ENFORCED - War Remains

80%

Přinést do letitého thrashového žánru ještě nějaké zajímavé podněty a svěžest, může být při zachování daných pravidel docela kumšt. Své o tom vědí i Američané ENFORCED (nepléct se švédskými melodiky ENFORCER, viz včerejší recenze), kteří jdou na věc skrz spontánnost a, i přes inspirace minulostí thrashe, rovněž také plnou uvěřitelnost. Věc se jim daří, neboť jako plytká kopie rozhodně neznějí. Jejich tvorba si zkrátka na nic nehraje a rozvíjí to podstatné z historie i současného dění v tvrdé metalové hudbě a sklízí zasloužené ovace. Už minulá deska „Kill Grid“ z roku 2021 byla sakra povedená, takže novinka „War Remains“ měla opravdu na co navazovat. Kvintetu z amerického Richmondu se nakonec podařilo laťku nastavenou předchůdcem zdolat.

Síla ENFORCED je nejen v nekompromisních riffech, které velmi často nechají vzpomenout na stopu žánrových titánů ze SLAYER, ale i v mohutném groovu občasně koketujícím s hardcore motivy. Fakt, že na desce po stránce zvuku spolupracoval současný studiový guru Arthur Rizk, svědčí o vysokých ambicích a zaujetí pětice. Kapela z mého pohledu výtečně navazuje na vše, co nestačili před lety sdělit pensylvánští POWER TRIP. Tohle je zkrátka hardcore/thrashmetalová masáž jak se sluší a patří, nářez, který v aktuálním balení servíruje generickou podstatu US-thrashe a to beze stop po metalcoreových kudrlinkách.

Jestliže pilotní singl „Starve“, který byl vypuštěn s měsíčním předstihem, mohl na někoho působit poměrně temně a tak trochu nevýrazně, pak album jako celek veškeré pochyby surově stírá. Zmíněná položka je totiž jednou z těch nejméně výrazných věcí a na posluchače z půlhodinové bouře okamžitě útočí jiné narubané parády. Strhující úvod v podobě „Aggressive Menace“ dláždí terén celé této nekompromisní sadě, která zažívá svůj vrchol zhruba v polovině časomíry, kdy dochází na nekompromisní řežbu „Avarice“, dále pak na zlovolně proměnlivý titulní kousek „War Remains“ působící strukturovaněji a to i díky hardcoreově laděným houpavým breakdownům, a pak ještě ultimátní výpad „Mercy Killing Fields“, kde se kapela, během jejichž koncertů zjevně není radno nastoupit do poga, vydává z nejlepšího a dokáže přenést slayerovské impulsy (včetně sonických a lehce disonantních sól) do současné doby. Frontman od ENFORCED Knox Colby má sice do Arayova hlasového charismatu pořád daleko a rozhodně se do zpívanějších momentů pouští minimálně (jestli ovšem vůbec), ale i tak jeho zuřivý projev po vzoru Maxe Cavalery do všech skladeb padne. Důkazem budiž třeba dvouminutový záchvat thrashového luxusu „Ultra-Violence“.

Z mého pohledu představují ENFORCED současnou špičku zaoceánského thrash metalu a řadím je tak o něco výše než množinu o dekádu zkušenějších amerických žánrovek. Zkrátka tahle kapela šlape jako masakrující stroj a není, díky svému preciznímu seřízení, doslova k zastavení. Co mě zde zatím není příliš sympatické, jsou ony nepřehledné černobílé covery jejich nahrávek, které bych pasoval spíše k přebalům demáčů. Mám pocit, že by k podobné ambiciózní tvorbě více padly pestrobarevnější obálky. Ty, jak se ukázalo i v osmdesátých letech, náležely k thrash metalu jako ulité. Po stránce designu vlastních děl tak u ENFORCED vidím ještě rezervy.

18.05.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz