EMIGRATE - Silent So Long

50%

Jak už to tak bývá u přestávek velkých kapel, někteří členové si užívají zasloužené volno v soukromí, někteří mají potřebu neustále něco dělat a rozjíždějí sólové kapely. RAMMSTEIN jsou jedním z těch uskupení a s druhou dlouhodobější pauzou se i kytarista Richard Z. Kruspe pustil do druhého alba se svou kapelou EMIGRATE. Sedm let trvalo čekání na nástupce vynikajícího stejnojmenného debutu, který pojil typické riffy domovské kapely s anglickým zpěvem. Rozhodně tento fakt nezmiňuji náhodou, debut byl opravdu opředen momenty, které navozovaly každou sekundou vzpomínku na RAMMSTEIN, ovšem s anglickým zpěvem jste měli pocit, že posloucháte něco úplně jiného. Už to nebyl ten precizní pochodový industriál na první dobu tolik typický třeba pro „Mutter“. K tomu všemu byla deska plná hitů a kytarových sól, které nahradily elektronické kreace z německé dílny. I s odstupem času bych Kruspeho prvotinu hodnotil těmi nejvyššími body a tak je logické, že jsem novinku už od ohlášení bedlivě vyhlížel.

Nevím, jestli Richard podlehl jisté kritice svého zpěvu, který je poznamenaný rodilou němčinou nebo jeho megalomanské pojetí další desky bylo čistě náhodné, faktem zůstává, že od počátku budete zavaleni příspěvky několika hostů a to z mého pohledu nikdy nevěstí nic dobrého. Ze své zkušenosti se totiž držím názoru, že hostující zpěváci totálně zničí atmosféru jakéhokoliv alba. Naposledy jsem se takhle spálil u sólovky Martyho Friedmana. Nejde totiž o to, jestli je zpěvák dobrý nebo špatný, jako spíš že deska je pak jako celek rozmáchlá do všech stran a jako komplet nefunguje. Samozřejmě jsem ale novou desku neposlouchal s nějakou skepsí, ono to s prvním vydaným singlem ani nešlo.

Od prvních vteřin „Eat You Alive“ si lze všimnout pompéznější produkce, která je na míle vzdálená industriálnímu debutu a ani na chvíli vás nenapadne jakákoliv spojitost s RAMMSTEIN. Je patrné, že Richard na to šel úplně jiným směrem a první propagační hit značí správný tah. Ostré a jednoduché kytary, zpěvný refrén a krátká hostovačka Franka Dellého s feelingem hodícím se pro reggae hudbu dávají dohromady vynikající startovací pozici a navíc tento způsob hostování není nijak rušivý. S druhou „Get Down“ přichází problém, o kterém jsem výše mluvil. Zpěvačka Peaches tvoří spolu s elektronickým podkladem a minimálním příspěvkem kytary dokonalou brzdu a po svižném rozjezdu čekáte na nutný konec, kde se konečně objeví trochu výrazněji kytara. Pokud jsem jednoho hosta speciálně očekával, pak to byl bezpochyby Lemmy Kilmister ve třetí skladbě „Rock City“. Ten se s tím nemazal a ukradl si celou píseň pro sebe, svižná metalová jízda dává možnost slyšet Lemmyho v trochu jiném ranku a jakkoliv jsou jeho zdravotní potíže vážné, na studiové nahrávce žádnou slabost nepoznáte. Je to opravdu jak na houpačce, v další písni zpívá Marylin Manson a nu-metalová směska patří k horšímu průměru.

První song čistě zpívaný Richardem je „Rainbow“, tady jsem si poprvé vzpomněl na ty nejlepší momenty z debutu, pozitivně znějící skladba s hitovým potenciálem otevírá druhou polovinu alba, která má možnost napravit hlasovou rozhádanost první půle. Bohužel „Born On My Own“ a „Giving Up“ patří k průměru, který na mě nezanechal výraznější známky. Přitom tyto odlehčující momenty spadající spíše do ranku industrialního rocku jsem měl na debutu moc rád. Skvělá úderka „My Pleasure“ nejvíce připomíná RAMMSTEIN, na které si při poslechu aktuální desky až tak moc často nevzpomenete. Zbytek alba tvoří už jen průměrné položky ve středním tempu s jednoduchým riffem, který ničím neupoutá. Poslední položku uzavírá hostování Jonathana Davise a ani ten už postupně upadající bídu nijak nezachrání. V případě Mansona a Davise také stojí za zmínku tvůrčí příspěvek, který víceméně nevybočuje z jejich hlavního působiště a celé to vyzní trochu zbytečně.

Tak si to shrňme, z jedenácti songů jsou čtyři výborné a v některých písních lze najít zajímavé momenty. Kytarové sóla v podání Richarda znějí velmi svěže, i když se oproti debutu značně uskromnil. Strašně moc rád bych dal novince vyšší hodnocení, ale s takovou bilancí je to bohužel jen průměrná deska a jednoznačné zklamání roku. Nesmyslné hostovačky bych snad i překousl, pokud by druhá polovina nebyla pouhé vaření z vody bez výraznějšího momentu.

15.12.2014	Diskuse (3)	Kropis kropacekmichal@gmail.com