ENFORCER - Nostalgia

70%

Švédské metalové melodiky ENFORCER jsem začal sledovat až s aktuální řadovou deskou „Nostalgia“, která vyšla pár týdnů nazpět. Tohle album však nese v rámci jejich diskografie již pořadové číslo šest, takže nelze kapelu, existující přes patnáct let, považovat za bůhvíjaké nováčky, kteří by se snad chtěli svézt s aktuální NWOTHM módou. Ten fakt, že jsem si této kapely v souvislosti s albovou novinkou všiml, svědčí o tom, že je zkrátka dostatečně dobrá.

Na základě skladeb z aktuálního materiálu soudím, že tihle Švédové nikdy nepatřili k bůhvíjak sveřepým reprezentantům kovového panoptika. Právě naopak, z jejich písní cítím touhu po určité volnosti, výrazové vzdušnosti, zde potvrzované od začátku do konce kombinací evropsky znějících heavymetalových laufů s volnější hardrockovou melodikou, jaká patřila k zaoceánské stadiónové scéně hair metalu osmdesátých let a která mě je stále velmi sympatická. Tedy pokud má v sobě nadhled, kvalitativní přesah a nespadne do ranku prvoplánové parodie.

Kapelu tak slyším spíše jako možné pokračovatele odkazu dánských PRETTY MAIDS, kteří prosluli právě spojením řevnivějších metalových pasáží s AOR vlivy či pop/rockově chytlavými momenty. Samozřejmě, kvartetu okolo excenticky uječeného frontmana a kytaristy Olofa Wikstranda do přesvědčivosti dánských klasiků schází větší míra charismatu a skladatelského nadání, ale třeba se od ENFORCER budeme dočkávat pozoruhodných věcí pravidelně. Nicméně i tak jde letos o sympatickou Hard N´Heavy sadu, obracející bohorovně na svou stranu především pozornost obdivovatelů osmdesátkového hard rocku a heavy metalu, který v sobě vlastnil alespoň špetku líbivosti.

Po krátkém a zdobném intru „Armaggedon“ nastoupivší mocný otvírák „Unshackle Me“ je famózní vypalovačkou, která dá snadno vzpomenout na rané období Wolfových KINGDOM COME. V této skladbě se vpodstatě zhmotnilo vše, co tento band reprezentuje. Svižný rockec „Coming Alice“ prezentuje band ve skutečně dechberoucí fazóně, co se týče instrumentálního nasazení a osobní zapálenosti, nemluvě o dráždivě excentrickém hlasovém projevu lídra kapely. Srdceryvným se zdá být epičtější hymnus „Heartbeats“, jež z baladického začátku přejde k dravějším a rozmáchlejším polohám, gradujícím skrz svou osmdesátkovou zdobnost k nápadnému refrénu. 

Myslím, že právě počáteční skladbový trojzubec platí za nejsilnější fázi novinky, ovšem ani další skladby neplní funkci bůhvíjak jalové výplně. Dravá „Demon“ je zkrátka klasickou heavymetalovou vyřvávačkou evropské (především německé) školy osmdesátých let. Ještě lépe snad působí následující jízda „Kiss Of Death“. Kouzlo a dojemnost má v sobě titulní pomaláč „Nostalgia“, díky čemuž si myslím, že ENFORCER v sobě mají víc podnětů inspirovaných tvorbou kupříkladu STORMWITCH než těch od GRAVE DIGGER. Zatímco až do skladby „At The End Of the Rainbow“ si deska udržuje ucelený, řízně heavymetalový ráz s  retro nostalgickou náladou, její poslední třetina nabízí nesourodější výběr skladeb, které sází spíše na bezprostřední chytlavost a nenáročnost.

Asi nejhorší skladbou na desce je španělsky odzpívaná odrhovačka „Metal Supremacia“, která svou veselou náladou a svižnými tempy do tohoto celku, vykazujícího se jinak většinově příklonem spíše k čarokrásné atmosféře než bůhvíjak bodrou rockovou lidovostí, prostě ani moc nezapadá. Skladby „White Lights In The USA“ a „Keep the Flame Alive“ zas pro změnu pokukují po odkazu vrcholných SCORPIONS z časů, kdy tito Němci dobývali zaoceánský prostor. Všechno je v nich tudíž vsazeno na přímočarou chytlavost. Celkově však jde o velmi obstojnou nahrávku evokující dění v heavy metalu osmdesátých let, což vlastně závěrečná mocná skladba „When The Thunder Roars (Cross Fire)“ pouze potvrdí. Jen více takových Hard N´Heavy kouzel.

17.05.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz