ENSIFERUM - Winter Storm

70%

Na Wikipedii je napsáno, že ENSIFERUM hrají podle svých slov „melodic folk metal“. Milovník Porty, který občas zabrousí k IRON MAIDEN by ale byl překvapen a zcela jistě i zděšen, kdyby si pod vlivem tohoto prohlášení Švédy pustil a očekával jemné tóny houslí s trochou kytarových vyhrávek ve stylu Vivaldiho. ENSIFERUM – a zdejšímu čtenářstvu to nemusím připomínat – jsou o dost tvrdší záležitostí. Správná žánrová škatulka by byla asi něco jako power-folk-melodeath-thrash. Jejich hudba obsahuje mocné a zpěvné chorály, folkovou skočnost, melodeathové vokály a vyhrávky, plus občasné rychlé thrashový riffy, které to ze spodku celé podporují. Tohle hrají úspěšně už třicet let a dalších třicet let asi i budou. Formule funguje, proč na ní něco měnit…

Takhle pracuje i poslední deska „Winter Storm“ obsahující sedm písní plus tři instrumentální předehry/mezihry. Jde o klasické ENSIFERUM, které fanoušky potěší, odpůrce odpudí, ale nikoho nepřekvapí.  Hudebně se vydáváme na zmíněné power-folk-melodeath-thrashové pole, textově pak opět do říše věčného ledu a krutých zim, do hájemství statečných bojovníků, lstivých skřítků a osudových valkýr. Tam, kam nás vede polovina severských metalových kapel a všechny, které se občas označují za vikingský metal.

Dlouhodobě je velkým plusem ENSIFERUM skladatelské umění kytaristy Marcuse Toivonena, který ze sebe desítky let podobně jako třeba svého času Tony Clarkin z MAGNUM valí jednu – tu více, tu méně – solidní melodii a skladbu za druhou. I na nové desce jeho skladatelské umění nezklame a z klobouku vytáhl několik skladeb, které může švédská pětice směle přehrávat další léta na svých nekonečných turné. Já mám obecně raději ty rychlejší, svižnější, thrashovějsí věci a z novinky u mě nejvíc bodují „Victorious“ a „Fatherland“ a pak taky epičtější a proměnlivá nejdelší skladba „From Order to Chaos“.

Devizou posledních dvou desek, kterou u těch dřívějších nenajdeme, je hlas klávesisty Pekky Montina. Je to vynikající zpěvák, sebejistý v nížinách i výškách, ve studiu i naživo. Dole má spíš přirozený projev, nahoře přechází do agresivního „kiskeovského“ ječáku, kterým by se klidně uplatnil u většiny tradičních powermetalových kapel. Někdo by po akvizici takhle silného vokalisty znejistěl a vydal by se až příliš směrem k měkčímu hlasovému projevu a celkovému vyměknutí. Je dobré, že to není případ ENSIFERUM, kteří více než poloviční měrou stále spoléhají na skřeky někdejšího frontmana NORTHER Petri Lindroose. Jeho vokální projev sice není výrazný, ale dokáže i ve skřeku dobře zprostředkovat melodii a také přináší nutnou tvrdost, která je u takto melodické kapely a v kombinaci se zpěvným Montinovým vokálem tolik potřebná.

Pro tu vůbec nejvýraznější vokální melodii ale tentokrát sáhli ENSIFERUM jinam. Baladu „Scars in My Heart“ vystřihla Madeleine Liljestam. Zpěvačka, která u spíše průměrné symfonicko-metalové skupiny ELEINE dosud spíš upoutávala svým intenzivním zjevem než vokálními přednostmi. Tady ale ukázala, že opravdu umí a její hlas zmíněné power-baladě dodává, co potřebuje. Tu trochu krásy, tu něco citlivosti, tu špetku vnitřní síly. I díky Madeleine je tak tou nejsilnější skladbou desky ta nejpřekvapivější.

06.03.2025	Diskuse (2)	Gazďa