ENSLAVED - Heimdal

70%

Stabilní tvůrčí přetlak a vitalitu by mohl na severské blackmetalové scéně kapele ENSLAVED závidět snad každý. Po třech dekádách existence totiž chrlí desky s vysokou řemeslnou úrovní a to, vzhledem k jejich náročnosti, v opravdu solidním tempu. Nějak se zatím vůbec nezdá, že by po stránce zpracování ze svých standardů a nároků na svou práci slevili. Schválně si představte tu linii šesti řadovek vydaných od „Axioma Ethica Odini“ z roku 2010, zakončenou současnou novinkou „Heimdal“, a odpovězte si, kdo z temného hudebního příbuzenstva může v současné době nabídnout něco podobného? Ptejte se, co, kolik a jak kvalitního toho od roku 2010 v nahrávacím studiu udělali třeba SATYRICON, IMMORTAL, EMPEROR, MARDUK a další? 

Já osobně v současnosti vnímám právě bergenské za bezkonkurenční úkaz v rámci svého hudebního prostředí, kdy nelze na jejich nahrávkách nalézt závažnějších nedostatků, ať už mám na mysli zvukovou stránku, formu provedení, muzikantské výkony, duchovní a myšlenkovou koncepci děl, či jejich celkového převedení na koncertní pódia. Je zde pouze jedna věc, která s přibývající tvorbou ENSLAVED, zvlášť nyní v rámci poslední dekády a půl kdy alba nezadržitelně přibývají, začíná být nemalým strašákem. O co jde? Z nahrávky současných ENSLAVED si po jejím poslechu nezapamatujete takřka nic! Jakoby se kapela snažila spíše navodit svou tvorbou určitou atmosféru, náladu, v jejímž proudu touží svého posluchače po dobu necelé hodinky uválet, ale ten si nic navíc ve výsledku neodnáší. Já osobně si kladu spíše otázky typu, líbilo se mi to celé vůbec? Co jsem si z desky zapamatoval? Proč bych jí měl chtít slyšet ještě jednou? A to asi není zrovna dobré. Nemám pravdu?

Ono je asi normální, že blackmetalová kapela s progresivními tendencemi netouží hrát prosté písničky, ale u ENSLAVED mám pocit, jakoby ke svému okolí čím dál víc signalizovali, že jim na formátu přímočarých songů vlastně vůbec nezáleží a že je dalece vzdálen jejich uměleckým cílům. Z novinky mám navíc dojem, jakoby šlo o souvislou hudební scenérii, která kdyby nebyla rozdělena na tracky, mohla by mít podobu souvislého hodinového celku, u kterého by jste při vyrušení jen stěží poznali, kde se v něm zrovna nacházíte.

Norové se v podstatě znovu drží svého epického a v rámci progresivního metalu nesnadno prostupného terénu. Střídají několik svých obvyklých poloh a drží všemu prvotřídní ráz zpracování, takže ať už posloucháte Kjelssonův nenávistný krákor na skaliscích bičovaných severskou bouří, necháváte se unášet na vlnách vikingského zpěvného chóru, vycházejícího v pozvolném tempu z více bojovných hrdel, nebo ať už čelíte zběsilým tempům, nebo si naopak ospale plujete na pomalejší akustikou dozdobené pasáži, vždy dostanete výtečně zpracovanou momentku. Nicméně z celkového pohledu také momentku, která vám v hlavě na delší dobu vlastně ani neutkví.

Hudba ENSLAVED tak dnes zcela postrádá výrazně hymnický potenciál a působí spíše jako soundtrack k nějaké temné scenérii, rozdmýchávající u posluchače nejrůznější vlny nálad. Ten fakt, že si z poslechu alba člověk ve výsledku vlastně nic moc nezapamatuje, zvlášť pak při oné tvůrčí nadprodukci této kapely, mne docela mrzí. Možná že by Norům měl někdo říct, ať trochu změní přístup, ať zpomalý tempo vydávání alb, změní způsob produkce, nebo rovnou ať svou hudbu zjednoduší, zčitelní, prostě ať se něco stane, co ten obří dekl odlehčí, protože při všem tom bezesporu pozoruhodném dění, co kolem sebe již dlouho ENSLAVED rozněcují, se brzy všechno stane nepřehledným a dost možná i nekonečným oceánem tvorby, kde nebude možné narazit na jeden pořádný song. Sleduji je pravidelně právě od roku 2010, mám všechna alba a novinka je první, kterou si již nekoupím. Není důvod. „In Times“ znovu nepřekonáno!

20.03.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz