od začátku.