ENSLAVED - Bangkok, RCA Overtone, 8.září 2018

Více než dvěma dekádami prověřená progmetalová stálice z norského Bergenu se na sklonku letošního léta vydala potěšit své těžkým kovem ošlehané příznivce v několika australských a japonských destinacích. Vikingský koráb byl na konci tohoto turné kormidlován do poklidnějších metalových bažin thajského Bangkoku, aby potom nadobro zakotvil u jednoho z mol singapurského megapřístavu. Aktivity promotéra Indy Pop Concerts zběžně sleduji a měl jsem velkou radost, když jsem zjistil, že si mohu ENSLAVED premiérově očíhnout na vlastní oči a uši. Sice nejsem žádný velký znalec jejich tvorby, zvláště pak té úplně rané, ale diskografii mám zmapovanou od posluchačky velmi náročné desky „Monumension“ až po současnou tvorbu poměrně slušně, s tím, že hudební směr, kterým se seveřané ubírají už deset let, od vynikajícího opusu „Vertebrae“, mě pořád nepřestal těšit.

Hned po nákupu lístku ve mě jistá malá zkušenost s místními koncerty vyhloubala pár otázek. Ta první řešila ozvučení celé téhle pětičlenné karavany, zvláště pak těch „pinkfloydovských“ psycho pasáží, tedy pokud se na ně v setlistu vůbec dostane. Od formace, která se honosí přívlastkem „prog“, očekávám, že si především nechá záležet na tom, aby návštěvník koncertu měl možnost i na živo si pořádně vychutnal všechny ty hudební lahůdky z desek. Druhá otázka pak propírala jisté ekonomické faktory celé akce, ach ano, tak trochu nemoc z povolání. Organizátor si dal totiž práci a o průběhu, resp. pohybu, celé skandinávské mise pilně informoval na své stránce, provozované na jedné nejmenované, ale zato děsně profláknuté sociální aplikaci, která nás „přátele“ svým neměřitelným algoritmickým důvtipem okamžitě spravila o tom, že ansámbl dorazil do královské metropole už den před koncertem a dováží si i kompletní aparaturu, a to včetně osvětlení. Bral jsem tuto zprávu jako jakousi částečnou a uklidňující odpověď na jednu z výše uvedených otázek.

Na cestě do dějiště debatujeme, kolik návštěvníků z více než osmi miliónové aglomerace dokáže přitáhnout podobná metalová veličina. Povědomě mi do toho pořád vstupují ty organizační počty, ale to už je vidět průčelí klubu, který je zasazen do nám dobře známých sídlištních řadových zástav, kde se mezi paneláky umístí nebytový areál sloužící i pro kulturní vyžití občanů, například model Praha-Na Dědině, Klub Delta. Před, zatím pořád klubem, to nevypadá na nějaké mohutné davy příznivců extrémní hudby, spíše bych to definoval jako sobotní sraz metalistů, tak zvaný „Black Sabbath“, před nějakou hospodou. Hodina „H“ se ale blíží, dveře se otevírají a s nákrokem do vnitřních prostor se z klubu rázem stává nevelká restaurace bufetového typu, jež je předělána pro účely živé hudební produkce. Je možné zaregistroval zvukařský pult hned před vitrínou s baleným chlebem. Velká okna podniku jsou zakrytá černou neprůhlednou látkou, to, aby se ve vnitřních prostorech vytvořila patřičná temnota pro potřeby světelného doprovodu a aby někdo z venku nenakukoval do právě vytvořeného metal-akvária. Plac pod jevištěm čítal 50-60 čtverečních metrů, a fanoušci se na tomto opravdu netěsnili, tipnul bych si tak osmdesát lidí, z toho v poměru půl na půl místních fans a cizinci. Co na to kapela?

Ta okupovala celé první patro, které sloužilo nejen jako zázemí, ale i jako útočiště pro pár fotografů. Nicméně odbytím osmé se vypouští kouř, pětice nastupuje přes celý mini sál na více než metr vysoké jeviště, pobrnkává si pro finální doladění a potom spustí nefalšovanou norskou ódu na black metalové variace. Ani se nestačím divit, jak zde všechno náramně funguje. Zvuk je až neskutečně malebný, takový ten druh „vyber si jakýkoliv instrument chceš a poslouchej si ho klidně separátně“. Těší mě, že i já, laik, dokážu rozehnat rozdílné ladění obou kytar, velkou radost také dělá jasný odposlech pohybů prstů, které masírují struny na pražcích baskytary. Tomuto se říká dokonalá zvuková symbióza, navíc střídmě dochucovaná dvoušlapkou bicí artilerie, kterou prohání holohlavý nováček na stoličce Iver Sandøy. Nejmladší člen kapely klávesák Håkon Vinje s jistotou dodává většinu čistých vokálů, těch svěžích vánků, jimž je dovoleno skotačit v hrubých, ale jasně přehledných hlasových hurikánech. Sladká dřeva jsou tasena vzduchem, natřásána a ždímána muzikanty, které ani po těch dlouhých letech nepřestalo bavit chrlit zlostné obličeje a metalová gesta včetně vrtulníků headbangingu. Na pódiu se baví naprosto všichni, a i pod pódiem začíná chvílemi slušně blafat kotel, který se i několikrát krátce roztočí do chaotických mosh-pogo aranží. I tak si stále připadám, jako by nám tato legenda přišla, resp. přiletěla, zahrát na jakousi bizarní privátní akci.

Grutle Kjellson, kapitán veslice u hlavního mikrofonu, nepřestává burcovat poněkud nesmělé publikum. Hojně užívá i obraty v thajštině, dle hodnocení domorodce s perfektní výslovností a přízvukem. Takové „C’mon Krungthep“ umí nahodit tu správnou pojistku. Kjellson navíc nezapomíná krátkými vysvětlivkami citlivě uvádět jednotlivé skladby, takže jsme se dověděli, že například „Vetrarnott“ je kompozice o zimní noci a „Isøders Dronning“ o královně opuštěných ledů.

Je vidět, že skupina dorazila z Japonska, kde šílenství příznivců chutná poněkud jinak než tichá pokora zdejších oveček. Komornější atmosféru se snaží sympaťák Grutle rozproudit neustálým hecováním přihlížejících, jako vtipnými hláškami typu „Klidně si křičte kdy chcete, tady nejste v chrámu, my stejně budeme hrát.“. Před skladbou „Isa“ musí na jeho pokyn všichni přítomní zvednout ruce vzhůru, a že si je mohl kormidelník do poslední paže spočítat. Zkrátka nefalšované nadšení z kvintetu jenom srší až do samého konce devadesátiminutového vystoupení. Je až neuvěřitelné, kolik energie mohou tito skuteční hudební nadšenci podobným pozitivním přístupem předat druhým lidem. Pro mě byla tato lekce z profesionality velmi inspirující a opět mohu prohlásit, že jsem si hudbu nadmíru užil ve vší nahotě a bez jediné kaňky. Ale, jelikož jsem tam nikde neviděl žádné reklamy, ani propagační předměty možných sponzorů, tak mě pořád vrtá hlavou ta druhá samozvaná otázka, ale kvůli ní jsem přece na koncert nešel. To nadšení všech zúčastněných se reálně spočítat nedá, to se musí prožít.

Setlist: Root Of The Mountain, Ruun, Vetrarnott, Loke, Fenris, Isøders Dronning, Sacred Horse, Isa, Allfadr Odinn.

13.09.2018	Diskuse (8)	Subeer jirikubis1975@gmail.com