ENSLAVED - In Times

90%

Není to zas až tak dávno, co jsem v pozdní tvorbě těchto norských válečníků našel opravdové zalíbení. Konkrétně je poslouchám až od přelomového alba „Axioma Ethica Odini“, což je při pohledu na jejich bohaté portfolio jaksi pozdě, jestli se nemýlím? Vím o tom, ale nemohu si pomoci, starší tvorba mne vždy zanechávala úplně chladným a ani dnes na tom srozumitelnější ráz jejich současných songů nic nemění. Rozhodně mě ten kravál, co kapela vypouštěla okolo přelomu století, nepřišel jako nějaké bůhvíjaké umění, nebo snad avantgarda, která člověku jakoby docvakne až potom, co se přinutí svým větším soustředěním k jejímu pochopení. Výše zmíněné dílo z roku 2010 se totiž od všech starších věcí hodně lišilo. Zejména díky své přehlednosti a vyzrálému charakteru písní zastínilo veškerou hledačskou minulost ENSLAVED. Dříve mi totiž přišlo, že tahle kapela sice stále chtěla na své tvorbě něco měnit, nebo se nějak posouvat, ale ještě to neuměla přesně a kvalitně podat, až zde tomu bylo poprvé jinak.

Už od dávných časů každý pohanský válečník dobře ví, že se vítězná receptura měnit prostě nevyplácí a tudíž nesmí. Grutle Kjellson už je natolik zkušeným jarlem, aby letitou posádku svého knarru, spolu s pravou rukou - jmenovitě s kytaristou Ivarem Bjornsonem, navigoval tím právým směrem, tak aby jejich přísežnému bratrstvu v soutěskách mezi fjordy přáli vítězství všichni pohanští bohové včetně zrádného Lokiho. Vzápětí tedy přišel čas na ještě o něco vypulírovanější a vzdušnější album „RIITIIR“, kde kapela skladatelsky sice vycházela z albového předchůdce, ale zároveň pootevřela dveře mnohem většímu počtu melodií a poutavě atmosférických fází. Letos zde máme od velkého třesku třetí jízdu nazvanou „In Times“, která, ačkoliv je divočejším a řekl bych i nespoutanějším výletem než obě díla předchozí, jednoznačně stvrzuje norským ENSLAVED pozice mimořádné kapely, která sice od svého mládí vyrůstá z blackmetalových kořenů, ale dnes už stojí dávno sama za sebe a svými dlouhými songy, které v sobě střídají masakrující řeže, doprovázené Grutleho havraním skřekotem, s pozvolnějšími momenty plnými melodických vokálů (za ty je zodpovědný klávesák Herbrand Larsen), dosahuje výsledku, jenž je řadí mezi mimořádně přínosné a v pravém slova smyslu progresivní metalové jednotky současnosti, kapely, které jsou schopny posouvat hranice a jejichž barvitá tvorba se nespokojuje pouze s omíláním stávajícího.

Úspěšný model s kombinováním několika poloh se podařilo vklínit i do drážek novinky, jenž svých šest skladeb rozprostírá na hodinové ploše, ale přesto mi „In Times“ přijde ještě o něco zajímavější. Možná je to minimalizací nějaké samoúčelnosti, kterou se již Norové umí vyvarovat. Hlavní rozdíl slyším v tom, že letošní skladby jsou ve svých konturách vyhlazenější, aranže dotaženější, atmosféra stejně poutavá a detaily tak nějak více barvité. Songy vyznívají ještě o něco lépe a propracovaněji už díky svým základům, lepším ústředním motivům a jejich celkové přirozenosti. Kapela jakoby dnes udělala ten největší pokrok, dokázala totiž zpřístupnit svou náročnou hudbu mainstreamovému publiku, aniž by ubrala na uměleckém rázu, věc, která zřejmě přichází do muzikantova života až s věkem. Receptura pozvolného zlepšování vězí v nabytých zkušenostech, které se projevují v přirozenějších přechodech mezi zasněnými a bouřlivými fázemi písní. Každou zdejší skladbou se prolínají souběžně momenty tmy a světla, aby se zabarvení hudby plynule každou chvíli posouvalo buď k jedné, nebo k druhé straně, bez toho aby se posluchač cítil něčím zaskočen. Vše plyne přirozeně a utváří strhující dílo pohanské metalové hudby se širokým akčním záběrem. Výsledek samozřejmě ovlivňuje rovněž užití širšího spektra vokálů. Čistý hlas je stále dokonalejší a hlubší zde kombinuje blackové vřískání s deathmetalovým chropotem. Kytarová sóla Arve Isdala pracují výhradně ve prospěch atmosféry skladeb a mnohdy připomínají spíše jen nějaké zvuky severské vánice či meluzíny. Svým způsobem mne právě skutečnost, že každá ze zdejších skladeb prochází mnoha fázemi, připomíná starší tvorbu švédských OPETH, kteří kdysi také neustále tlačili do ranku extrémního metalu jistou art-rockovou formu a proměnlivost.

Album funguje jako celek, jako dlouhá cesta či dobrodružný příběh, ze kterého není nutné vypichovat jednotlivé kapitoly, protože, ať už mám na mysli nařezanější krákoravé momenty („Thurisaz Dreaming“), vstřícnější songy, kde převládají melodie („Building With Fire“), nebo démonické klokotavé jízdy, kterým nechybí zkrátka nic („One Thousand Years Of Rain“) , všechny skladby do jedné procházejí celou řadou proměn. Mne osobně velmi zaujala právě posledně zmíněná skladba „One Thousand Years Of Rain“, kde zhruba v její druhé půli zazní bojovné sbory, evakuující vikingské dobyvačné výpravy a jejich odhodlání, sounáležitost a bratrství. Majestátní „Nauthir Bleeding“ jakoby odkrývala cestu k duhovému mostu, jenž dělí svět lidí od Odinova království a dalších nebeských krás. Titulní výpravu „In Times“ zahajuje strohý repetetivní riff, na který se zde nabalují další dekorace (zvuky sólové kytary a backvokály), až po dvou a půl minutách vše rozetne Kjellsonův nelidský řev, který dá povel k zahájení vřavy, nastává neúprosný ragnarok. Myslím, že právě titulní skladba plně charakterizuje současné rozpoložení u těchto Norů a potvrzuje má slova o naprosto plynulém prolínání dravých a melodických fází. Závěrečný pochod „Daylight“ má znovu všechno, co skladby předešlé –  barvitost, dravost, ale i snovou atmosféru schopnou uklidňovat. Nedokážu si představit lepší album ENSLAVED, tohle je prostě jejich top a nejlepší album. Stále uvažuji o 100%.

12.03.2015	Diskuse (22)	Stray janpibal@crazydiamond.cz